Kooperace se psem dává sportu jiný rozměr
Jméno a příjmení? Lenka Haramulová.
Věk? Brzy 33.
Znamení? Vodnář.
Rozměry? Přiměřené – 174 cm a 62 kg.
Rodina? V plánu.
Rezidence?
Spíše bych to nazvala „domečkem s předzahrádkou“.
Zaměstnání, povolání?
Metodička účetnictví pro bytová družstva a SVJ.
Klub? Musher klub JCC.
Disciplína? Canicross.
Jaké vybavení používáš?
To, co sedí, jak mně, tak psovi. Nakonec jsem skončila především u vybavení Non-stop. Pro mě to nebylo tak těžké, ale pro malého psa to byl větší oříšek k rozlousknutí. Na krátkém postroji se škrtil, a tak jsem začala hledat vhodný malý dlouhý postroj. Nyní mám doma celou sbírku malých dlouhých postrojů na míru dělaných, které neseděly. Nakonec jsem přešila tehdy nejmenší Freemotion od Non-stopu a v tom nyní běhá.
Kde trénuješ?
Všude, kde se dá. Nejčastěji v okolí bydliště, tedy Praha-západ a Praha. Ale trénuji také na návštěvách, pracovních cestách, dovolených. Bez běhu a nyní i canicrossu si nedovedu představit den. Nebo den asi ano, více dní už ne. 
Počet a plemeno psů? Dva Jack Russell Teriéři.
Jména a věk psů? Geezer – 3 roky, Chewbacca – 2 roky.
Čím krmíš své psy?
Nejčastěji masem, a když je třeba tak granule, konzervy.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
První pokusy byly před 2 lety, když dospěl Geezer, ale s ním, jak jsem začala, tak jsem skončila (rozběhat se nám ho nepodařilo do dnes, ale maskot je skvělý). Začala jsem tedy na podzim 2018, když Chewíkovi byl rok.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Sama už jsem chvíli běhala, tak proč to nezkusit i se psem. Chewík se začal projevovat, jako mírně hyperaktivní, a tak jsem spojila jedno s druhým. Ale když se podívám na úplný začátek, tak Pavla Hrníčková – sraz JRT a PRT a možnost vyzkoušet si canicross (tehdy byl Geezer malé štěně a půjčila jsem si PRTku). Pavla je pro mě motivací a velkým vzorem, kam se dá dopracovat s malým psem.
Předchozí sportovní kariéra?
Krátká, v roce 2013 jsem začala běhat (do té doby jsem nikdy nic nedělala – gaučing, TV, PC). A jako mnozí jsem přetáhla nápřah a byla nutná zdravotní pauza (2016/17). Opět jsem začínala na jaře 2018.
Největší sportovní úspěchy?
Letošní Zugspitze Ultratrail (vzdálenost Basetrail XL – 39 km a 1900 m převýšení) – 13./103 v kategorii. Vysněná je první desítka v ženách – ještě kousek chybí, ale přibližuji se. A loňský první maraton, bez vteřiny 3:22 hod.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení? Tak na ty ještě čekám.
Největší sportovní zážitek?
V roce 2014, tedy ve svých běžeckých začátcích, jsem ve své kategorii vyhrála Český pohár v běhu do vrchu. A po canicrossové stránce zařazuji letošní Biřičku, kdy jsem se na start hlavní kategorie postavila s Chewíkem – v sobotu i v neděli makal start-cíl, každý stranový povel na jedničku, nikde žádné zastavování. Ukázal velké sportovní srdce, které má a já jsem z jeho práce byla opravdu nadšená. První závod, kde jsme dokázali prodat to, co trénujeme – neuvěřitelný pocit.
Tvůj nejtěžší závod?
První maraton – maratonu v tempu se náročností jen tak něco nevyrovná, zlaté dlouhé běhání po horách.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Kooperace se psem dává sportu jiný rozměr. Najednou na to nejsem sama, ale jsme na to dva (minimálně).
