Když stojím na startu, třese se celá kára
Jméno a příjmení? Romana Guregová
Věk? 20
Znamení? Blíženci
Zaměstnání, povolání? Do nedávna student
Klub? Krušnohorský
Jaké vybavení používáš?
Společně s taťkou postroje ManMat, závodní káru Greg racer, tréninkovou chlaňovku, sprintové saně a nově Danlery.
Kde trénuješ?
Hlavně po pastvinách a po cestách kolem Počeren, a na Hřebečný.
Kategorie? A1, MB1.
Počet a plemeno psů? 12 SH.
Jména a věk psů?
Avánek 12, Gasson 11, Chuck a Charlie 10, Jerronimo 9, Bugs a Bunny 8, Bolt 3, Cooper 2, Clifford 1,5, Hatch a Kapitán Hook půl roku.
Čím krmíš své psy? Maso Vetamix a granule Kennels‘ Favourite.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
No to, kdybych si pamatovala, nejspíš někdy v roce 2005?
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Rozhodně taťka, kterého k mushingu přivedl Milan Šindelář.
Můj první závod byl nejspíš canicross s Chuckym na Hrobské jízdě.
Předchozí sportovní kariéra? Gaučing?
Současné další sportovní aktivity?
Občas, když je čas, chodím běhat nebo posilovat, v létě na kole a bruslích.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení? Teprve na ně čekám...
Tvůj nejtěžší závod?
Nejtěžší sice nebyl, ale po pádu z káry po nevydařené zatáčce hned po startu jsem spadla na záda (schytala to přilba, se kterou jezdím do teď). Naštěstí pejskům se nic nestalo. Ale závod jsme jeli asi o půl hodiny déle, protože jsem nemohla trefit správnou odbočku.
Hlava mě bolela ještě 2 dny...
Tvůj sportovní vzor? Tatínek - Petr Gurega.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Přece v tom nenechám taťku samotného. 
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dlouho... baví mě to čím dál víc. 
Co se ti na něm líbí? Líbí se mi to souznění se psy.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Radost, štěstí a bere poměrně dost času.
Tvé nejoblíbenější závody? Točník, Jičín, Eduard...
Tvůj nejbližší velký závod? Stále na nějaký větší čekám.
Jak často a jak moc trénuješ? Snažíme se trénovat, jak jen to jde...
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nejoblíbenější rozhodně ten, kdy jezdíme a nevíme kam, 
když hledáme nové tratě... a ještě tréninky s Jerrym na koloběžce.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se?
Rozhodně taťka. Moje závody prožívá víc než já...
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Když stojím na startu, třese se celá kára.
Máš předzávodní rituál? Pomazlit se s pejskama.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Dobrého nic, 
dám si cigaretu.
Tvůj zdravotní stav? Zatím dobrý.
Dopuješ? Jedině čokoládu.
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Naučit štěňata lídrovat.
Tvůj největší sportovní sen?
Běžet více jak 20 km bez bolesti kolen. 
Tvé další koníčky? Klasická literatura a sledování hororů s přítelem.
Co si přeješ? Naučit se na běžkách a jet s taťkou Ledovku.
Na co se nejvíc těšíš?
Až mi taťka propůjčí psy na další závod na sněhu, nejen na Eduardův mid.
Tvé motto? Život je pes, ale žít je psina.
Máš nějaký příběh z natáčení? A ne jeden...
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Většinou to nekončí u jednoho psa...
Pár slov na závěr?
„Ten, kdo řekl, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata.“
(Gene Hill)
11. listopadu 2014
