Společná euforie a jízda na jedné vlně
Jméno a příjmení? Zuzana Doláková
Klub? Musher klub JCC
Disciplíny? SC1, SC2, BKJ
Něco o tvých psech?
Nejstarší člen smečky je osmiletý louisianský leopardí pes jménem Griffin, kus mojí duše na čtyřech nohách, který mě naučil nebrat se tolik vážně a vycvičil moji trpělivost téměř k dokonalosti. Je to jedinečná kombinace absolutní tvrdohlavosti a samostatnosti a zároveň jemnosti a závislosti, se kterou je na jednu stranu radost pracovat, na druhou velká zkouška sebeovládání. Takže vlastně typický leopard, sebevědomý, houževnatý, aktivní, často velmi hlasitý, s vlastním názorem na většinu věcí, který by pro mě i dýchal, když by to bylo potřeba, ale zároveň mu nedělá problém mě absolutně a bez mrknutí oka ignorovat v případě, že si myslí, že má pravdu on. Je to pes do nepohody, který je schopný se mnou celý den dřít i ležet na gauči s knížkou. Je to taky oběť mých mushingovych začátků.
Dalším členem smečky je pětileté pointří torpédo a mushingový nadšenec fenka Kája. Něžná, mazlivá slečna, ale v zápřahu buldozer, který neřeší nikoho a nic a má obrovskou touhu běhat a vyhrávat. Univerzální holka, která umí běhat ve dvojce, sama i s běžcem (což já rozhodně nejsem) 
canicross.
Nejmladším členem je dvouletá fenka leoparda Aponi, která vášnivým tahounem zřejmě nikdy nebude, ale rychle se učí a baví ji spíše bike nebo koloběžka, v canicrossu se moc ráda poflakuje.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Začátky se datují do roku 2013, kdy mě napadlo vyzkoušet s Griffinem jen tak venčit na koloběžce, jezdili jsme s celkem nevhodným postrojem a kolobežkou Yedoo Mezeq a doteď nechápu, že to toho psa mohlo za těchto podmínek bavit. Nicméně se z něj stal tahací šílenec a v roce 2014 jsme zkusili první závody na Radíkově. A nadřeli jsme se s Mezquem jako mezci, ale ten adrenalin a závodní atmosféra nám přivodili novou závislost. Po příchodu Káji jsme nějakou dobu jezdili SC2, holčička se učila od Griffina a já neměla v podstatě žádnou práci. Brzy jí přestal Griffin stačit, a tak jsme začali jezdit jen kategorie s jedním psem. Griffin už je v závodním důchodu a Kája na vrcholu sil. Nakonec jsme definitivně zakotvili v kategorii BKJ. Závodit jsme začali díky super lidem z Hanáckého mushers clubu, kteří mi pomohli v začátcích, aby to nebylo jen venčení u koloběžky, ale opravdu sport se vším všudy.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Sportu psích spřežení se věnuji proto, že to baví moje psy a neznám větší pocit souznění se psem, než když všichni necháme na trati maximum a v cíli nemůžeme popadnout dech. To je hlavní důvod, ta společná euforie a jízda na jedné vlně.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Na mushingu se mi líbí radost ze společného pohybu, dřina a spousta báječných lidí, které jsem díky tomu mohla poznat. Nelíbí se mi případy, kdy jsou sportovní ambice stavěny nad pohodu a zdraví psů a jejich radost ze společné práce.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Tenhle sport mi dává jedinečný pocit sounáležitosti s mými psy, přátele a stejně "postižené" lidi. Bere mi spoustu času a peněz, ale to se nedá brát jako negativum.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Největší úspěch byl třetí místo v SC2 s Griffinem a Kájou, jejich první společný závod, ohromně náročný, ale ten víkend běželi absolutně skvěle a nikdy jsem si neužila žádný závod víc. Další úspěchy přišly s Kájou... druhé místo v SC1 na Nativia Challenge Zavíráku, třetí místo v BKJ na Nativia Challenge Votvíráku, druhé místo v BKJ na Radíkově, třetí místo na Mistrovství Slovenska v Mošovcích na podzim 2019.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Plány do budoucna jsou závodit, dokud to bude Kájinku bavit, rozběhat Api, a hlavně si to společně užívat. Vzhledem k tomu, že se nám před třemi týdny narodil nový člen smečky, syn Jonášek, budeme si muset na plný trénink a závody nějakou dobu počkat, stejně jako jsme museli vynechat jarní sezónu. Ale hned jak se dostaneme do formy, těšíme se na další měření sil na závodních tratích.
6. července 2020
