Mám strašně ráda pocit,
když si fakt sáhnu na dno
Jméno a příjmení? Kateřina Neumanová
Věk? 18 let
Bydliště? Třebíč
Zaměstnání, povolání?
student, akorát toho času v té škole moc netrávím...
Kluby?
TJ Sokol Maxičky - bikejöring
Thaibox Devils Třebíč - muaythai
Ski klub Velké Meziřičí - skicross
Agility klub Třebíč - agility
Jaké vybavení používáš?
Nejlépe nám sedly výrobky značky Non-stop. Na běhání a kolo fence nejlépe sedí Non-stop Freemotion, často ráda používám i Line. A obojky a vodítka mám nejraději od Hoaxx.
Kde trénuješ? Všude, kde se dá.
Disciplíny, kategorie?
Věnujeme se převážně bikejöringu. V kategorii bývám buď jako juniorka nebo jsem mezi dospělými ženami.
Počet a plemena psů?
Já mám belgického ovčáka malinois, rodiče mají border teriérku a u prarodičů mám kníračku v důchodu.
Jména a věk psů?
Aristokracie Vilerrah - Aris, 2,5 roku; Velvet Violin Kuburumba - Brita, 7 let; Stella, 9 let.
Čím krmíš své psy? Kombinuji granule Kaniko Active a syrové maso.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? Na podzim roku 2017.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Ke sportu jsem se tak nějak dostala sama poté, co jsem viděla výsledek Katky Burdové na FMBB (Katka mi moc pomohla s výběrem Aris). A řekla jsem si proč to nezkusit.
Předchozí sportovní kariéra?
Od malinka jsem dělala hodně sportů a ve většině jsem i závodila. Lyžování, kolo, gymnastika, balet, atletika, jezdectví, karate, hokej, thajský box, agility, rychlobruslení, tenis a tak.
Současné další sportovní aktivity?
Nyní jsem členkou juniorské reprezentace České republiky ve skicrossu, tomu věnuji opravdu hodně času a skicross momentálně mívá největší přednost, i když vím, že to nepůjde dělat celý život.
Občas mě celkem mrzí, že si Aris nemůžu brát s sebou na hory, protože je obě máme hrozně rády, a tak ji nechávám doma. Naštěstí mám super rodinu - mamka mi ji vždycky trošku rozmazlí, taťka si ji bere jako parťáka večer do hospody a mladší ségra (o šest let mladší než já) mi s ní občas i trénuje nebo si ji vezme na koně a vymýšlí spolu různé blbosti.
Kromě skicrossu dělám ještě thajský box v Thaibox Devils u nás v Třebíči, ale bohužel jenom když mám čas a jsem zdravá. Dost často bývám v gymu jediná holčina, ale je to vážně super sport.
Ještě chodím jezdit. S koňmi většinou vyrazíme na 2-3 hodinky do lesa, beru i Arinku (v rámci tréninku samozřejmě) a jenom můžu potvrdit, že z koňského hřbetu je prostě jeden z nejhezčích pohledů na světě. Navíc jezdím úžasnou kobylku českého teplokrevníka, takže není co víc si přát.
S Arinkou ještě děláme agility, které jsem původně chtěla dělat jako hlavní sport, ale nakonec nás obě nějak víc pohltilo kolo, tak uvidíme, kam nás to zavede dál.
Největší sportovní úspěchy?
Ve skicrossu se mi povedlo na Mistrovství světa juniorů 2019 vyjet 19. místo, čehož si opravdu vážím, kromě toho jsem v roce 2019 vyhrála Český pohár a Mistrovství Německa juniorů i kategorie U18. To jsou asi mé nejlepší a nejaktuálnější výsledky na lyžích.
Ještě bych ráda zmínila 5. místo na Mistrovství Evropy juniorů 2014 v agility s mojí malou kníračkou, se kterou jsme se probojovaly i do kategorie A3 a splnily 2 roky ze 3 z A3 championa, ale bohužel jsme pak museli skončit ze zdravotních důvodů.
