Dělej vše tak, jak nejlépe umíš
a v plném vědomí
Jméno a příjmení? Simona Fabiánková
Jak ti říkají? Simča, Uši, Símo, Simír, Simi
Věk? 24 let 
Znamení? Tuplovaný aprílový Beran
Rozměry? Často se mění
Vztah? Ano, šťastně třetím rokem s přítelem Pájou
Rodina? Jasně, tři čtyřnozí a jeden dvounohý
Rezidence? Tam, kde by chtěl žít každý
Zaměstnání?
Druhým rokem na živnosti. Švadlena, markeťačka,
obchodnice, dřevorubec, zastávám hodně rolí
Klub? S hrdostí zeleným Musher klub JCC
Jaké vybavení používáš?
Takové, co zrovna dobře padne. Non-stop, ManMat, Woobojky, Salomon, Inov-8, Atex aj.
Kde trénuješ?
Tréninky pokrývají téměř všechna roční období, a to si žádá často změnu tratí a povrchu.
Nejčastěji však lesy kolem Českých Budějovic, okolí Trhových Svinů a v zimním období jasná Šumava.
Disciplíny?
Scootering především, canicross, skijöring a snad v budoucnu usednu i na kolo.
Počet a plemena psů?
Zatím tři. Jeden chlapák anglický pointer a dvě frndy evropského saňového.
Jména a věk psů?
Gasík - 5 let, Macík - 4 roky, Píďalka - 4 měsíce.
Jak a čím krmíš své psy?
Myslím, že nemáme žádné zázračné metody krmení. Naopak, jednoduchá přirozená strava syrovým masem. Krmíme dle prospívání psa, podle náročnosti tréninku a fyzického stavu.
Jak dlouho se sportu psích spřežení věnuješ?
Taaak tímto rokem 2019 to bude 4. rokem.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Pamatuji si to jako by to bylo včera. Vlastně mě k němu přivedl můj druhý hafan v životě, a to byl po prvním bíglovi další bíglouš Bady. Já jsem nikdy nebyla sportovec a sport byl pro mě jako sprosté slovo. Pak jsem se o sebe ale začala více zajímat a ke zdravému stravování přišel takový nápad, zkusit si jít zaběhat. A tak jsem šla a běh jsem si natolik zamilovala, že jsem chodila 5x v týdnu. Říkala jsem si, že mě to samotnou nebaví a že když mám doma hafana, tak by se mohl hýbat se mnou. V tu chvíli už mi psala kamarádka, že zná paní Hladkou s panem Hladkým, kteří si tak sem tam běhají na jihu Čech, vlastně kousek ode mě, a to se psy, prý nějaký canicross. Ať vezmu bíglouše a jedu na trénink. Vlastně jsem vůbec netušila, co to je a fakt jsem nevěděla, jak našeho bíglíka přinutím běhat. Po prvním tréninku a jeho bezmezné chuti pracovat to bylo navždy zpečetěno. Tímto děkuji osudu, že mi přivedl do cesty nový skvělý život.
Předchozí sportovní kariéra?
Svá dětská léta na prvním základním stupni jsem pár let běhala atletiku. Ale zpětně si tak říkám, že jsem tenkrát moc netušila, co dělám a prostě mě bavilo víc soupeřit na dráze než běhat sama. Také jsem strávila dětství v sedlech koní. Ale nic na závodní ani profesionální úrovni. Jen jsem byla neposedné dítě, co musí něco dělat a zkoušet.
Současné další sportovní aktivity?
Běh, cyklistika, inline, plavání, turistika, vysokohorská turistika, běžkování.
Největší sportovní úspěchy?
Tak ty se mi podařily letos v roce 2019, kdy jsme s fenkou Macíkem na mistrovství Evropy v kategorii scootering ženy zajely 4. místo a týden na to na mistrovství světa ve Švédsku v té samé kategorii vybojovaly 5. místo.
Kromě krásných umístění, kterých si opravdu cením, byla pro mě Macík samotná mým největším sportovním úspěchem, pod který se nemohu ale podepisovat jen já. Po téměř dvou letech se z vystrašené fenky stala sebevědomá fena, která dokázala sklidit takové krásné úspěchy.
