Soužití se psy se prostě stalo
naším životním stylem
Jméno a příjmení? Markéta Tomášková
Věk? 23
Rozměry? 158 cm 
Zaměstnání, povolání? Studuji medicínu
Klub? 40 - Plzeň
Vztah?
Před skoro šesti lety jsem poznala tehdy začínajícího canicrossaře Lukáše Hospra. Od té doby patří mé srdce nejen jemu, ale také Sibiřským Husky. 
Společně jsme si vybudovali vztah k mushingu, který teď neodmyslitelně patří k našemu životu.
Jaké vybavení používáš?
Postroje Manmat, šňůry si pleteme sami, káry můj úžasný muž vytvořil sám.
Kde trénuješ?
Přírodní park Manětínská – krásný rozlehlý les s desítkami kilometrů tréninkových tras. Nejlepší na tom je, že můžeme startovat rovnou od baráku.
Disciplíny, kategorie?
C1, MB1 – krátké a středně dlouhé tratě se spřežením do 4 a do 6 psů.
Počet a plemeno psů? V současné době žijeme se 6 Sibiřskými Husky.
Jména a věk psů?
Cedrik 10 let, Clark Miláček Moniky 8 let, Ark Polar Glare 5 let, Fík Asamara 4 roky, Žeryk z Hrobu 2,5 roku, Asterix Pod Vydřiduchem 2 roky.
Čím krmíš své psy?
Granule Kennel’s favourite, v sezoně plus syrové maso, ovesná kaše, červená řepa, trocha zeleniny, občas ryby, kloubní přípravky, lososový olej … někdy je to alchymie.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? V roce 2014.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Kdybych nepoznala Lukáše, nejspíš bych nikdy neměla psa. Nijak zvlášť jsem po takovém domácím mazlíčkovi netoužila, měla jsem jiné zájmy. On na mě ale přenesl své počínající nadšení pro psí sport tak dokonale, že teď už si život bez psů neumím vůbec představit.
Svůj první závod jsem jela v Hrobu na koloběžce s jedním SH (Clarkem).
Současné další sportovní aktivity?
Do loňského roku jsem hrála závodně volejbal. Postupně se ale nahromadily hodiny trávené v nemocnici a na brigádě, že teď už to bohužel nejde.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Já jsem v našem týmu spíše trenér, více závodí Lukáš. Můj největší úspěch je asi zatím medaile na MČR v kategorii C1 v roce 2016.
Největší sportovní zážitek?
Upřímně největší sportovní zážitky mám z italských Dolomit, kde jsme několikrát byli v létě na ferratách, když měli pejskové letní pauzu. Myslím, že hory jsou nejlepší místo, kde může člověk poznat své limity.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Soužití se psy se prostě stalo naším životním stylem.
Co ti tento sport dává?
Stále nové a nové zkušenosti a nevšední zážitky. Od psů se máme hodně co učit.
Tvé nejoblíbenější závody?
Každé závody mají něco do sebe, ale nejblíže je mi asi Hrobská jízda. Každoročně se tam sejde skvělá parta lidí. Tato akce není ani tolik o závodění, jako spíš o setkání lidí se stejnou „diagnózou“, kteří se po letní pauze znovu shledají a společně zahájí další závodní sezonu.
Nejkrásnější závod/trať?
Nejkrásnější závod, který jsem jela, byl bezkonkurenčně Českou Kanadou - memoriál Bohumíra Kremličky. Bezmála 40km překrásnou zasněženou přírodou a zázemí u srubu uprostřed ničeho… co více si přát.
Jsi musherka? Myslím, že ano.
Jak často a jak moc trénuješ?
Když nemám zkouškové, snažím se každou díru v mém školním rozvrhu trávit v lese se psy. Každoročně sestavujeme tréninkový plán tak, aby zhruba od konce srpna/začátku září (teplota musí klesnout alespoň pod 15 °C) do začátku ledna pejskové naběhali minimálně 1000 km. Je to příprava na longové závody.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink?
Nejraději mám tréninky při rozednění, když je lehce pod nulou. Pejskům se v nízkých teplotách běhá nejlépe, zem je zmrzlá, takže na mě několik hodin v kuse nestříká bahno a atmosféra probouzející se přírody je prostě úžasná. Jen se člověk musí dokopat vstát brzy z postele.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Mám jí pokaždé. Jako závodník i jako handler.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Cíl je, aby kluci dokončili Ultimate Sleddog Challenge – seriál čtyř nejtěžších středoevropských závodů. Letos se bohužel dva z nich zrušily, ale na zbylých dvou pejskové s Lukášem skončili na vedoucích příčkách. Příští sezonu snad klapnou alespoň tři závody.
Tvé cíle do budoucna? Dokončit medicínu.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Vstanu okolo 6, vezmu psy na trénink a poté jedu do školy. Odpoledne jdu do práce a vracím se okolo 8.
Pivo nebo pivo? Plzeňské pivo.
Mluvíš sama se sebou? Často.
Jaro, léto, podzim nebo zima?
Samozřejmě, že zima. Zvláště, když napadne sníh i u nás, pro pejsky i pro mě je to nejkrásnější období.
Pomáháš ráda druhým? … mám to v popisu práce.
Tvoje oblíbená barva? Modrá.
Jaký by měl být tvůj partner?
Přesně takový, jaký je. Doufám, že mu to vydrží.
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději? Ve Skandinávii.
U čeho si nejvíce odpočineš?
V lese s pejsky nebo u knih Terryho Pratchetta.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve?
Tělesné stavby, držení těla a artikulace. Asi už mám trošku profesní deformaci.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Aby si uvědomili, že člověk a psi jsou vlastně rodinný sportovní tým. Člověk je nejen trenér a kapitán týmu, ale také hlava rodiny a je tak bezpodmínečně zodpovědný za své svěřence. Tento sport není ani tolik o závodění, jako o soužití člověka se zvířetem a jejich týmové spolupráci. Když skončí sezona, tak hafany nemůžete uklidit do garáže, jako kolo nebo motorku.
26. března 2019