A v thajském boxu mám za sebou zatím jeden vyhraný zápas, který stál opravdu za to.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
To je určitě z Mistrovství světa belgických ovčáků 2019, kde jsme si vybojovaly 1. místo v kategorii senior woman 18-39 let (a porazily jsme i všechny chlapy).
Největší sportovní zážitek?
To asi nedokážu říct... za prvé jich mám hrozně moc a za druhé je každý v něčem jedinečný.
Hodně super bylo stát na prvním místě s Aris, když nám hrála česká hymna. Nebo když prostě s Aris cítím, že jedeme na jedné vlně, ať už na kole, v agility nebo frisbee.
Ve skicrossu třeba miluju, když někoho předjedu během tratě nebo když zvládnu nějaké nebezpečné místo nebo skoky, ale skvělý pocit je i při precizním provedení pohybu.
Jinak mám strašně ráda pocit, když si fakt sáhnu na dno, akorát si to uvědomím až po tom, protože v té chvíli si to samozřejmě nemyslím. Takové pocity mívám dost často na tréninku v thajském boxu. Ohromný zážitek byl zápas, to je úplně nepopsatelná věc.
Nedávno se mi moc líbilo, když se nepovedlo počasí na trénink skicrossu a my už byli v Rakousku ve středisku a místo toho, abychom jeli na chatu jsme vzali lyže do freeridu a jezdili mimo sjezdovky, v lese, v čerstvým prašanu... to bylo skvělý.
Pamatuješ si na své úplně první vítězství?
Vůbec ne. Občas sice najdu nějakou fotku, když jsem byla ještě menší (malá jsem pořád) 
na stupních vítězů, ale zhruba ve stejné míře nacházím fotky, kde mám třeba zašitou bradu nebo odřený kolena... takže bych to svedla na to, že kvůli těm všem nárazům do hlavy nemám moc dobrou paměť.
Tvůj nejtěžší závod?
Ve skicrossu určitě to mistrovství světa... jelo se na kopci, kde jsem měla rok předtím nepříjemnej let, kterej dopadl vykloubenou klíční kostí a dvěma operacema. Takže jsem měla celkem strach, a navíc trať byla hodně těžká a rychlá.
V bikejöringu to byl druhý závod na mistrovství světa belgických ovčáků, kde jsme si fakt hodně zamakaly.
A mega těžkej byl ten zápas, byla jsem na něj pěkně nachcípaná, ale samozřejmě jsem si to nechtěla připustit, protože když už jsem shazovala váhu a byla jsem odhodlaná, tak to přece nezahodím.
Tvůj sportovní vzor?
Mám moc ráda alpskou lyžařku Lindsey Vonn, jak se i přes všechny zranění a nepříjemnosti pořád vracela mezi špičku.
Ještě se mi hodně líbí MMA zápasník Makhmud Muradov, který si prošel drsnou cestu (jak z amerického filmu) z Uzbekistánu do Čech a nyní dělá co ho baví. 
Jinak obdivuji hodně lidí okolo sportu, protože né každý si vždycky může dovolit dělat co chce a jít si za svými sny/cíli. Ale stejně si myslím, že když opravdu něco kdokoliv chce a je schopnější tomu všechno obětovat, tak toho prostě dosáhne.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Protože mě a Aris to jednoduše baví.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Dokud nás to bude bavit.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi spolupráce člověka se psem, společně strávený čas, to, jak to psy baví. Občas mě mrzí, když někdo cpe ambice před zdraví a možnosti psa. Nebo když to někdo moc hrotí, ale to je v každým sportu.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi společně strávený čas se psem, díky němu poznávám nová místa, lidi, psy... Bere mi akorát čas a občas finance.
Tvé nejoblíbenější závody?
Zatím mám za sebou pouze 3 závody, takže nedokážu říct.
Tvůj nejbližší velký závod?
Chtěla bych zkusit kvalifikaci na Mistrovství Evropy v kategorii bikejöring juniorky.
