Nevím, co bych dělala bez psů.
Asi bych seděla u televize a pletla fusekle
Jméno a příjmení? Patricie Švecová
Jak ti říkají? Říkají mi Peťa Švecka
Věk? Je mi 65 let (průšvih, co?)
Znamení?
Jsem ve znamení Vah a podle čínského kalendáře ve znamení Psa, což plně odpovídá mé povaze.
Rozměry? Měřím 162 cm a vážím 58 kg.
Vztah?
Jsem rozvedená (díky bohu, protože který chlap by snesl, aby mu žena místo nedělního oběda lítala se psy po lese).
Rodina? Mám tři dospělé děti, tři vnoučata.
Rezidence? Bydlím na Kladně.
Zaměstnání, povolání?
Jsem důchodce, ale pořád makám (jsem zdravotní laborant).
Klub? Jsem v klubu Kladno.
Jaké vybavení používáš?
Mám saně Franta Chlaň, káru taktéž a kolobku od Pavla Ženíška, postroje MANMAT.
Kde trénuješ?
Trénuji v okolí Kladna, na chatě v Kokořínském údolí nebo v Praze v Prokopském údolí.
Disciplíny, kategorie? Teď jezdíme jen na koloběžce.
Počet a plemeno psů? Mám dva SH, psa a fenu.
Jména a věk psů?
Pes je desetiletý Oliver Hasky kemp a fenka je pětiletá Yorika Blue Akbara.
Čím krmíš své psy? Krmím Acanou a Chicopee… plus maso.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Začala jsem v roce 1990, kdy jsem se seznámila s Blankou a Vaškem Kováříkovými, kteří měli také jednu haskounku, takže jsme je zkusili zapřahat dohromady. Později, když mi přibyla ještě jedna fenka a z vrhu se mi vrátil neplánovaně pes Bravo, tak jsem si pořídila vybavení a už jsem v tom jela.
Předchozí sportovní kariéra?
Dříve jsem dělala sportovní gymnastiku a závodní tanec.
Současné další sportovní aktivity?
Teď kromě psů mám ještě jednoho koníčka a to yachting, ale jen rekreačně.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Nejvíce úspěchů jsem měla asi před deseti lety, kdy jsem začala jezdit na kolobce s mým nejlepším psem, kterého jsem kdy měla, a to je Bandýsek (Oliver Hasky kemp).
Tvé nejoblíbenější závody? Nejhezčí závody byly Českou Kanadou.
Co se ti na sportu psích spřežení líbí?
No je to paráda, jet podzimním nebo zimním lesem, nikde nikdo, jen psi a já. Ten podzim mám snad ještě raději než zimu.
Jak často a jak moc trénuješ?
Teď už nejezdíme na závody, jezdíme jen rekreačně, tak dvakrát třikrát týdně, jak se nám chce.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Chci jezdit, dokud budu moci a dokud to psy bude bavit. Asi dlouho to nebude, psovi je už 10 let, a tak nevím. Mám z toho trochu depku. Co pak? Jinak když to tak vezmu, tak už víc jak dvacet let se můj život točí celý den kolem psů. Když nejezdíme, chodíme na velice dlouhé procházky do lesa.
Co jíš a piješ nejraději?
Všechno, ale dost málo. Ráda piju pivo a vínko.
Co nesnášíš? Nesnáším blbce!
Co si přeješ?
Hrozně si přeju podívat se jednou na Aljašku. Asi nesplnitelný!
Máš nějaký příběh z natáčení?
Příhod z natáčení bych měla na celou knihu. Ale mám jednu z úplných začátků, kdy jsem měla dvě fenky.
Půjčila jsem si od syna kolo na cyklotrial, a že půjdu zkusit zapřáhnout. Došla jsem s nimi na Letenskou pláň v Praze, tam je zapřáhla před kolo a už jsme jeli. Přesně v době, kdy jsem si pomyslela, jak je to senzační
a jak mažou, mi upadlo přední kolo. Napřed letěly moje brejle, potom já. Přesně před tím, než jsem dopadla, jsem si uvědomila, že moje holky odskočily stranou, abych na ně nedopadla. Jak jsem vypadala, no to si asi všichni dovedou představit.
No už jsem se rozkecala dost, takže teď něco na závěr:
Těch 24 let, co vlastním haskouny, se nenudím a ten život s nimi byl hrozně fajn. Nevím, co bych dělala bez psů. Asi bych seděla u televize a pletla fusekle. Fuj! Kromě toho díky psům mám fůru známých a přátel nejen mezi mushery.
13. března 2012
