Každý si musí jít v životě i ve sportu
svou cestou
Jméno a příjmení? Tomáš Eckschlager
Jak ti říkají? Dědeček
Věk? 56
Rozměry?
180 cm/95 kg, tedy “nadstandart”
Vztah? Ženatý
Rodina?
Dvě děti, Karolína také dělá canicross
Rezidence? Psáry u Prahy
Zaměstnání, povolání? Lékař a VŠ učitel
Jaké vybavení používáš?
Teď jsem přešel na Non-stop, před tím Manmat.
Kde trénuješ?
Většinou v lesích v Psárech, někdy u dcery na Horním Bezděkově.
Disciplíny, kategorie?
Canicross, kategorie veteráni II - pokud je vypsaná.
Počet a plemeno psů?
Jedna border colie, a pro srandu a na agility dva bostonští terieři.
Jména a věk psů?
Wendy 8 let, bostoni Beruška 8 let a Apolenka 11 let.
Čím krmíš své psy?
Granulemi, a když jsem u Karolíny, tak masem – podle mě je maso lepší a levnější, ale žena by nadávala a já jsem líný.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
V roce 2008 - závody příchozích v canicrossu na Biřičce.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl)?
Přivedli mě k tomu dcera a její přítel Šimon Cipro.
Předchozí sportovní kariéra?
V mládí trochu orientační běh, pak asi 25 let pauza - věnoval jsem se rodině a práci.
Současné další sportovní aktivity?
Běhám půlmaraton, maraton - ale jen tak 1-2 ročně.
Největší sportovní úspěchy? Každý dokončený maraton - zatím 5x.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Nelze to nazvat úspěchem, ale mistrovství Evropy v Děčíně.
Největší sportovní zážitek? Jizerskohorský dogtrekking.
Tvůj nejtěžší závod? Všechny jsou těžké.
Tvůj sportovní vzor?
Nemám vzory, každý si musí jít v životě i ve sportu svou cestou. Ale obdivuji profesora Pirka.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Dostal jsem se k tomu náhodou a už jsem u toho zůstal.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Jak dá Bůh (zdraví).
Co se ti na něm líbí? Že se můžu vymlouvat na psa.
Co ti tento sport bere? Bere mi čas, který bych jinak věnoval práci.
Za co bys dal palec dolů českému mushingu?
Nevím, zatím do toho tak moc nevidím.
Jak často a jak moc trénuješ?
Několikrát týdně běhám, vždycky se psem na volno a občas taháme.
Něco z tajů tvé přípravy?
Tajemství má zůstat skryto a stejně žádné nemám - prostě chodím běhat po okolí.
Tvůj zdravotní stav? Odborně se říká “zdráv k věku”.
Dopuješ? Sypu, co to dá - psovi granule a sobě třeba guláš se šesti.
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Letos plánuji Montanu.
Tvé cíle do budoucna? Ještě pár let běhat canicross.
Tvůj největší sportovní sen?
Stát na bedně na Montaně (ve své věkové kategorii).
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Vstanu v 5 a jdu na krátkou procházku se psy. Pak do práce, kde jsem většinou do 4. Pak jedu domů, jdu běhat se psem a večer většinou ještě něco dělám na počítači. A spát jdu kolem 12.
Tvé další koníčky? Agility.
Co jíš a piješ nejraději?
Moje prokletí je, že rád jím skoro všechno, piju taky skoro všechno - jen moc nemusím kolové limonády.
Co nesnášíš? Toho je dost.
Kdo (co) tě nejvíc zlobí? Jak kdy, nejvíc ale zlobím sám sebe.
Jaké máš pocity?
Jak kdy, teď dobré, protože je sobota a hezky jsem si zaběhal v dešti.
Co si přeješ?
Toho je hodně, ale asi nejvíc zdraví mé rodině, sobě a našim psům.
Co si rád broukáš?
Moc si nebroukám, ale když jsem naštvanej, tak refrén Lidojedů od Tří sester.
Tvé motto?
Žádné nemám, ale měl bych vymyslet nějaké inteligentní, ušlechtilé a bez sprostých slov, i když je používám nejčastěji.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Když jsme zabloudili na noční etapě na Biřičce a při probíhání cílem mi řekli, že znova vyznačí trať a za ½ hodiny to můžem zopakovat. Já na to kývnul, protože jsem to považoval za fór a ješitnost mi zabránila to vzít zpátky.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Ať si nechají poradit od někoho zkušenějšího, ale hlavně rozumného.
10. června 2012