Jak často a jak moc trénuješ?
Většinou jak mi vychází čas, ale Aris má maximálně 3x týdně zápřah. Pak ji beru s sebou běhat, chodí ke koním a většinou 1-2x týdně cvičíme i agility, občas si ještě jdeme zahrát frisbee a posilujeme balanc. Já mám trénink většinou 7-8x týdně plus musím dodržovat dva dny úplného klidu, kdy jdu maximálně na procházku, jinak špatně regeneruju.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Mě baví každý trénink, ty, co mě někdy úplně nesedly si prostě přizpůsobím. Nejhorší je dělat něco co mě nebaví nebo mi nedává smysl.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál?
Asi ani nevím... snažím se být lepší každý den. Hodně často mě napadne nějaký cíl a prostě vím, že když si ho chci splnit, tak musím máknout.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Jak kdy... hodně záleží na okolnostech.
Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?
To se mě zatím nějak úplně netýká. Vždycky když něco vymyslím, tak na to další závody zapomenu.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Po závodě je super taková ta první chvíle, kdy mám plno adrenalinu a endorfinu a jsem šťastná a nic mě nebolí, pak už to bývá horší. Moc miluju jídlo, sladký i slaný a dávám si to, na co mám zrovna chuť.
S kým je na závodech největší zábava, kdo je největší srandista?
Na bikejöring jezdíme většinou s Luckou Babulou a spolu tvoříme takový blonďatý kombo. S ní si závody vždycky užiju.
Tvůj zdravotní stav?
No vzhledem k tomu, že se držím hesla „Sportem k trvalé invaliditě!“, tak mám nějaký menší i větší problémky často, ale snažím se na tom pracovat.
Dopuješ? Víno se počítá?
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Ještě jsem to nějak neplánovala.
Tvé cíle do budoucna? Být šťastná.
Tvůj největší sportovní sen?
Tak určitě olympiáda. 
Dělám si legraci, i když třeba za pár let... Jinak momentálně žádný nemám. Radši si vymýšlím krátkodobé sny a pak se jim věnuji, co to jde.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Já mám ty dny tak moc různorodé, že to úplně nejde popsat. Každý den je prostě jiný...
Která část dne je tvou oblíbenou? Podle toho, co mám zrovna v plánu.
Co jíš a piješ nejraději? Podle chuti. 
Pivo nebo pivo? Ani jedno. 
Jaká jsi? Nevím, udělejte si názor.
Kdy jsi byla nejvíc nervózní? Před mistrovstvím světa ve skicrossu.
Mluvíš sama se sebou? Hodně často.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Miluju všechny.
Dáváš si novoroční předsevzetí? Moc často ne.
Co nikdy nedokážeš? Čeho nikdy nedosáhneš?
Ještě jsem na nic nepřišla.
Co ti dalo v životě nejvíce „zabrat”?
Arinčiny nemoce... během jejich prvních dvou let jsme byly nespočetněkrát na veterině, z toho půl roku byla na kortikosteroidech, aby se vyléčila ze zánětu mozkových blan. Zpětně mi tři veterináři říkali, že si mysleli, že má poslední hodinku...
Pomáháš ráda druhým? Svým blízkým velmi ráda.
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději?
Můžu si vybrat. Každý si může vybrat. Zatím jsem spokojená, kde jsem. Hodně blízko mám k horám, tak uvidím v budoucnu.
Na jaké filmy se díváš nejraději?
Zase záleží na náladě. Jak to, tak vidím, tak jsem asi celkem náladová.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve?
No logicky určitě vzhledu, ale vždycky dávám tak nějak na svůj pocit a na to, jak se člověk chová.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Aby dbali od začátku na zdraví své i svého psa. A aby si to užívali.
Pár slov na závěr?
Berte život, tak jak je. Žijte teď a tady. Dělejte, co Vás baví a naplňuje. Nepřežívejte. Užívejte si, co to jde.
2. června 2019
