Z vítězství by se člověk neměl radovat,
protože dokázal porazit jenom ty slabší
Jméno a příjmení: Šimon Cipro
Věk: 25
Vztah: skoroženatý
Rodina: 1 dcera, 1 skoromanželka, 4 psi
Rezidence: Horní Bezděkov - Kladno
Zaměstnání, povolání: lékař - patolog
Klub: Český ráj
Jaké vybavení používáš? UDo (udělej doma), ZeroDC, ManMat.
Kde trénuješ?
Na suchu hlavně Křivoklátsko, v zimě máme útočiště v Jizerkách.
Disciplíny, kategorie?
Koloběžka, běh, skijöring (poslední jmenovaný je zdaleka nejmilejší).
Počet a plemena psů?
2x ESP (chov Kolář), 1x border collie, 1x boston terrier.
Jména a věk psů?
Saga, Natt (ESP) 5 let, Julie (BOC) asi 3 roky, Fifina (boston) 5 let.
Jak a čím krmíš své psy? Syrovým masem.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení? V roce 2007.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Zcela náhodně jsem dostal Sagátu od Kolářů. Toho času jsme ještě bydleli v Praze na Vinohradech (pro mimopražské: Vinohrady jsou centrum města) a poté, co si Sagáta přečetla všechny tituly naší knihovny (rozuměj, roztrhala celou knihovnu), jsem se začal pídit po způsobu, jak unavit třicetikilové zvířátko. Díky Kolářům, Honzovi Šabakovi a Soně Klikarové jsem objevil tento malý sport.
Předchozí sportovní kariéra? Cyklistika, plavání.
Současné další sportovní aktivity? Nemám.
Největší sportovní úspěchy? Z dob minulých mistr ČR v cyklistice.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení? Žádné, které by stály za řeč.
Největší sportovní zážitek?
Francouzský canicrossový závod Trophée des Montagnes.
Tvůj nejtěžší závod?
Se psem jsem žádný závod, který by mně přišel těžký, zatím neabsolvoval. Snad Trophée des Montagnes, ale tam je vše vykompenzováno večerními dýchánky, a to špatné člověk zapomíná.
Tvůj sportovní vzor? Ondřej Vesecký.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Je to ideální pohybová aktivita pro zkrachovalé sportovce.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Zatím skončit nehodlám.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Mám rád atmosféru závodů i fakt, že jsou většinou dvoudenní, díky čemuž si je člověk lépe užije. Občas se mi nelíbí, že pes nejde mimo sezónu pověsit na hřebík jako třeba kolo.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Je to jako s každým koníčkem. Člověka to baví, ale stojí to spoustu času a peněz. Na druhou stranu, co s penězi, když je nemá člověk za co a kdy utratit. Nejvíc mi dal mushing asi kamarádů.
Tvé nejoblíbenější závody?
Hradec Králové, Horní Bezděkov, Tři Studně. V zimě pak asi Tři Studně, ale řadu nemůžu posoudit. Letos jsem byl nadšený z Ledové jízdy.
Jak často a jak moc trénuješ?
Trénuji, když se mi chce. Snažím se, aby se mi chtělo tak čtyřikrát týdně. Když trénuji, tak usilovně.
Dopuješ? Ó nikoliv. Ani sebe, ani psa.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Závodit - letos bych rád obrazil ME v Polsku (protože je blízko), MS v Německu (protože Němci mají závody dobře připravené), ME na běžkách ve Francii (protože Francii mám rád).
Tvé cíle do budoucna? Nevyměknout.
Tvůj největší sportovní sen? O sportu většinou nesním.
Tvé další koníčky?
Rád svařuji obalenou elektrodou i v ochranné atmosféře argonu rozličné výrobky z kovu.
Co jíš a piješ nejraději?
Nejčastěji vodu a kávu. Nejraději asi kávu, méně pak víno a ještě o stupínek méně pivo. Jím rád dobré jídlo (kam například nepatří hrachová kaše ze závodní jídelny), ale s přihlédnutím k okřídlenému poměru cena/výkon sním téměř všechno.
Co nesnášíš?
Koprovou omáčku, ale postupem času i jí pomalu přicházím na chuť.
Tvé motto?
Z vítězství by se člověk neměl radovat, protože dokázal porazit jenom ty slabší.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Teď zcela bez žertu: Jen tak dál, přátelé. Většina závodníků přivítá novou konkurenci a tím opruzelým zbytkem startovního pole se nenechte odradit. Chcete-li začít závodit, ozvěte se klidně přímo mně nebo někomu z klubu Maxičky, kde se vždy najde někdo, kdo by se Vám byl ochotný "věnovat".
31. srpna 2011
