Tomuto sportu jsem obětoval
naprosto vše
Jméno a příjmení? Jan Svoboda
Věk? 37
Znamení? Vodnář
Rozměry?
Čím jsem starší, tím jsem širší... 
ale snažím se udržovat
Vztah?
Nezadaný, volný jako pták...
Rodina?
Mám dva syny, Šimon - 10 let a Janek - 3 roky
Rezidence?
bydlím v lese mezi Štěchovicemi a Masečínem,
sousedů máme spousty: lišky, divoká prasata,
srnce, jeleny, srny, laně, veverky, muflony,
jen čekám, kdy se z křoví na mě vyřítí medvěd s vlkem
Zaměstnání, povolání?
dělám ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv
- administrativní pracovník
Klub? Musher club Český ráj
Jaké vybavení používáš?
jezdím na koloběžce, tříkole, káře a samozřejmě na saních
Kde trénuješ?
trénuji u nás v lesích, máme tu celkem dost vlnitý terén,
takže o tréninky na sílu není nouze
Disciplíny, kategorie? SC21 a C1
Počet a plemeno psů?
mám 6 psů, ale závodím jen se čtyřmi,
vše jsou sibiřské husky
Jména a věk psů?
Bébéčka: Brann - 3 roky a Bragi - 2 roky
Dvojčata: Conn a Kent - oba 15 měsíců
Argo - 7 let a Enya - 5 let
Jak a čím krmíš své psy?
granulemi značky Acana a Orijen, a masem
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
Začal jsem dosti pozdě, až ve 30 letech.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
K mushingu jsem se přivedl úplně sám. Dříve jsem vrcholově sportoval, ale po mnoha úrazech s koleny jsem musel sport na nějaký čas opustit. Díky panu MUDr. Maurerovi jsem po nějaké době mohl aspoň rekreačně opět sportovat. Nyní už v podstatě funguji jako naprosto zdraví člověk, jen občas po nějakých aktivitách mi kolena natečou nebo dosti bolí. Sportu jsem se nechtěl nikdy vzdát, a ještě ke všemu v naší rodině byl vždy pes. Já mám velmi dobrodružnou povahu, nebylo co řešit a pořídil jsem si prvního huskouna a tím se vše rozjelo.
Předchozí sportovní kariéra? Fotbal.
Současné další sportovní aktivity?
Na nic jiného nemám čas než na mushing, samozřejmě jsem typ člověka, který k životu pohyb potřebuje a věřím, že pokud je mushing opravdu o souhře psů s člověkem, musím být na závody připraven i já, nejen psi. Takže běhám, posiluji apod. Ke všem těmto činnostem využívám jen přírody. Takže žádné fitka. A musím říci, že i bez fitka a miliónů činek se můžete dostat do parádní formy. Pro mě je cvičení v přírodě naprosto očisťující.
Největší sportovní úspěchy? Ve fotbale jich bylo celkem dost.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Mistr republiky v kategorii SC21 - koloběžka s jedním nebo dvěma seveřany.
Největší sportovní zážitek?
Těch bylo také celkem dost, ale stále doufám a věřím, že ten NEJ na mě ještě čeká.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Mé úplně první vítězství v mushingu bylo na Husky táboře 2016 pokud se nepletu. V kategorii SC11 - koloběžka s jedním psem. Ale úplně první vítězství na oficiálních závodech bylo v Abertamech v roce 2017.
Tvůj nejtěžší závod?
Bohužel to není závod, ale boj sám se sebou.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Jak jsem psal už výše, jsem dobrodružný, dosti svobodomyslný, paličatý člověk, který miluje přírodu. A tak nějak jsme si s huskouny padli do noty. Miluji tréninky především v noci, kdy to v lese kolem vás začíná opravdu žít. Na člověka nenarazíte, všude plno zvěře, cítíte takovou tu pravou nefalšovanou svobodu. Je to únik z reálného světa.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Nooo, asi do té doby, dokud budu moci chodit nebo se aspoň jiným způsobem hýbat a starat o psy.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Tomuto sportu jsem obětoval naprosto vše, bohužel já to ani jinak neumím. Když něco dělám, snažím se to dělat pořádně. Spousta lidí si myslí, že jsem hrozně ambiciózní. Ne nejsem, jen chci dělat vše pořádně a naplno a mít čisté svědomí, že jsem tomu dal opravdu své maximum. Prostě mě to naplňuje. Je mi jedno jestli vyhraji nebo prohraji. Jen prostě musím mít čisté svědomí, že jsme při závodě udělali vše, abychom vyhráli. Pokud se najde někdo lepší, super, gratuluji. Upřímně, já kolikrát nebyl ani spokojený po vítězství, samozřejmě jsem měl velkou radost, ale věděl jsem, že jsme mohli jet ještě lépe. Vím prostě na co moji psi mají a na co ne. Někomu se to může zdát hodně divné, ale tento sport mi nyní dává smysl života. A bere mi samozřejmě mé osobní volno. 
Tvůj nejbližší velký závod?
Tuto sezónu máme dva velké závody. ME v Abertamech, kde bych chtěl závodit na koloběžce se dvěma psy na sprintové trati a pak pro mě osobně mnohem důležitější závod, a to Šediváčkův long, kde pojedeme LT1 - tedy se čtyřkou.
