On canicross fakt někdy dost bolí
Jméno a příjmení? Michal Poledník
Věk? 30
Znamení? Lev
Rozměry? 197/80
Zaměstnání, povolání? Reklamní technik
Klub? MTO - Mushing team Ostrava
Jaké vybavení používáš? Non-stop, Craft
Disciplína? Canicross
Jméno, věk a plemeno psa? Břéťa - 2 roky - ESP.
Čím a jak krmíš svého psa?
Granulemi dvakrát denně, sem tam přilepšení konzervami.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení? V roce 2013.
Předchozí sportovní kariéra? 1995 - 2012 fotbal.
Současné další sportovní aktivity? Běh, inline.
Největší sportovní úspěchy?
Zatím jsem nevzdal jediný závod, a to jsem dělal fakt extrémy, dvacetičtyřhodinovky, ultratraily atd.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Prozatím žádný výraznější úspěch. Pár vyhraných menších závodů.
Největší sportovní zážitek?
Vždy, když mi naskočí husí kůže. To je ukazatel, že daná situace stojí opravdu za to. Spouští se mi to automaticky.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
První místo v atletickém čtyřboji ve 4. ročníku základní školy.
Tvůj nejtěžší závod? Moje první B7 - 21 hodin totálního zmaru.
Tvůj sportovní vzor? Hicham El Guerrouj. Jeho životní cesta je inspirativní.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení? Miluju psy a běh.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud mi zdraví tu možnost nevezme.
Co se ti na něm líbí? Ta dynamika a rychlost.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Bere mi téměř veškeré finance a dává toho strašně moc.
Tvé nejoblíbenější závody?
Všechny, kde se sejdou kvalitní závodníci. Mám rád závodění v pořádné konkurenci.
Jsi musher?
Nejsem. Jsem canicrossař - běžec se psem. Dle mého to není mushing v pravém slova smyslu. Tento termín bych osobně v individuálních disciplínách nepoužíval. Kdybych se vydával za mushera, nedokázal bych si to u těch opravdových ani obhájit.
Za co bys dal palec dolů českému mushingu?
Za pomluvy, hádky, lži a nezdravou rivalitu mezi některými lidmi. Velmi tomu svědčí sociální sítě. Raději jsem je omezil.
Jak často a jak moc trénuješ? Šest až sedmkrát týdně.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Když to shrnu, tak trénink je pro mě nutné zlo. Ale bez něj nejsou výsledky. Rozhodně si trénování neužívám.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se...?
Člověk má závodění a ctižádostivost v krvi. Netřeba hledat dlouho motivaci. Když jsem na závodě, chci vždy vyhrát. Ale bez tréninku to nejde. Je to jednoduchá rovnice, kterou nosím stále v podvědomí. Když něco chci, tak do toho musím taky něco vložit. A ve sportu to platí dvojnásob. Tam nic není zadarmo. Takže se většinou nemám problém donutit trénovat.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Jsem nervózní pouze z toho, že to bude bolet a on canicross fakt někdy dost bolí.
Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?
Nosím na ruce jako náramek Břéťův úplně první obojek. Je to talisman proti zranění. Beru ho na každý závod.
Něco z tajů tvé přípravy?
U mě nic extra. Klasické atletické týdny. U přípravy psa dávám na pocit a intuici. Nikdy psa nedrtím a nepřetahuji. Přetrénovat sebe i psa je poměrně snadné, ale trefit správnou míru a načasovat formu neumí každý. Pokud se to povede, je to bomba.
Tvůj zdravotní stav?
Hodinky mi píšou, že mám fyzičku na 20, takže snad v pořádku. Nějaké chronické problémy jsou, ale nic zásadního. Každého sportovce něco trápí. Kor hobíky, kteří nemají přístup ke špičkové sportovní péči.
Dopuješ?
Neodolám gumovým medvídkům. Ti snad v seznamu zakázaných látek ještě nefigurují.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Nezranit se a neonemocnět. Nesnáším tu bezmoc, když ostatní mohou závodit a já jen koukat.
Tvé cíle do budoucna?
Chtěl bych v roce 2020 pořídit Bréťovi mladšího bráchu a vychovat z něj jednoho z nejlepších canicrossových psů na světě.
Tvůj největší sportovní sen?
Start na MS a ME, protože se mi to shodou špatných okolností za ty roky ještě nepovedlo.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Ráno procházka se psy, pak práce, pak trénink svůj a v sezóně i psů a víc už toho nestihnu. Každý den se, jak zpráskaný pes, těším do postele.
Která část dne je tvou oblíbenou?
Noc - miluju spánek. Dokážu spát celé dny. Kdybych mohl, prospím život a stejně nebudu dospaný.
Tvé další koníčky?
Sleduji výsledky a sportovní dění napříč všemi sporty. Mám rád přírodu, hory, zvířata, psychologické filmy, saunu, kino, dobré jídlo.
