Bez psa to není ono
Jméno a příjmení? Lenka Štelclová
Věk? 34
Znamení? ryba
Zaměstnání, povolání? učitelka
Klub? Canicross Olomouc
Jaké vybavení používáš?
Cokoliv, co sedí mně a mým psům – Non-stop Dogwear, ZeroDC, ManMat...
Kde trénuješ? Nejčastěji na měkkých cestách v lesích.
Disciplíny?
Nejvíce canicross, ten mě baví asi nejvíc, i když bolí a nejsem dobrý běžec. Koloběžka se psem byla mým snem a možná se k ní někdy zase vrátím.
Počet a plemena psů?
Doma máme dva psy. Křížence z útulku Odieho, který je milovníkem všech fenek v okolí, jinak jiné zájmy zatím neobjevil. A pak naši rozmazlenou princeznu Zinku, ESP. Zinka nedávno oslavila své druhé narozeniny a Odie je s námi už 7 let.
Čím krmíš své psy?
Nejvíce mi pejsci prospívají na syrovém mase se zeleninou (žerou si líp jak my). Dávám jim ho mleté i s kostí. K tomu vždy rozmixovanou zeleninu a nějaké ty doplňky, které se snažím střídat. Z doplňků dávám třeba kelpu, krmnou želatinu, L-karnitin (na nemocné srdce Zinky), lososový olej, ostropestřecový olej.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
To už je dávno, bylo mi deset let a měli jsme prvního psa. Byl to husky, ale sport ho nebavil. Tenkrát to bylo jiné, byla jsem malá holka a se psy sportoval převážně můj táta, ale jen rekreačně. Na závody nejezdil.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Prvně jsem se začala o tento sport zajímat v deseti letech, to jsem dostala i svou první knížku o tomto sportu. Pak jsem se k tomuto sportu vrátila úplnou náhodou, seznámila jsem se s lidmi, kteří tímto sportem žili a nakazili mě. Ale už to bylo jiné, taky už přišli na řadu první závody a asi i ambice. 
Největší sportovní úspěchy?
Úspěch je pro mě jakákoliv účast na jakémkoliv závodě, kdy dorazíme zdraví, šťastní a spokojeně unavení do cíle.
Největší sportovní zážitek?
Zdolání dogtreku Stopou strejdy Šeráka. Přemluvil mě kamarád, a tak jsem šla svůj první long (86 km).
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Ano. Dogtrek s Odiem někde na Slovensku. Byla jsem na nás strašně hrdá.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení? Protože bez psa to není ono.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi ta souhra mezi člověkem a psem. Nelíbí se mi ambice některých závodníků, že berou psa jako nástroj.
Jsi musherka?
Nejsem, nebo se za ni nepovažuji. Takový titul si zaslouží jiní.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Hrůza, je mi blbě, nejsem schopna se ráno před závodem pořádně najíst. Jakmile vystartuju, už mi je dobře a řeším jen sebe a psa.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Cokoliv sladkého – palačinky, pohár... jsem strašlivě žravá.
S kým je na závodech největší zábava?
S Broňou Frydrychem, Barčou Twardkovou, Peťou Kolářem, Jaromírem Hurychem, Tomem Twardkem, Matějem Gejdošem (ten mě baví asi nejvíc) ... no prostě s touhle partou by tu byl dlouhý seznam.
Něco z tajů tvé přípravy? Učím se od těch zkušených.
Tvůj největší sportovní sen?
Mít vlastního psa, se kterým bych se mohla věnovat tomuto sportu se vším všudy.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Venčím, pracuji, venčím, pracuji, venčím.
Pár slov na závěr?
Fakt jsem o sobě nechtěla psát... ale když už mi bylo napsáno snad po třetí, tak jsem se konečně rozhoupala.
23. října 2020
