Ahoj,
jmenuji se Leontýna Jurigová,
jsem z Ostravy, ale bydlíme s přítelem v Praze.
Je mi 25, ale vypadám tak na 17. 
Mám dvouletého maďarského ohaře Caspera.
Jsem odborník na zakopnutí na rovném povrchu
Klub? Tj Sokol Maxičky.
Jaké vybavení používáš?
Zatím zkoušíme, co Casperovi a mně sedí nejlépe. Co se týče běžeckých bot, tak tam volím jedině odbornou pomoc v Triexpertu. A moje oblíbené boty jsou zatím značky HOKA, pohodlné papučky, které vás nikde netlačí.
Kde trénuješ? V okolí Prahy, Klecany, Roztoky a Klánovice.
Disciplíny?
Canicross, z ostatních disciplín mám zatím docela respekt. Na koloběžce/kole mám docela strach, většinou tak jednou týdně pravidelně letím přes řídítka. Zkoušeli jsme to i na běžkách, ale po 50 metrech jsem dospěla k závěru, že bych se asi měla první naučit pořádně běžkovat.
Jak a čím krmíš svého psa?
Casper je na barfu, na dovolené a závodech dostává kombinaci konzerv a granulí. Granule mu neseděly, a tak jsme přešli na maso. Líbí se mi, že vím, čím ho krmím a taky mě baví ho pozorovat, jak se vypořádává s pořádnou kostí nebo flákotou masa.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
Jsme ještě zelenáči, začali jsme minulý rok (léto 2018). Sadská byl náš první závod.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
No abych řekla pravdu, tak jsme pořád ve fázi začátku, pořád se oba učíme, jak spolupracovat a komunikovat. Já se třeba učím nesedět v běhu. Casper předbíhání fenek, které zrovna hárají. Přála jsem si štěně, které by mě namotivovalo k pohybu, to se mi s Casperem vyplnilo. Canicross jsem objevila na sociálních sítích a v Praze nebyl problém najít lidi s podobným koníčkem.
Předchozí sportovní kariéra?
Asi pět let jsem plavala s monoploutví. Pak jsem tři roky hrála rugby, které mě fakt hodně bavilo, ale zjistila jsem, že jsem velký trémista, a tak se na mě tým moc nemohl spolehnout v důležitých okamžicích hry. Byla jsem křídlo - dostaneš míč a letíš pro body. V tréninku mi to fakt šlo, ale pak jsem ve hře vždycky něco pos*ala…
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Celý tento rok je pro nás velmi úspěšný. Oba jsme se dost zlepšili, a to mě těší. Mám radost, že i s maďarem jsme kvalitní konkurence pro elitní běžkyně s ESP. 
Největší sportovní zážitek? Zatím na něho oba společně čekáme.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Pamatuju - závod Touškov na podzim 2018. Hrozně pršelo a byla už fakt zima, všude bylo bláto a kaluže. Casper je klasický maďar, v dešti se nechodí ani vyčůrat a kalužím se vyhýbá. Tak jsem si říkala, co zase na trati vymyslí za blbosti. Vůbec jsem nepočítala s tím, že bychom se mohli umístit na stupni vítězů. O to víc si toho cením, že jsme tak trochu překonali Casperovu fobii z deště, a ještě to oslavili prvním místem.
Tvůj nejtěžší závod?
Poslední etapa Dog Epicu (4 závody ve třech dnech v Jizerkách). Do poslední 12 km etapy jsem šla sama bez Caspera, nechtěla jsem ho přetáhnout, 12 km jsme spolu v tahu ještě nikdy neběželi. Díky tomuto rozhodnutí jsme se však připravili o šanci na celkové vítězství. V předchozích třech etapách jsme se totiž umístili dvakrát na 1. místě a jednou na 2. místě. V kopcích jsem si uvědomila, jak moc mi Casper v běhu pomáhá a že jsme tak dobří hlavně díky jemu.
Tvůj sportovní vzor? Jednoznačně trenér Vláďa Šáfr.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Hledala jsem něco, čemu bychom se mohli s Casperem věnovat spolu a bylo to akční. Zkoušeli jsme agility, ale to mi moc nesedlo a Casper byl zase na agility až moc rozjívený. Canicross mě chytl, skrz něj jsem se dopracovala i k pár běžeckým závodům a zjistila jsem, že asi tak marná v běhu nejsem. Ale canicross mě prostě baví víc. Člověk se pro toho parťáka na šňůře před vámi nahecuje k lepším výkonům. Běžíme jako tým a já svého parťáka nechci zklamat.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud mě to bude bavit a dokud nás bude Tomáš podporovat.
Co se ti na něm nelíbí?
Občas se mi trochu nelíbí rádoby vtipné poznámky na plemena, která nebyla primárně vyšlechtěna k mushingu. To je taky jeden z důvodů, proč jsem tento rok začala běhat systematičtěji pod vedením trenéra. Chci abychom začali brát psy podle toho, jak pracují/běhají, a ne podle toho, co je to za plemeno.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi hodně radosti a hodně mi ubírá na spánku z důvodů brzkých ranních tréninků.
Tvé nejoblíbenější závody? Sadská.
Tvůj nejbližší velký závod? Nominace na mistrovství Evropy na Lesné.
Jak často a jak moc trénuješ?
Podle toho, co nám trenér Vláďa zrovna napíše.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
To hodně záleží podle sezony, v zimě jsem ráda běhala dlouhé pomalé běhy, teďka v létě mě zase baví ty kratší výbušnější. S Caspíkem mě asi nejvíce baví tréninky ve společnosti více psů. Nemám ráda tréninky v šeru/tmě, to se fakt modlím abych dojela ve zdraví.
Kde hledáš motivaci?
Jsem docela knihomol a ráda si hledám informace, takže mě v poslední době hodně motivují slavní běžci, hlavně Emil Zátopek, knížky o něm mě opravdu baví. Když se mi nechce zrovna na trénink, tak si vzpomenu, co měl on za tréninkové objemy a jedu jako fretka. Scott Jurek je taky můj oblíbený běžec, líbí se mi jeho styl života a obdivuju jeho silnou vůli.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Jo a hodně, ale snažím se s tím pracovat. Vím, že je to zbytečné, a hlavně to pak stresuje i Caspera.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého? Pozávodní pivo.
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Pořád se zlepšovat.
Tvůj největší sportovní sen?
Dostat se na stupínek vítězů na nějakém velkém mezinárodním závodě. Pokud to bude s Casperem, tak mě to bude těšit ještě víc.
Tvé další koníčky?
Ráda čtu a píšu, na sport a pohyb jsem vlastně docela antitalent. Proto někdy moc nechápu, že jsme v tom běhání docela dobří.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Skočte do toho po hlavě a běhejte pro radost.
20. srpna 2019