Největší sportovní zážitek?
No, tak zkusím hodit dva, nějaký pozitivní a nějaký negativní.
Jako první se mi vybavil asi ten negativní. Při tréninku na koloběžce s fenkou jsem v rychlosti 30 km/h vzala sloupek z opačné strany než fenka a udělala dvojitý přemet s tvrdým dopadem na zem. Já těch pádů mám docela hodně, ale tenhle byl teda opravdu drsný. K mému údivu jsem si odnesla pouze hezky potlučené tělo.
A hned jako druhý se mi vybaví ten první pocit, kdy si zkusíte zapřáhnout za opasek velkého pracovitého silného psa a běžet. Myslím, že kdo si zkusil, tak chápe, o čem je řeč.
Pak mám těch sportovních velikých zážitků mnoho a mnoho se svými přáteli, kteří jsou s námi jak v trénincích, tak na závodech. Ale to bych tu psala slohovou práci, dnes už možná i knihu.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Ano, pamatuji vzhledem k tomu, že jich moc nebylo. To úplně první jsem si odvezla z vlašimského závodu se svým pointříkem Gasíčkem. 
Tvé nejtěžší závody?
Technicky jednoznačně mistrovství Evropy v Belgii (spousta spousta bahna)!
A psychicky to bylo mistrovství Slovenska. Tenkrát to byl můj druhý závod s naší fenkou Macíkem a netušila jsem, jak moc špatné to s ní od startu až do cíle je, co se týče psychického stavu. Měla jsem před sebou hromádku neštěstí až do cíle a byl to pro mě nejsmutnější pohled a velice těžká psychická zkouška.
A co se týče mimo musherských závodů tak asi Trek and Down. To je závod dvojic, kde běžíte 60 km přes vrchol až k řece, kde se nalodíte a čeká vás dalších 50 km na kánoi. Nedokončila jsem, zdravotní stav mi to nedovolil. Dodnes mi tento neúspěch leží v žaludku, a to asi i kvůli tomu, že nezkazíte závod jen sobě, ale i vašemu parťákovi. Veru promiň!
Pak můj první Vltava Run, kde šlo o noční část běhu. Běžecká část byla celá z kopce a já si odrnovala nohy takovým způsobem, že jsem běžela 7 km s brekem a bolestí. Ale dokončili jsme ve zdraví.
Tvůj sportovní vzor?
Je jich více, nikdy jsem neměla jen jeden vzor a ve světě mushingu si jména nechám pro sebe. Ale je tu pár lidiček, kteří jsou pro mě obrovskou motivací a vážím si jejich práce se psy.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Baví mě, že výsledek nezáleží jen na samotném člověku. Všechno musí klapat na 110 %. Je to sport o veliké harmonii a důvěře mezi člověkem a psem. Ten pocit souznění a napojení se na své psy je pro mě nepopsatelný zážitek. Taky mě dost uchvátila rychlost v tomto sportu.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Jak jen zdraví a životní podmínky dovolí! Doufám, že dlouho a že se jednou budu vozit na káře jako šedivá moudrá paní se smečkou 20 ohařů!
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi, jak jsem psala výše, to propojení se psem a ta souhra. Jsme tým, a to mě baví. Líbí se mi, že mohu trávit čas se skvělými lidmi. Dává mi smysl do života.
Nelíbí se mi, že se občas setkávám s až moc velikými nároky na psy. Nejsem chovatel, ale v poslední době mi přijde, že s narůstající poptávkou roste zbytečně veliká nabídka mnohdy až neuvážených vrhů. Nelíbí se mi ta skutečnost, že tu máme své čtyřnohé parťáky krátkou dobu a často se potýkáme s vážnými nemocemi i úmrtími, které bohužel k našemu sportu patří.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi smysl do života. Skvělé přátele. Životní zkušenosti. Veliké pochopení práce zvířete. Motivaci.
Rozhodně mi bere čas a peníze, ale já to tomu ráda obětuji.