Za co bys dal palec dolů českému mushingu?
Nevím, zda palec dolů, ale přijde mi, je to jen můj pocit, že se český mushing někde zasekl. Nevím, zda se nějakým způsobem uspokojil, ale prostě mi přijde, že stagnuje, zatím to na nějaké medaile na mezinárodní úrovni stačí, ale brzy nemusí. Je to jen můj pocit. Prostě to tak nějak na mě z českého mushingu vyzařuje. Samozřejmě to tak být nemusí, proto píši, že to ani není o palci dolů, ale jen o mém pocitu.
Jak často a jak moc trénuješ?
Trénuji velmi často, čeká nás náročná sezóna. V podstatě 4-5x týdně, ale snažím se řídit dle psů. Když vidím, že by to nebylo ono, tak jim dám volno a jdu si huntovat tělo já.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Moje nejoblíbenější tréninky jsou večer za tmy. Nemám rád brzké ranní tréninky... které jsem teď, díky vysokým večerním teplotám, musel přetrpět.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?
Motivace je jasná, stále jsem pořádně ještě ničeho v tomto sportu nedosáhl. A asi takhle, bude to znít opět trochu divně a drsně, ale dokud jezdím a mám psy, tak žiju.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Dříve jsem byl velký trémista, ale to se spíše týkalo fotbalu. Nyní v podstatě žádnou trému nemám, asi protože v tomhle sportu v podstatě o nic nejde. Spíše se mi v těle rozproudí adrenalin, takové malé huskouní závodní šílenství. Kdybych u toho nevypadal jak magor, tak na startu také štěkám, pištím, vřeštím, jak někteří hafani. A ten adrenalin je návykový.
Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?
Myslím, že žádný rituál nemám, teda možná ano, závodím v černomodrých barvách, helma černomodrá, triko modré a sportovní kalhoty černé a neměním to, jen občas raději vyperu.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
I když bych neměl vůbec pít alkohol, tak se samozřejmě nejvíce těším na pivko.
Něco z tajů tvé přípravy? No comment. Vše podědí můj syn.
Tvůj zdravotní stav? Tak tohle by bylo na dlooooouhé povídání...
Dopuješ? Ano, jak jsem psal, předzávodní adrenalin je super doping.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Zazávodit si na ME v Abertamech a dokončit Šediváčkův long.
Tvé cíle do budoucna?
Velmi rád bych rozšířil smečku na 10-12 psů, abych mohl jezdit opravdu ty NEJ longové závody v Evropě. Ale to je píseň daleké budoucnosti.
Tvůj největší sportovní sen? Jezdit longové závody po Evropě.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Já musím mít v životě pevný řád, díky své nemoci, takže ráno vstanu, jdu do práce, přijdu z práce a do doby, než jdu spát se věnuji psům.
Tvé další koníčky? Běh, posilování, četba, hory.
Co jíš a piješ nejraději?
Rád si dám pivo, colu a k jidlu? Sním snad vše kromě koprové omáčky.
Jaký jsi?
Jedno vím jistě, jsem dosti uzavřený člověk. Moc si lidi k tělu nepouštím. To, jaký opravdu jsem, by mohli posoudit jen lidé, které jsem si k tělu pustil. Jinak si myslím, že na ostatní musím působit dosti sebevědomě, nafoukaně, namyšleně apod. Je to taková má obranná skořápka, ale dosti nepropustná.
Jaké máš zlozvyky? Můj největší zlozvyk je má paličatost.
Co nesnášíš?
Nesnáším pomluvy, to je ta nejhorší věc. Člověk dokáže neskutečně ublížit slovem.
Co tě nejvíc zlobí? Záda a kolena.
Co si přeješ? Být zdravý.
Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“?
To by bylo opět na dlouhé povídaní a psaní, proto sem dám odkaz na článek, který je o mně a vznikl pro velmi zajímavý projekt BEZ FRÁZÍ - „Vůdce smečky“.
Jak by měl vypadat tvůj ideální partner?
Určitě sportovně založená, mít ráda přírodu, hory a hlavně psy, neměla by se bát zašpinit a občas uklidit nějaké to hovno po psech.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději? Skandinávie, Aljaška.
Na co se nejvíc těšíš?
Nejvíce se vždy těším na víkend, kdy u mě bude syn.
Na jaké filmy se díváš nejraději? Nejraději mám horory.
U čeho si nejvíce odpočineš?
Většinou u nějakého filmu, nebo si lehnu do postele a pustím hudbu. Sednu si na verandu a jen tak poslouchám les.
Tvé motto?
Dejte mi ty nejhorší karty a já tu hru vyhraju, házejte na mě tu největší špínu ale já se dokážu očistit, kopejte do mě, ale já vstanu a půjdu hrdě dál... to co mě drží nad vodou je moje vůle.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Pokud by někdy, někdo chtěl začít s mushingem, ať se vypraví podívat na nějaké závody a hlavně, ať se nebojí ptát závodníků a musherů. Většinou jsou všichni ochotni nějakou tu radu dát.
Pár slov na závěr?
Užívejte života se svými hafany a jděte si za svými sny, není na co čekat, dnešní doba je extrémně rychlá a nebezpečná, nikdy nevíte, jak dlouho zde ještě budete. Hodně štěstí nejen na závodech, ale i v životě.
22. září 2018
