Nežijeme proto,
abysme doma seděli na zadku
Jméno a příjmení: Petra Fürstová
Klub: Musher klub JCC
Kategorie: Canicross ženy
Něco o tvých psech?
Máme doma 3 fenky - borderku a dvě ESP. Moje závodní parťačka je pětiletá evropačka Smokie. V porovnání s ostatními je to maličký evropák, rozhodně to ale dohání srdíčkem a závodním duchem. Do závodu i tréninku jde vždy na 110 %. 
Čím krmíš své psy?
Jen a pouze masem, občas nějaké doplňky stravy.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Má cesta ke canicrossu vedla přes nějaké neoficiální dogtreky. Ze začátku jsem je pouze chodila s borderkou Dixie, která mi byla tou nejlepší parťačkou do začátků, ale pak jsem si řekla, proč občas nepopoběhnout. No a v roce 2014 se na jihu Čech konal první ročník Jihočeského canicrossu, kam jsem se přihlásila. Po doběhu jsem se zařekla, že tohle už NIKDY. No a dneska je to má droga.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Naše úspěchy nejsou žádné medaile z velkých mezinárodních závodů. Nepatříme ani mezi TOP 10 závodnic. Výhra pro nás je, když si zaběhneme čistý závod a obě si to se Smokie užijeme.
Tvé nejoblíbenější závody?
Na prvním místě je jednoznačně Svatobor, běh do kopce mě baví, bolí to o dost méně než rychlé sprintovky, ty nejsou pro mě. 
A pak mám moc ráda zejména atmosféru a pohodu na Saďáku a Okolo Hradce.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Rozhodně. Jsem hrozně nervózní před startem a pořád si kontroluju hodinky, abych nezmeškala start. Potom si ale stoupneme na startovní čáru a vše ze mě spadne. V tu chvíli už jsme tam jen my dvě a běžíme.
Máš nějaký předzávodní rituál?
Po rozklusu a rozehřátí psa je náš předzávodní rituál, že vezmu Smouka do náruče, nebo si k ní sednu a objímám ji. Hrozně ji to zklidní a na chvíli je z toho uzlíčka nervů klidný tichý pejsek... ale vážně jen na chvilku. Na startovní čáře nás určitě poznáte, protože Smouk si radostí vyštěkává a ječí ještě pár set metrů po startu.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Na závodech je nejlepší to, jak si potom s našimi přáteli sedneme a rozebíráme komu se, jak běželo/jelo a vyprávíme si zážitky z tratě, která zatáčka byla dobrá, který seběh fakt bolel. A vždy se těším na nějakou prasárnu k jídlu, třeba smažák s hranolkama a dobré vínko.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Jak jsem psala výše, je to už taková droga, životní styl.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Na canicrossu se mi líbí, že to není jen o dobrém běžci, nebo jen dobrém psovi. Dejte nejlepšího psa průměrnému závodníkovi a stejně nebudou nejlepší. Je to o tom se dobře sladit, rozumět si a na trati být jedním tělem, dobře natrénovat sebe i psa. Nelíbí se mi někteří až moc přemotivovaní závodníci, co nehledí na zdraví svých psů.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dal mi nejlepšího parťáka do života - mého již brzy manžela, naše psy a nejlepší přátele. Dává mi spoustu nádherných zážitků na závodech i na trénincích. Cestováním objevujeme nová krásná místa. Bere mi vlastně jen čas a peníze, ale to neberu jako zápor, nežijeme proto, abysme doma seděli na zadku.
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Běhat hlavně ve zdraví jako doposud.
8. července 2020