Co jíš a piješ nejraději?
Snažím se jíst střídmě a zdravě a držet se hesla: „Jez, abys žil, nežij, abys jedl.”
Pivo nebo pivo?
Od 21. 6. 2011 jsem úplný abstinent, takže voda nebo čaj.
Jaký jsi?
Introvertní melancholik. Vražedná kombinace. Složitý na komunikaci i vztahy. Kolega z práce o mně říkal, že jsem jako hořčice. Buď ji máš rád nebo ji nenávidíš. Každopádně si musíš přivyknout a dost číst mezi řádky. Nebo spíše spojovat souvislosti. Jsem zavřená kniha. Není to se mnou nejlehčí.
Kdybys měl možnost potkat své mladší já, jakou radu bys mu dal?
„Dělej věci tak, jak tě baví a chovej se podle svého přesvědčení. Na kecy ostatních se vykašli. Je to tvůj život a žij si ho jen podle sebe. Ostatní o tobě ví prd. Jen tak najdeš vnitřní štěstí. Že to budeš ty, takový, jaký doopravdy jsi.“
V čem jsi opravdu dobrý?
Umím dlouhé dny mlčet a být v myšlenkách. Přijde mi to naprosto přirozené. Chudáci lidi kolem mě.
Jaké máš zlozvyky?
Nestříhám si nehty na rukou, ale mám je stále krátké, takže je to jasné...
Lžeš? Lžeš často?
Sem tam zalžu nebo si „upravím“ pravdu a kdo tvrdí, že to nedělá, tak je asi Mirek Dušín.
Kdy jsi byl nejvíc nervózní? Asi při čekání na maturitu.
Co nesnášíš? Chytráky, co už na světě nejmíň dvakrát byli.
Mluvíš sám se sebou? Vnitřně neustále.
Jaké máš dilema?
Denně musím odolávat nezdravému jídlu a někdy se to bohužel nepovede. Je úplně všude. Naštěstí k tomu nedochází moc často.
Z čeho máš strach? Ze stáří. A velký. Trápí mě to denně.
Jaro, léto, podzim nebo zima?
Pozdní jaro a pozdní léto. Jen kraťasy a triko nebo mikina. Ideální teplota max. 25 stupňů. Prostě ne moc zima ani ne moc horko.
Dáváš si novoroční předsevzetí?
Jasně, každý rok a dost často ho dodržím. Mám docela vůli.
Co si přeješ?
Abych byl zdravý. Bez toho nemohu dělat to, co miluji. Pohyb.
Co ti udělá největší radost?
Když pomohu někomu, kdo to opravdu potřebuje.
Co nikdy nedokážeš? Čeho nikdy nedosáhneš?
Nedám ve stoje dlaně na zem a s postupujícím věkem to mám dál a dál.
Co tě vždycky rozesměje? Břetík. Je to debílek.
Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“?
Když mě honil borec s nožem. To jsem myslím překonal i světový rekord a skoro ještě se zátěží.
Pomáháš rád druhým?
Pomáhám a taky systematicky a dlouhodobě. Naplňuje mě vnitřní pocit, že má někdo díky mně lepší život.
Tvoje oblíbená barva?
Oranžová, žlutá, červená. Bohužel na mou postavu seženu skoro všechno v černé barvě.
Jaká by měla být tvá partnerka?
Pokud nebude tolerantní a chápavá, neustojí mou povahu.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?
Polosamota. Malý domek. Zahrada. Klid.
Kdybys teď mohl být kdekoli, kde bys chtěl být?
Člověk je tam, kde má v tu chvíli být. Nejsou to náhody.
Na co se nejvíc těšíš?
Na každý další závod. Mám rád závodní dny a tu omáčku kolem toho.
Na jaké filmy se díváš nejraději?
Psychologická dramata. Vžívám se do nich.
Tvoje nejoblíbenější webové stránky?
Livesport.cz, není den, kdybych tam nekouknul. Potřebuju mít přehled.
Kdy si nejvíce odpočineš? Při spaní.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve?
Když na mě někdo kouká negativním tónem, toho si všimnu okamžitě i periferně.
Co si rád broukáš?
Slaďáky. Zpívám si pořád, když jsem sám. Zpíval bych si i v přítomnosti druhých, ale nechci ztratit těch pár bližních, které ještě mám.
Tvé motto?
Jsem introvert a nemám rád plkání tzv. o ničem, takže se v životě držím motta: „Nemluv, když nemáš co sdělit.“ Mlčet se dá na spoustu témat.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Na svém prvním etapáku 4C Chicopee CaniCross Cupu jsem si na Horníku rozbil hubu po deseti metrech od startu v první etapě o deskovou ohradu. V celkových součtech jsem pak skončil druhý o 0,1 vteřiny.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Jděte do toho. Změní vám to život. K lepšímu.
Pár slov na závěr? Žijte a mějte rádi, co je.
14. listopadu 2019