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Teprve jsem začala a ráda bych se mu ještě nějakou dobu věnovala.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi jednoznačně mnoho společných zážitků se psím parťákem. Nebere mi v tuto chvíli nic.
Jsi musherka? Nejsem. Jen pobíhám s jedním malým psem.
Jak často a jak moc trénuješ?
Sama sebe cca 5-6 dnů v týdnu, někdy 2x denně – v týdnu popobíhám do práce/z práce, o víkendu dlouhý běh, nebo závod. Se psem trénuji cca 2x týdně. Podle období naběhám 60-80 km/týden.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Řekla bych, že čím náročnější trénink je a já jsem z něj více zničená, tím oblíbenější ve výsledku je. Tím se do kategorie oblíbených dostávají neoblíbené kopce a dráha. Top jsou dlouhé běhy v mírnějším tempu – sama (20-30 km) i se psem (15-20 km).
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?
Motivaci ani moc nehledám – naštěstí zatím není třeba. Dál mě žene to, že ještě nějaké rezervy mám a je kam se posunout. A když si vezmu canicross, tak mě žene dál to nadšení Chewíka. Kdo ho při canicrossu zažil, tak pochopí.
Co předzávodní nervozita, týká se tě? Ano, a jaká.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Na ten pocit, že to mám za sebou. A ráda si dám sklenku vína a sushi.
Tvůj zdravotní stav?
Přiměřený – vždy může být lépe, ale hlavně, že není hůře. Lépe by bylo, kdybych neflákala protahování a také doplňky, například v podobě posilování.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Sportovní cíle na nadcházející sezónu nejsou žádné.
Tvé cíle do budoucna? Kvalifikovat se na nějakou tu „větší“ akci.
Tvůj největší sportovní sen?
Dokud jsem jen běhala, sama bez psa, tak sny byly ve smyslu 5/10/21/42 km za nějaký čas, ale postupem času se přesouvají ke canicrossu. Nyní je to účast na nějaké té „větší“ akci a také jednoznačně zažít TDM.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Řekla bych, že trochu nudně. Vstanu, popoběhnu do práce, pracuji, popoběhnu z práce, aktivity s pesany a spát.
Tvé další koníčky? Focení.
Co jíš a piješ nejraději? Sushi, bílé víno.
Kdybys měla možnost potkat své mladší já, jakou radu bys mu dala?
Žádnou. Kdybych neprošla vším, čím jsem si prošla, ať už pozitivním, nebo negativním, tak bych nebyla taková, jaká jsem a tam, kde jsem.
V čem jsi opravdu dobrá? Pečení vánočního cukroví. 
Mluvíš sama se sebou?
Od doby, co mám pesany, tak ne – mluvím s nimi. Občas to musí působit komicky.
Jaro, léto, podzim nebo zima?
Každé roční období má něco do sebe. A tak si v létě nestěžuji, že je horko, nebo v zimě, že je zima. Užívám si každé.
Co si přeješ? ESP.
Co nikdy nedokážeš? Čeho nikdy nedosáhneš? Nikdy neříkej nikdy.
Jaký by měl být tvůj partner?
V tomto ohledu je vše tak, jak má být. Děkuji za podporu, které se mi dostává. Nemá to se mnou jednoduché. 
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději? Hory.
Máš nějaký příběh z natáčení?
No, jak to napsat slušně … asi si nechám na příště, jestli nějaké příště bude. Aneb nervozita dělá své a nedoběhnutý závod 10 km na dráze – ne, na malou se mi nechtělo … Měla jsem za sebou 18,5 kola z 25, běžela jsem si na 1. místě s rezervou – první zastávka za keříky u oválu (naproti zázemí), finální stopka po další půlce kola na WC. Dnes se tomu již směji, ale i taková může být nervozita ze závodů.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Nebojte se a zkuste to, za to nic nedáte a třeba vás to chytne, jako mnoho nás dalších. Na nic netlačte a všemu dejte volný průběh. Hlavně z toho mějte radost.
19. září 2019