Tvé nejoblíbenější závody?
Svatobor, Libín, Okolo Hradce, Jihočeský canicross, Mísečky, Lesná... je jich spousty, ale na tyto se těším vždy.
Tvůj nejbližší velký závod?
Ty největší mám právě za sebou, ale čeká nás zima, a tam Mísečky a Lesná.
Jsi musherka? 
Ne.
Jak často a jak moc trénuješ?
Se psy v hlavní sezóně minimálně 4x týdně, ale je to velice individuální. Tréninky vždy stavíme podle pocitu a projevu konkrétního psa.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink?
Nejoblíbenější jsou ty na koloběžce. Pak hned ty zimní, tam mě ale často trápí skutečnost špatných tréninkových podmínek.
Co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?
Moji psi. Vím, že tu práci potřebují, a to mě motivuje a žene.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Těší mě, jsem asi nejvíce nervózní člověk na závodech. Ano bojuji hodně s nervozitou.
Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?
Ano, mám. Nechám si pro sebe.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Na opadnutí stresu a pohodu s kamarády. Já po závodech často jím až tak pozdě, kdy už je vše fuč!
Tvůj zdravotní stav? Výborný.
Dopuješ? Jasně, ujíždím na rychlosti.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Dorůstá mi štěndo. Tak si momentálně začínám připravovat nohy na canicross a pracuji na psychické pohodě. Práce se stresem.
Tvé cíle do budoucna?
Ráda bych se jednou postavila na start s dvojkou na koloběžce a taky zkusila bike.
Tvůj největší sportovní sen? Vidět mushing na olympiádě.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Psi, práce, psi, psi, psi, práce. Blafuji, ale jsou dny kdy to tak opravdu je a nestíhá se nic jiného. Obvykle mám takový režim, že se snažím alespoň 3 dny v týdnu najít dvě hodinky pro sebe. Když to jde více, jsem ráda. Víkendy obvykle mizíme do hor s Pájou zrelaxovat a mít čas pro sebe v plné přítomnosti.
Která část dne je tvou oblíbenou?
Všechny. Žiju pořád. Mám ráda všechno. Spaní, probouzení se, snídani, oběd, svačinu, večeři, spánek. Co víc si přát.
Tvé další koníčky?
Meditace, houbaření, práce (šití), psaní článků, auta, stroje.
Co jíš a piješ nejraději?
Vše! Já jsem opravdu strašný žrout. Ujíždím tedy na sladkém, ale nepohrdnu ani krvavým steakem.
Pivo nebo pivo? Pivo!!!
Jaká jsi?
To musíte poznat sami. Temperamentní, roztržitá, dost praštěná, zabejčená, smíšek, citlivka.
Kdybys měla možnost potkat své mladší já, jakou radu by sis dala?
Sportuj, je to super droga.
V čem jsi opravdu dobrá?
Ve schopnosti dělat 100 věcí najednou. Jestli pořádně, to už nevím, ale dokážu to!
Jaké máš zlozvyky? Mlsám před spaním.
Lžeš? Lžeš často? Nesnáším lež. Raději mlčím.
Kdy býváš nejvíc nervózní? Všude a pořád!
Co nesnášíš?
Lež, křivdy a hanění práce druhých. Špatné zacházení se psy.
Kdo tě nejvíc zlobí?
Já sama sebe... před sebou nikdy neuteču.
Mluvíš sama se sebou? Ano. Ale né nahlas.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Jaro, léto i podzim i zima.
Jaký by měl být tvůj partner? Ideál už mám.
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději? Jasné Alpy.
Kdybys teď mohla být kdekoli, kde bys chtěla být?
V horách s přítelem a se psy.
Tvé motto? Dělej vše tak, jak nejlépe umíš a v plném vědomí.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Dělej to pro zábavu. Jinak tě to zničí.
Pár slov na závěr?
Díky všem, kteří se mnou jsou v dobrém i ve zlém a podporují mě v každé situaci. Vážím si vaší přítomnosti.
13. listopadu 2019
