Po každém závodě mám svalovku
na celém těle
Jméno a příjmení? Monika Gregorová
Věk? 28
Znamení? Ryby
Rozměry? 168 cm, 60 kg
Vztah? svobodná
Rodina? mou rodinou jsou přátelé a psi
Rezidence? pozemek v lese 
Zaměstnání? díky coroně žádné
Klub? Zatím žádný, ale pracuje se na něm.
Vybavení? Jednoznačně ZeroDc, pro mě nejlepší postroje.
Jména a věk psů?
Sibiřští huskyové: Leo (4 roky), Batman (6), Charlie (5), Demon (3), Neo (3), Nemo (3), Miši (3), Goro (3), Koda (4), Nabu (1,5), Chuky (2) a Wotán (14). Aljašští malamuti: Carlos (8), Gina (14) a Lara (6).
Čím krmíš své psy? Granulemi našeho sponzora Club4Paws.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? Před 7 roky.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Začínala jsem na kole s 1-2 psy. Sezónu za sezónou jsem v tichosti záviděla ženám, které měly velká spřežení. Tak jsem si řekla, zkusím to i já, vždyť co se může stát. 
Poprvé jsem závodila s velkým spřežením v Maďarsku, na káře s 8 psy. Byl to neuvěřitelný zážitek, cítila jsem se jako pravá musherka. Bez zkušeností s velkým spřežením a po malé nehodě jsem skončila na 3. místě... a právě toto mě posouvá vpřed.
Moje sportovní aktivita byla vždy na bodu mrazu, proto mám po každém závodě svalovku na celém těle.
Největší úspěch ve sportu psích spřežení?
Určitě tehdy, když jsem se postavila na káru s 8 psy, bez jakéhokoliv tréninku. Jinak mohu říct, že za úspěch považuji i když skončím poslední. Ale skoro vždy přivezu domů medaili nebo alespoň diplom.
Nejlepší dosažený výkon?
Osobně si myslím, že nejlepší výkon jsem podala v Reingers, v Rakousku, kde se pokazilo, co se mohlo. Zdemolovala jsem celou trať, psi se mi ve spřežení začali prát, ale do cíle jsme dojeli úplně v pořádku.
Největší sportovní zážitek?
Určitě Miakoda Huskys v Berlíně. Něco úžasného.
Pamatuješ se na své první velké úspěchy?
Ano, pamatuji, 2. místo v Maďarsku, můj první závod, a první vítězství v Bkj2.
Tvůj nejtěžší závod?
Držkovský cross. Po 7 km trápení jsem hodila kolo na zem a dál už nejela. Viděla jsem, že i psi byli úplně KO a určitě bych neriskovala jejich zdraví.
Tvůj sportovní vzor? Roman Habasko a Gerald Schinzel.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Je to pro mě stále výzva, poznávám nové lidi, a hlavně si při tom člověk užije víc než někde na dovolené u moře, kde leží hodiny jak vorvaň.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud budu moci a dokud to budou pejsci zvládat.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi hlavně hodně zkušeností a super přátele. Bere mi kila, která mám navíc.
Tvé nejoblíbenější závody? Abertamy.
Jsi musherka? Mohu říct, že jsem musherka.
Za co bys dala palec dolů českému mushingu?
Určitě bych nedala palec dolů. Vše šlape, jak má.
Jak často trénuješ? Trénuji obden, nebo každý den.
Kde hledáš motivaci?
Hodně sleduji Romana Habáska, jak trénuje, a jednou bych chtěla být jako on.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Ano, před startem mám pocit, jako by mě měli odnést nohama napřed.
Máš nějaký talisman pro štěstí?
Moji chlupáči jsou mými talismany. Vždy pusa před startem, ať dojedeme v pořádku. A po závodě jdu na dobrý čaj.
Tvůj největší sportovní sen?
Můj sportovní sen je stejný jako u každého jiného. Iditarod na Aljašce.
27. března 2021
