Psí radost z běhu přeskočila i na mě
Jméno a příjmení?
Helena Vidovičová
Věk?
Do padesáti ještě kousek
Zaměstnání?
Pomáhám lidem,
kterým těžkosti života přerostly přes hlavu
Klub?
Musher klub Tlapky v tahu
Jaké vybavení používáš?
Různé značky, vybírám podle toho, co sedí. Zero, Non-stop, MushGO, ManMat…
Kde trénuješ?
Kde se dá, tzn. okolí Prahy a Kladensko s naším klubem, a kdekoli jinde se vyskytnu…
Disciplíny?
Na závodech většinou CC. Ostatní jako kolo/běžka, běžky a takové věci spíš jen v tréninku nebo pro zábavu.
Počet a plemeno psů?
Jeden dospělý pejsek, s kterým taháme, a t.č. jedno štěně, s kterým časem počítám do tahu taky. Oba jsou lapinkoiry.
Čím krmíš?
Zčásti granule (Brit Care, Carnilove, Taste of the Wild) a zčásti maso.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
Když se ukázalo, že pubertální Tonks nemůže být na volno, a přitom opravdu chce běhat. Takže před necelými čtyřmi lety. Taková trochu z nouze ctnost.
Tvé začátky?
Prostě jsem koupila vybavení a zapřáhla psa. Sama jsem do té doby neběhala skoro ani na autobus, takže začátky byly z mé strany boj o život. Ale psí radost z běhu přeskočila i na mě, a tak jsme u toho zůstali, přestože jsem všechno, jen ne sportovně nadaná.
Předchozí sportovní kariéra?
Hobby jízda na koni a nějaké to kolo, jinak nic.
Největší sportovní úspěchy?
Pokaždé, když překonám sama sebe. Pokaždé, když to dáme dál, výš nebo rychleji. Pokaždé, když přemůžu v krizi hlavu, která mi říká, ať se na to vy…
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Je to společná radost pro mě i pro psa. Trénink odolnosti, práce na sobě, zážitky, pobyt v přírodě a nová přátelství, vše v jednom.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Jak dlouho to půjde. Tajně doufám, že jednou budu ta urputná pajdavá babička, která to ale stejně do toho cíle vždycky nějak dá a nebude sedět doma u telky.
Co ti tento sport dává a bere?
Dává mi endorfiny, krásné zážitky, způsob vyčištění hlavy od starostí. Bere jen čas. Takže dobrý.
Jsi musherka?
Ne. Musher je ten, co stojí na saních a má zapřažené spřežení. Ale nepovažuji se ani za běžkyni. Jsem hobbík.
Jak často a jak moc trénuješ?
Pokud lze, tak 4-5x týdně, snažím se v tom mít rámcově systém, aby to někam vedlo. Přesto nechodím přes hranici, kdy by mě to přestalo těšit.
Kde hledáš motivaci?
Asi mám ráda výzvy. Nejsem soutěživá s ostatními, na bedny nemířím, ale dokázat si něco sama sobě, to je to, co mě motivuje. A moc mi pomáhají rady a podpora od kamarádů a trenérů, toho si cením.
Předzávodní nervozita?
Strašná. Vždycky si říkám, který blbec mě zase přihlásil na závod.
Zdravotní stav?
Nic kromě astmatu. Mám hodného doktora, který toleruje různé moje pacientské zvláštnosti, takže léčbu mám nastavenou dobře.
Tvůj sportovní sen?
Konkrétní nebudu, to bych zakřikla, ale je hodně do kopce…
Pár slov na závěr?
Jsem člověk, kterému sporty nikdy nešly. Ale mám ráda výzvy, ráda jsem venku a ráda dělám něco se psem. Doufám, že u toho vydržíme co nejdéle, dává mi to hrozně moc.
7. září 2019
