Nezapomeň, že jste tým
Jméno a příjmení: Lenka Pařízková
Ročník narození: 1979
Znamení: Lev
Rezidence: Kamenice
Zaměstnání, povolání: učitelka 1. stupně
Klub: MK Tlapky v tahu
Jaké vybavení používáš?
Postroje Dragrattan, Non-stop Nansen, Eurohusky, sedák a vodítka Non-stop.
Kde trénuješ?
Teď sama okolo Kamenice a když není pandemie tak na trénincích Tlapek, s Alenou Zbožínkovou kdekoliv, v Dolních Břežanech na trénincích s Jarkem Kvasnicou, s kamarády z okolí, jak se domluvíme.
Disciplíny?
Vyzkoušeli jsme si kolo i koloběžku, ale zůstávám u canicrossu.
Počet a plemeno psů? 2, border kolie a kříženec ovčáka.
Jména a věk psů?
Oddie Darley Arabian (3 roky) a Nala (nejspíš něco mezi 2 a 3 roky). Nalu mám téměř rok, je adoptovaná z útulku AniDef.
Čím krmíš své psy?
Granule Fitmin Performance, maso, kosti, pivovarské kvasnice.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? V roce 2018.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Začala jsem s Oddiem běhat ráno před prací, a protože jsme bydleli u frekventované silnice, tak na vycházkovém postroji a vodítku s kouskem amortizéru. Běhala jsem v půjčeném lezeckém sedáku. Oddie vlastně hned od začátku táhl, a protože jsem se bála o jeho zdraví a běhání v tom správném vybavení, začala jsem se rychle zajímat o to, jak se to dělá správně.Cvičila jsem v té době u Heleny Hejzlarové a ta mě přivedla k začátkům canicrossu. Chodila jsem na tréninky Běhej se psem, byla jsem na semináři s Verčou Lesiukovou, canicross nás zkrátka pohltil. A brzy přišlo zranění, v jehož průběhu mi s Oddiem běhala Kristýnka Malíková z klubu JCC. Po vyléčení se ze zranění jsem se chtěla stát členkou nějakého klubu a do oka mi padly právě Tlapky, u kterých jsem dodnes.
Tvé dřívější sportovní aktivity?
Spíš, než běh jsem chodila na túry po horách, lyžovala, jezdila na běžkách, hrála volejbal, bruslení - na ledu i na kolečkách.
Současné další sportovní aktivity? Pouze běh, canicross.
Největší sportovní úspěchy?
Já považuju za úspěch už postavení se na start závodu.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Každý závod, který zvládneme bez zranění.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Snažím se prodlužovat vzdálenost, kterou uběhnu sama a teď. Když jsem několikrát uběhla půlmaraton je mým novým cílem maraton. Ale to bude na dýl. 
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi spoustu. Budování si vztahu se psy, komunitu lidí podobně postižených, život, jaký chci žít. Bere mi akorát dech. 
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nejoblíbenější trénink je na běžkách se psy brzo ráno, když svítá a je minus 15. To prostě nemá zatím konkurenci. Nemám v oblibě tréninky za tmy.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se?
Myslím, že mě ženou moji psi. Co by člověk pro ně neudělal.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Naprosto. Jsem nervózní jak sáňky v létě. Před každým závodem.
Tvůj zdravotní stav? Dobrý.
Dopuješ? Ne, teda potřebuju aspoň dvě kafe a čokoládu.
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Nerozbít se.
Tvé cíle do budoucna? Taktéž a pořád se zlepšovat, zatím se mi to daří.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Jaro, léto, podzim i zima.
Dáváš si novoroční předsevzetí? Ano, pravidelně.
Co tě vždycky rozesměje? Moje vlastní blbost.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve? Jejich psů.
Tvé motto? Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě mnohem hůř.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Nezapomeň, že jste tým.
Pár slov na závěr?
Závěrem bych chtěla poděkovat všem zmíněným, klubu Tlapky v tahu za opečovávání svých členů, Aleně Zbožínkové za zábavné a záživné tréninky, Jarkovi Kvasnicovi za individuální přístup, Kristýnce za tréninky s Oddiem, když jsem byla v rekonvalescenci. A taky všem, s kým pravidelně trénujeme a sdílíme každodenní radosti i strasti života se psy, člověk si pak připadá tak nějak normálně.
13. března 2021
