Věřte, běžte a nevzdávejte to!
Jméno a příjmení?
Michaela Dvořáková
Přezdívka?
Mezi mushery vyloženě přezdívku nemám,
ale doma se usídlilo buď Blondýna, nebo Mařena 
Věk? 20 let 
Klub? Musher klub JCC
Rezidence?
Bydlím v bytě dvougeneračního rodinného domku v Českých Budějovicích. Nemůžu říct, že bydlím vyloženě sama, protože mi dělají společnost 2 psy a 3 kočky.
Zaměstnání, povolání?
Od října opět student, ale nějak to všechno uživit musím, a tak už druhým rokem pracuji v Decathlonu v ČB, kde mě najdete na oddělení turistiky.
Jaké vybavení používáš?
Pro sebe mám sedák od Non-stopu, který si nemůžu vynachválit! Vodítko taktéž od Non-stopu, ale máme doma i ManMaťácké. Postroj pro Nera je též od Non-stopu - Free motion, a na Mauru zatím sedl od ManMatu - Hound. Uvidíme, jak potom, až se dostaví.
Kde trénuješ?
Nejčastěji mě najdete lítat za tou bílou šmouhou v lokalitě Rožnova v ČB. Občas pak dle toho, kde náš klub vypíše tréninky, kde se právě nacházím anebo kde se koná soustředění.
Disciplíny?
Jednoznačně canicross! Zkoušela jsem i kolo/koloběžku a to mě nebavilo tolik. Canicross má pro mě svoje kouzlo.. Zaostává jeden, kazí to tomu druhému.. Musíte makat celou trať oba! S Nerem jsem startovala celou dobu pouze v juniorech, s Maurou jsme si první závod zkusily v příchozích, ale teď už jsme se zařadily mezi ženy.
Počet psů, jména, věk a plemena?
Jak už jsem psala, mám 2 hafany. Jednoho křížence RTV Nera, kterému je 5 let a mladičkou pointřici Mauru, které je 15 měsíců.
Kdy a jak jsi začala ve sportu psích spřežení?
Ke canicrossu jsem se dostala vlastně hrozně rychle. Běhala jsem už před 6 lety, ale pak přišlo štěňátko a čas na běh se rázem změnil na čas trávený s křížencem Nerem. Věnovali jsme se sportovní kynologii. Když se nám přestaly líbit praktiky na cvičáku, odešli jsme a mně se od jiných pejskařů začaly ukazovat na facebooku fotky právě z tréninků JCC. Šla jsem s nimi na první běžecký trénink, kde mě Honza zničil tak, že mi druhý den při zkoušení ve škole musel dát učitel před tabuli židli, protože bych mu tam nevydržela stát. A když jsem nevěděla, bodal mě do těch bolavých svalů... (dát si jako první trénink běžeckou pyramidu opravdu nebyl dobrý nápad) I přes to.. bylo jasno! Tahle skupina lidí mě baví, běh taky. Otázka co Nero.. Tam to bylo ze začátku trochu složitější s jeho taháním. Přeci jen to není pes stavěný pro běh, ale po x měsících práce a podpory právě od klubu, jsme se k tomu proběhali a Nero má tak na svém kontě pár medailí. Jenže jsme si přestávali stačit a já tak začala chtít většího tahouna. Původně byl v plánu ESP, ale to bohužel nevyšlo a bylo to pro mě tenkrát velkým zklamáním. Nicméně díky tomu jsem se dostala právě ke své pointřici a ač je to na mě trochu slabší povaha, neměnila bych ji!
Přechozí sportovní kariéra?
Fuu, já toho zkusila opravdu hodně. Balet, gymnastiku, aerobik, tenis, koně, latinsko - americké tance a jiné. Nejvíc jsem se ale vždycky našla při těláku ve škole, když jsme běhali! A ač mě pořád všichni cpali do atletiky, já ji tak nějak dělat nechtěla. Ta představa, že mě bude někdo někde drilovat těmi způsoby, co jsem zaslechla.. se mi prostě nelíbila.. Teď jsem sice pod dohledem trenéra, ale tam mi maximálně „dá do tlamy“, když klasicky přestřelím start a za jiné moje chyby. Jinak mám volné nohy..
Největší sportovní úspěchy?
Pro někoho to možná bude směšné, ale pro mě to je opravdu jeden z největších úspěchů. A to, že jsem se po roce a půl mohla vrátit k běhu a canicrossu. Dlouho jsem řešila zdravotní problémy s nohami a častokrát poslouchala, že už to nevyléčím, že už běhat nebudu a budu jen další koloběžkář.. Trvalo to opravdu dlouho.. No a vidíte, že bych snad jezdila na koloběžce?
