Žij každý den jako by byl poslední
Jméno a příjmení: Barbora Krombholcová
Věk: 29 let
Zaměstnání, povolání: Disponentka logistiky
Klub: MC Metuje
Jaké vybavení používáš?
To, co sedí mojim psům... postroje Non-stop Freemotion, vodítka Tamer a nesmrtelné obojky z Polska.
Kde trénuješ?
Haratice, Jablonec nad Nisou... za tréninkem dojedeme kamkoliv.
Disciplíny? Kolo a canicross.
Počet psů? Tři.
Jména a věk psů? Toko - 5 let, Arwen - 3 roky a Layla - 7 let.
Čím krmíš své psy? Platinum, N&D, Fitmin Performance.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Začínali jsme v roce 2014 společně s canicrossovou skupinou Canicross v Jablonci nad Nisou pod vedením Martiny Pospíšilové. Ona nás tenkrát dotáhla na první závody „Hon na beránka“, které se mi staly osudnými... spatřila jsem první ESP Nicka. Od té doby nešlo prakticky myslet na nic jiného než na svoje vytoužené ESP. O rok později už jsem si vzala tenkrát roční fenku ESP Toko od Slávy Pavlíka. A rok na to jsem si pořídila ještě Arwen po Nickovi.
Předchozí sportovní kariéra?
Lenoch obecný, protože sport byl od mala sprosté slovo. 
Jezdila jsem na koních, hodně, ale tím to haslo. Na střední jsem měla problém uběhnout i 1,5 km.
Současné další sportovní aktivity?
Nyní se asi nejvíce věnuji už dva roky crossfitu a vzpírání... a ještě mám ráda downhill a bike parky.
Největší sportovní zážitek?
Dodnes si nejsem jistá, jestli byl kladný, ale ME v Polsku. Nejvíce se mi líbila ta nadrženost psů na startech... v té chvíli jsem měla husí kůži.
Tvůj nejtěžší závod?
Ještěd SkyRace s Toko... tam jsme si opravdu jako netrénovaní běžci sáhli na dno, teda já, Toko byla v pohodě. Ale euforie v cíli za to trápení stála a druhé místo bylo pohlazením. A jako druhý nejtěžší - etapový závod Dog Epic Race.
Jak dlouho se ještě hodláš věnovat sportu psích spřežení?
Dokud nás to se psy bude bavit.
Co ti tento sport bere? Peníze, ale je to styl života.
Tvé nejoblíbenější závody?
Canicross tour s Fitminem pod taktovkou Honzy Stryala.
Za co bys dala palec dolů českému mushingu?
Přijde mi, že nemá podporu od svazu/klubů jako ostatní sporty.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nemáme rádi dlouhé rovinaté cesty, nejčastěji jezdíme traily mezi stromy v lese a milujeme sjezdy. My netrénujeme, my si to prostě jen užíváme.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Ten tlak v bříšku, kdy nevím, zda potřebuju kakat nebo mám nervy na dranc.
Tvůj zdravotní stav? Kromě hlavy snad vše ok.
Dopuješ? Ty ne?
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Přežít ji ve zdraví, já, a hlavně moji psi! Pořídit dodávku a rozšířit smečku. A hlavně užít si ji na plný pecky!
Tvůj největší sportovní sen?
Poskládat dobrou závodní čtyřku. Crossfit závody.
Co jíš a piješ nejraději? Kvalitní potraviny a vodu.
Pivo nebo pivo? Nepiju... takže Jameson prosím!
Jaká jsi?
Vzteklá, nervní a asociál, prostě mám radši zvířata než lidi a lidi nenávidím za to co zvířatům dokáží dělat. Ale jinak jsem docela holka pro každou srandu a výzvu. Z párty alkobuchty se stala žena se psy.
Co nesnášíš? Pomlouvání druhých za zády, přetvářku.
Z čeho máš strach? Že se něco stane psům.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Zima.
Co si přeješ?
Abych mohla mít zase u sebe Laylu a neprali se s Toko. Aby lidé pochopili, že zvířata zde nejsou jen pro nás, ale také jen proto, že jsou... chtějí žít a být milovány.
Kdy v životě jsi musela nejvíce „zabrat“?
Přijde mi, že musím zabírat každý den.
Tvoje oblíbená barva? Růžová, černá.
Na co se nejvíc těšíš?
Na to až se ráno probudím a budu šťastná. Na každý další závod a štěňata.
Tvé motto? Žij každý den jako by byl poslední.
6. července 2020
