Jedná se o týmovou záležitost
plnou nevyzpytatelnosti a adrenalinu
Jméno a příjmení: Tomáš Jaša
Klub: TJ Sokol Maxičky
Kategorie: Canicross muži
Něco o tvých psech?
Mám zatím jen psa Zula. Je to můj úplně první pes a mám ho 4 roky. Stal se mým opravdovým kamarádem a parťákem pro každý den. Až poté ho beru také jako závodního psa.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
S canicrossem jsem začal před čtyřmi lety, tři roky závodím. Předtím jsem se věnoval několik let atletice, ale pak přišlo zranění a já z toho zaběhnutého kola na dva roky vypadl. Nebylo úplně jednoduché se do toho opět dostat. Běhal jsem hlavně střední a dlouhé tratě, což bylo poměrně náročné a najednou jsem hledal další motivaci k pohybu. Tou se stal nakonec canicross. Představil mi ho můj současný kolega z týmu Michal Ženíšek při jedné sportovní příležitosti.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Mistrovství světa 2017 IFFS, druhé místo (Poland)
Mistrovství světa 2018 ICF, první místo (Poland)
Mistrovství světa 2019 IFFS, druhé místo (Sweden)
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Když jsem po zdravotních potížích hledal nějakou motivaci, která by mě dostala opět k pravidelnému tréninku a běhání, rozhodl jsem se, že si pořídím psa. Ten vás k pohybu donutí. A asi to byl osud, ale na canicross jsme s manželkou narazili právě v momentě, když jsme začali hledat vhodnou rasu.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Mushing je pro mě, společně s atletikou, nejoblíbenější sport. Nejvíc mě na něm baví ta kombinace a souznění psa s člověkem. To, že se jedná o týmovou záležitost plnou nevyzpytatelnosti a adrenalinu. Oproti tomu atletika je sólový sport. Tam záleží jenom na vás a vašem výkonu.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Myslím si, že než bych vyjmenoval vše dobré, co obecně sport přináší, tak bych popsal asi hodně stránek. Sport kladně ovlivňuje celý můj život a myslím si, že brzy i život mých dětí. Je asi jedno, jestli se budeme bavit o atletice nebo o canicrossu. Samozřejmě sport i bere. To především spoustu času a energie. Jelikož máme dvě malé děti, hypotéku, zaměstnání a barák v rekonstrukci, tak je to kolikrát dost složité. Myslím si ale, že to za to určitě stojí...
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Prioritou je, abychom se Zulem zůstali zdraví a měli alespoň tolik prostoru pro sport, jako doposud. Samozřejmě i v letošním roce se chci pokusit obhájil svoje postavení z minulých let a chtěl bych se umístit mezi prvními třemi canicrossaři. Tento sport je ovšem hodně nevyzpytatelný. Stačí jedno zakopnutí nebo zamotání a je po nadějích. Navíc, když sleduji své konkurenty na sociálních sítích, tak to letos bude opravdu těžké.
30. června 2020
