Když máte výborného psa,
dokážete s ním cokoliv
Jméno a příjmení? Markéta Janovská
Věk? Skoro 29
Znamení? Beran
Rozměry? Prý docela ok
Vztah? Šťastně single
Rezidence?
Zatím u Berouna, ale hledám novou
Zaměstnání, povolání?
Biotechnologický ústav Akademie věd,
Laboratoř biomolekulárního rozpoznávání
Klub? MC Kladno
Jaké vybavení používáš?
To, co vyzkoušíme a sedí, konkrétní značku nepreferuji.
Kde trénuješ?
Lesy a louky kolem Koněprus, nejradši mám Kodský les.
Disciplíny? Běh, kolo, běžky.
Počet a plemeno psů? Mám dva holandské ovčáky krátkosrsté.
Jména a věk psů? Clasie 7 let, její syn Bravo 2 roky.
Jak a čím krmíš své psy? Ráno maso, večer granule.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
První závod jsem běžela před cca 4 lety.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Byly těžké, při prvním závodě na 4 km jsem málem umřela... Nicméně mě ta atmosféra hrozně chytla a konečně jsem měla motivaci se sebou něco udělat. Fena běhala vždy skvěle, jen já jsem jí to se svojí bídnou fyzičkou hodně kazila. Z původního záměru, mít tento sport jako doplněk ke sportovní kynologii, se stal nakonec můj další koníček. Postupně přibyly běžky a kolo. Úplně jsem mu propadla, když mladý pes dorostl do tréninkového věku a mohla jsem jezdit se dvojkou. V bývalé práci jsem se navíc seznámila s musherkami Blankou Kováříkovou a Patricií Švecovou. Na naše nekonečné debaty o psech, trénování a závodění nikdy nezapomenu. Díky Pétě jsem se stala členkou Musher´s clubu Kladno a začala jezdit na klasické dvoukolové závody.
Předchozí sportovní kariéra? Sportovní kynologie, rekreačně jezdectví.
Současné další sportovní aktivity?
S oběma psy se věnuji sportovní kynologii (IGP). S fenou se zaměřuji už “jen“ na stopování. Psa připravuji na závodní kariéru v IGP, zatím se jeví velice nadějně, v rámci svého plemene až nadstandardně. Tento sport zahrnuje tři disciplíny klasického výcviku; stopu, poslušnost a obranu. Cílem je všechny dotáhnout k dokonalosti, je to koníček na plný úvazek.
Největší sportovní úspěchy?
S fenou se mi podařilo složit nejtěžší stopařské zkoušky dle řádu IGP - FH2 a IGP - FH. Díky tomu jsme se mohly dva roky po sobě zúčastnit Výběrové soutěže na MČR stopařů.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Vždy mám nějakou představu, jak bych chtěla konkrétní závod zajet, nebo zaběhnout. Úspěchem pro mě je, když se nám to podaří splnit, nebo dokonce zlepšit.
Největší sportovní zážitek?
Když jsem s Clasií v roce 2016 závodila na MS holandských ovčáků (WDSF) v IGP, které se tenkrát konalo v Kolíně. Nastoupila jsem sice do nejnižší kategorie, ale ani na to jsme nebyly připravené... Byl to fakt úlet.
Tvůj nejtěžší závod?
Stochov 2019. Závodila jsem se psem v kategorii BKJW a s fenou v CCW na 6 km trati. Takže odjet se psem, pak ho vychodit, napojit atd., honem vzít a připravit fenu a zase na start.
Tvůj sportovní vzor?
Všichni sportovci a trenéři, kterým jejich zdánlivá sláva nevleze na mozek.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Miluju ten adrenalin, kdy se se svými parťáky řítím velkou rychlostí, můžu se na ně spolehnout a oni zase na mě. V tu chvíli jsme jen my, na ničem jiném nezáleží.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Dlouho.
Co se ti na něm líbí?
Oproti klasickému výcviku panuje v mushingu uvolněná a přátelská nálada. Je fajn vidět, že někde může být svět ještě v pořádku.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi spoustu skvělých zážitků, možnost odreagovat se, motivaci dál na sobě makat. Bere mi jako každý jiný sport, čas a peníze.
Tvé nejoblíbenější závody? Sadská, Lesná, Stochov.
Jsi musherka? Zatím ne.
Jak často a jak moc trénuješ?
Jak se mi chce. 
Záleží, jestli se na něco připravujeme, nebo ne. Obvykle 1-2x týdně vyběhnu nebo zapřáhnu, někdy jdeme jen na procházku. Psi naštěstí mohou běhat na volno, což mi ušetří hodně energie. Pravidelně 1x týdně jezdím na trénink obran a poslušnosti, taky se snažím alespoň 1-2x vyrazit na stopy. Malý trénink poslušnosti se dá zvládnout denně. V zimě obvykle trénuji trochu míň, protože je brzo tma.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál?
Jsem věčně nespokojená a chci víc. To mě žene dostatečně.
Co předzávodní nervozita, týká se tě? Už ne.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Jasně, že na jídlo. Nejlepší je pivo, k tomu burger nebo pizza se slaninou... Spokojím se ale i s párkem v rohlíku s hořčicí.
Tvůj zdravotní stav? V pohodě, až na záda a kolena.
Dopuješ? Kafe.
Tvé cíle do budoucna? Hlavně se z ničeho neposrat.
Tvůj největší sportovní sen?
Postavit se s holandským ovčákem na top závody.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
V 5 ráno budík, obstarat psy, jet do práce... po práci obvykle hned domů, vyvenčit, případně potrénovat...
Tvé další koníčky? Hudba.
Co jíš a piješ nejraději?
Obecně si dám ráda dobré jídlo i pití. V praxi jím vlastně úplně vše a pořád.
Pivo nebo pivo? Pivo i pivo.
Jaká jsi? Tvrdohlavá, drzá, sebevědomá, ambiciózní, temperamentní...
V čem jsi opravdu dobrá? V tom, co mě baví.
Lžeš? Lžeš často? Neumím to.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Jaro, podzim, zima.
Co tě vždycky rozesměje? Kolegové v práci.
Tvoje oblíbená barva? Černá a růžová.
Jaký by měl být tvůj partner? Dokonalý, ve všem, samozřejmě.
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději? Na samotě v horách.
Na jaké filmy se díváš nejraději?
Marvel, Star Wars, válečné, životopisné, hudební.
Kdy si nejvíce odpočineš? Při spánku.
Co si ráda broukáš? Come on baby, light my fire.
Tvé motto? Hunt or be hunted.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Mám jich spoustu, prý bych měla napsat knížku.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Pozor, vysoce návykové!
Pár slov na závěr?
Když máte výborného psa, dokážete s ním cokoliv.
2. února 2020
