Bavit se sportem
a dělat si společnou radost
Jméno a příjmení? Tomáš Hockicko
Věk? 42
Znamení? Blíženci
Rozměry?
Výška 174 cm, váha 69-73 kg
Vztah? Manželka Gabika
Rodina?
2 děti, syn Tomáš (16) a dcera Lujza (13)
Rezidence? Košice
Klub? SHT Haniska
Jaké vybavení používáš?
Stále to nejlepší. 
Ale teď vážně. 
Snažím se v rámci nějakých finančních možností mít to nejlepší, alespoň podle toho, co vidím a vnímám ať už na tréninku nebo při závodech... právě proto jste například mohli vidět na Rufuskovi různé postroje. A když už jsem měl v postroji jakž takž „jasno“, tak jsem po posledním závodě z fotek zjistil, jak velmi jsem se mýlil. Takže momentálně: koloběžka Doxtor, lyže Peltonen a Fisher, vosky Rex, hole Leki a Rex, vodítko a sedák Nonstop.
Kde trénuješ? Doma ve Furcianském lesoparku.
Disciplíny? Scooter a skijöring.
Počet, plemena, jména a věk psů?
2, krátkosrstá kolie Iggy (7 roků) a ESP Rufus (budou mu 2 roky).
Čím krmíš své psy? Barfem plus doplňky výživy podle sezóny.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
To si pamatuji úplně přesně. 29. 8. 2014, den před charitativním Během pro Pesos v Praze, jsem zašel na návštěvu k Ciprovým, abych si koupil výbavu. Dali jsme společný trénink a Šimon mě rovnou přesvědčil, že bude lepší, když druhý den budu startovat přímo v profi... a bylo...
Kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo?
Přivedl mě k tomu Iggy a velmi se mi líbilo, že můžeme společně nejen trénovat, ale i závodit.
Předchozí sportovní kariéra?
Sportovní kariérou bych to nenazval. Vždy jsem dělal věci, které mě bavily a dělaly mi v danou chvíli radost... A tak jsem se na pár sezón ocitl v závodním rally autě, pár sezón krátkého triatlonu, in-line brusle, běh, mtb, v zimě lyže a skialp. Tak to přetrvává dodnes, jen jsem přibral do sportování čtyřnohé parťáky a přibyla koloběžka a běžky.
Největší sportovní zážitek?
Jednoznačně naše vítězství s Rufuskem na MS v Nybru minulý rok. V mé mysli a srdci ale navždy zůstanou zážitky jako NYC Marathon, IRONMAN 70.3 Budapešť, ORAVAMAN...
Tvůj nejtěžší závod? ORAVAMAN.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Protože mě to baví a naplňuje mě pocit, když makáme jeden pro druhého...
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Pokud nás to bude společně bavit.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi souhra člověka a psa. To spojení a síla, kterou prožíváme na trati, když makáme jeden pro druhého, je něco nepopsatelné a úžasné. Nelíbí se mi, že čím více se do tohoto sportu dostávám a stále více se kolem sebe dívám, tak postupně ztrácím iluze o mnohých lidech v tomto sportu... A je mi jedno jakých úspěchů dosáhli. Když vidím, že psy, kteří jim dávají celé srdéčko, vnímají výlučně jako „sportovní prostředek“, tak mi je velmi smutno a v takové chvíli bych nejradši nechtěl mít s tímto sportem nic společného... 
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi životní energii a bere mi iluze o lidech...
Tvé nejoblíbenější závody? Bosorkin canicross.
Jak často a jak moc trénuješ? To závisí od části sezóny...
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Společné předsezónní naplavávání objemů v Jaderském moři. A ty neoblíbené jsou ty v dešti a blátě, kdy máš bláto doslova všude...
Kde hledáš motivaci?
Motivuje mě to, jak Rufusko maká, tak musím makat i já! Nebudu mu to přeci kazit. 
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Jasně, obrovská... jen se snažím nedávat to najevo.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Po závodě se nejvíc těším na manželku Gabiku v cíli a na to, co dobrého mi uvařila.
S kým je na závodech největší zábava?
S Jankem Negerem se vždy hodně nasmějeme.
Něco z tajů tvé přípravy?
To by mělo zůstat tajemstvím. V mém věku už adekvátní regenerace.Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Cílem bude obhájit titul... ale také si dobře zazávodit a závodů si užívat, poznat nová místa, mít nové zážitky.
Tvé cíle do budoucna? Bavit se sportem a dělat si společnou radost.
Co jíš nejraději?
Miluji jídlo všeobecně a v podstatě sportuji proto, abych mohl jíst.
Kdy jsi byl nejvíc nervózní?
Po prvním dnu v Nybru a 2,2s ztrátě na první místo se mi lehce nespalo, přiznávám.
Co nesnášíš?
Když vidím, že trpí děti nebo zvířata. A taky nespravedlnost. A když se věci (například i závody) pořádají v duchu hesel: „To neřeš, ono to nějak dopadne...“ nebo „To bude dobré, neboj...“.
Kdo a co tě nejvíc zlobí?
Sem tam moje děti. A v našem mini sportovním světě lidská závist a to, že místo toho, abychom si pomáhali, tahali za jeden provaz a drželi spolu, vidí někteří jen své zájmy a jsou schopni kvůli nim klidně pochovat i několikaletou společnou práci...
Co si přeješ?
Zdraví a trochu štěstí pro všechny dobré lidi a jejich zvířecí parťáky.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Je to nádherný sport, ale není to kolo... pes se nedá po tréninku odložit do kouta. Tak na to prosím myslete dopředu.
24. února 2020