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Každý dokončený závod.
Pamatuješ si na své úplně první vítězství?
Úplně první vítězství od začátku běhání bylo na Winter run v ČB. Tenkrát jsem si z toho dělala strašnou srandu, ještě večer před na výběhu, právě se skupinkou z JCC. No o to nechápavější pohledy pak přišly druhý den, když jsem si stoupla na stupínek vítězů. A v canicrossu.. To byl Běh pro PESOS, kdy Nero prvně ukázal, že opravdu tahat umí a ve 30 stupňovém vedru to odtáhl od začátku do konce! Vítězství zajištěno a já nemohla být pyšnější!
Tvůj sportovní vzor?
Pro mě je to jednoznačně můj trenér - Honza Hladký.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Miluji psy, miluji běh.. Spojení tohohle dohromady.. Odpověď víc než jasná!
Tvé nejoblíbenější závody?
Já ještě na spoustě závodů nebyla, ale i přes to.. Maxičkovský Saďák a Fitmin Lesná byly pro mě zatím TOPkou!
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Bere mi peníze, v létě spánek, pot, nehty na nohou a občas i kůži.
Dává mi puchýře, smradlavé a špinavé oblečení a unaveného psa.
To by byla ta realita.. Ale samozřejmě.. Dává mi opravdu hodně!
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Baví mě dlouhé běhy a objemy. Ač jsem sprinter, při tréninku mě baví si jen tak běžet v příjemné tepovce, kochat se přírodou a vyčistit si hlavu. Naopak nemusím tempa a intervaly, které jsou tak potřebné. Nejtěžší je pro mě se do nich dokopat, pocit po, je ale oproti těm loudacím běhům k nezaplacení.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene dál - zlepšovat se?
V první řadě Maura! A pak samozřejmě trenér, rodina.
Co předzávodní nervozita? Týká se tě?
Tohle je otázka přímo na mě. Jsem nervák, opravdu veliký. Jsem schopná se vynervovat tak, že jen při rozklusu mám tepovku 185 a prozvracet 2 dny před závodama. Nicméně právě povaha Maury mě donutila s tím začít víc pracovat a být více v klidu. První závody pro mě byly opravdu strašné, co se nervů týče. Ty druhé už jsem si užila daleko více a když se vám na startu pes klepe jak ratlík, prostě v klidu musíte být. A musím říct, že tomu hodně pomáhají ostatní závodníci s jejich přístupem vůči Maury handicapu. Z toho mám totiž vždycky největší nervy, aby se jí něco nestalo ze strany, na kterou nevidí..
Jaký handicap, co se stalo?
Nešťastná náhoda, která se Mauře stala po pouhých 2 dnech u nás. Chystali jsme se spát, pejsci vyvenčení, tak už jen já. Na 2 minuty jsem zmizela a pak už jen malé zavrčení a řev. Myslela jsem si, že jen histerčí jako každé štěňátko, pak se na mě ale otočila a můžu vám říct, že ten pohled už nikdy nezapomenu. Vyražená oční bulva. Co teď?.. Obvolali jsme x veterin až to jeden veterinář vzal. Okamžitě jsme tam jeli a začal boj, který se po 3 strašných hodinách zdál vyhraný. Jenže nejmenovaný veterinář udělal neskutečnou chybu, o které já neměla ani ponětí a ač pro Mauru tu noc udělal první poslední a všemožná vyšetření navíc, to hlavní neudělal - to oko nezašil a tak do rána vylezlo znovu.. Ráno už jsem volala své veterinářce a ta nás poslala přímo ke specialistce na oči. Do teď si vyčítám, že mě nenapadla už v tu noc. Byla by totiž 100 x větší šance na zrak.. Celá léčba úrazu probíhala od srpna až do ledna. Týden, co týden jsme trávili na veterině. Maura absolvovala několik operací a já spoustu nervů, doufání, výčitek.. Nakonec to pro nás v lednu skončilo. MVDr. Míková udělala obrovský kus práce a Maury očičko tak vypadá vcelku normálně, bohužel ale nevidí. Jen bych chtěla podotknout, že to Nero určitě neudělal schválně.. Jak ho znám, chtěl spát, Maura na něj nějak skočila a on se ohnal. Bohužel se hodně špatně trefil. Sám veterinář, potom, co na něj asi hodinu nadával, uznal, že tak malá rýha není od kousnutí, ale že ten zub jen projel kolem.. Kdyby chtěl, ukousl ji tak půl hlavy.. Vina je na mé straně, neměla jsem odcházet.
