Kdo se mnou netančí v bouři,
nezaslouží si mě, když svítí slunce
Jméno a příjmení? Markéta Cabajová
Jak ti říkají?
Ve škole mi říkali Cábo nebo Libčo (dlouhý příběh) 
Věk? 27
Znamení? Rak
Rezidence?
Rodné městečko Lhenice a České Budějovice
Zaměstnání, povolání? Sportovní poradce
Klub? Musher klub JCC
Tvůj sportovní vzor?
Mým vzorem jsou především moji rodiče
Jaké vybavení používáš?
Po vleklých peripetiích s postroji jsem nakonec nechala ušít postroj na míru, ostatní vybavení převážně Non-stop dogwear.
Kde trénuješ?
Kde se dá. 
Teď většinou ve Lhenicích, kde mám hlavně kopcovité tratě, za rovinatějšími a pestrými tratěmi jezdím do okolí Českých Budějovic.
Disciplíny, kategorie? Canicross, sprint a tréninkově kolo.
Počet a plemeno psů?
Zatím jedna mimořádná fenka amerického pitbulteriéra.
Jméno a věk psa? Bailey, 4 roky.
Čím krmíš Bailey? Masem a doplňky.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? Na jaře 2017.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Stručně řečeno - náhoda. Cvičili jsme (a stále cvičíme) v Jihočeské psí akademii pod taktovkou Terezy Hladké, zrovna když se tam chystal trénink canicrossu pod vedením jejího manžela Honzy. Hrozně mě to zaujalo, a tak jsem se přihlásila na další společný trénink. Začátky byly hodně krušné, neboť jsem byla zarytý odpůrce běhu. Ale Bailey rozhodla. Od začátku byla nejen nadšená, ale taky neuvěřitelně pracovitá a spolehlivá, což jí zůstalo dodnes. Ona je mou motivací, nejen ve sportu, ale i v běžném životě.
Předchozí sportovní kariéra?
Od dětství jsem byla neposeda - tanec, aerobic, jízda na koni, fotbal, volejbal, tenis, lyže/snowboard, takže mám vcelku pevný základ.
Největší sportovní úspěchy?
Účast na Evropské volejbalové lize neslyšících v Polsku, titul MČR v beach volejbalu neslyšících.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Za úspěch považuji každý doběhnutý závod bez zranění.
Tvůj nejtěžší závod? MČR Abertamy 2019, ten mě vcelku vyškolil.
Největší sportovní zážitek?
Hradecký sprint v Bělči nad Orlicí - nejdelší sprintová trať sezóny a parádní dvoudenní naprosto těsný souboj s Markétou Myslivcovou. V obou dnech mě porazila o vteřinu! Ten vzájemný hec na trati, kde jsme my i naši psi nechali úplně vše, a nakonec přátelské poděkování a blahopřání v cíli, to bylo fantastický.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Protože přes „krev, pot a slzy“ jsme v tom vždy společně, jako tým, který se nikdy nevzdává.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Dokud nás smrt nerozdělí.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi senzační zážitky, přátele, možnost poznat nepoznané (hlavně u sebe). Bere mi spoustu času, který považuji za nejlépe strávený.
Tvé nejoblíbenější závody? Libín, závody od Nučické smečky.
Jak často a jak moc trénuješ?
Sebe cca 4x týdně, psa 2-4x týdně, záleží na období. Trénuji tak moc, aby to mělo smysl s dostatečnou regenerací.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál?
V sobě - nerada prohrávám (tím nemyslím bednu), člověk musí vše dělat ze svého vlastního přesvědčení. A samozřejmě můj pes, jak již bylo řečeno.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Překvapivě ne. Nadechnu, vydechnu a už se věnuji jen psovi a jeho předzávodní pohodě.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Být lepší než sezónu předcházející, a hlavně žádná zranění!
Tvé cíle do budoucna?
Pořídit si druhého psa, a dotáhnout to na ME a MS.
Kdybys měla možnost potkat své mladší já, jakou radu bys mu dala?
Kdo se mnou netančí v bouři, nezaslouží si mě, když svítí slunce.
Mluvíš sama se sebou?
Jistě, nejčastěji před zrcadlem, kde si nadávám.
Tvé motto? Bez strachu není odvahy.
Pár slov na závěr?
Ať už děláte cokoliv, zapojte srdce, ale i selský rozum.
17. února 2020