Vadí jí to nějak? V normálním životě nebo při canicrossu?
Musím říct, že Maura byla pomalu statečnější jak já. Ona si to tak vůbec nebrala, že „nevypadá hezky“, že neuvidí. Všechno snášela opravdu dobře a byla neskutečně statečná! Fungovala jako normální štěňátko, jen sem tam narazila. To se ale postupem času, kdy se s tím 100% sžila, téměř ztratilo. Já se naučila předcházet různým situacím, myslet na to, kde je např. úzká cestička, aby nenarazila, chodí u nohy pouze z pravé strany, triky na pravou stranu jsou pro ni těžší a tak to chce více času, a další.. ale všechno věci, na kterých už se dá pracovat a vlastně to normální člověk nepozná. Musela jsem jí ukázat, že ve mně může mít stoprocentní důvěru a že ty oči, kde jí jedno nestačí, mám za ni.
Když se to stalo, přišlo mi hodně dotazů, jak s ní teď budu běhat a co s ní, když nebude tahat. Bylo mi to naprosto jedno, a naopak mě tyhle otázky hodně urážely. I kdyby netahala, pryč bych ji nedala a nemilovala bych ji o nic méně.. Ale ona tou neskutečnou bojovnicí zůstala i nadále a už při začátcích v tréninku jsem věděla, že tohle bude bojovnice i na trati! Jen jsem musela vymyslet, jak jí to co nejvíce ulehčit a zároveň z ní nedělat mrzáka. Tzn. naučit ji strany, hlavně pravou, na kterou tak nechtěla.. Postupem mi ale začínala víc a víc věřit, a tak zatáčky teď řeže jako ostřílený pes! Startovat ji pouze z pravé strany, kdy na mě dobře vidí a nenutit ji být vlevo. Předbíhat pouze zleva.. zprava mi šla zatím pouze jednou. Být předbíhána zleva.. nebo se raději uhnout. Hromadné starty buď úplně zezadu anebo z pravé strany, kde je všechny vidí. Je toho spousta na co musíte myslet navíc, ale každým tréninkem a závodem se opravdu zlepšuje, věří mi a přestává se bát. Je to právě i díky ochotným závodnicím, které nám vycházely zatím vždycky vstříc - děkujeme! Věřím, že to ale jednou spolu dotáhneme až do stavu, kdy bude fungovat i bez všech těchhle „usnadnění“ a nebude řešit vůbec nic. Ona na to má!
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Po závodě se nejvíc těším na posezení s přáteli, vyprávění si jaký byl právě ten „jejich závod“ a vůbec tu super atmosféru po. A co si dám? Asi cokoliv, co je zrovna k jídlu.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Sbírat co nejvíce DOBRÝCH zkušeností a budovat z nás s Maurou skvělý tým!
Tvé cíle do budoucna?
Začít běhat alespoň trochu dobře, připravovat Mauru a nic nepokazit.
Tvůj největší sportovní sen?
Ráda bych se proběhala s pointříkem alespoň na ME. A ukázala, že i s handicapem a menším psíkem se to dá.. Ale na to musím JÁ ještě hodně makat.
Která část dne je tvou oblíbenou?
Miluju rána.. To je moje část dne.
Jaká jsi?
Hah.. Kdybyste se na tohle zeptali někoho jiného, tak jsou možná i sprostí. Jsem hodně tvrdohlavá, ambiciózní a potřebuji mít všechno hned. Nic moc kombinace. Ale už se s tím učím pracovat a prý to teda začíná být vidět, i když.. občas ještě přijde chvilka, kdy to neovládám. Na druhou stranu jsem pečlivá, trpělivá, směji se každé kravině a nevím, co dalšího. Je těžké se popisovat z té lepší stránky.
Lžeš? Jestli něco nesnáším.. tak je to lež.
Jaro, léto, podzim, nebo zima? Určitě léto!
Co si přeješ? Zdraví, pro všechny.
Co nikdy nedokážeš? Chytit pavouka a vyhodit ho z bytu ven.
Pomáháš ráda druhým? Ráda jsem tu pro ty, které mám ráda.
Jaký by měl být tvůj partner?
Hlavně by měl mít rád psy a ideálně běhat - ale to není podmínka, rozběhám ho.
Motivační citát?
Mám takových svých 6 NNN.. Nic Není Nemožné a Nikdy Nic Nevzdávej!
Pár slov na závěr?
Děkuji za možnost o sobě napsat těchhle „pár“ řádků!
Věřte, běžte a nevzdávejte to.
18. září 2019
