Můj sen o Aljašce se začíná naplňovat
Za ty dva roky se toho moc neudálo, jen jsme o ty dva roky zestárli.
Pořád mám dva psy, pořád stejné. Bandýska (Oliver Hasky kemp, 13 let) a téměř osmiletou Yoriku Blue Akbara. Zatím jsou oba zdravotně v pohodě, takže jezdíme na výlety na koloběžce. Sice už to není o rychlosti, ale vzhledem k tomu, že já taky nejsem nejmladší, tak to úplně vyhovuje. Dokonce bych řekla, že se mi to líbí. Žádná honička, žádný trénink na závody, zkrátka když se nám chce tak jedem a když se chceme zastavit, tak stojíme. Zkrátka takový výlet seniorů. Trochu mně schází ten adrenalin na závodech, ale to je život.
Spíš někdy přemýšlím co dál, bez psů být nechci. Moje srdeční záležitost jsou husky a to vím, že bych ve stáří nezvládla. Tak nevím, možná si vezmu nějakého staršího z útulku, který rád dožije u nás na gauči a možná, že se mu i bude chtít běhat. Nechám to na náhodě.
Ale přece jen mám jednu novinku. Můj sen o Aljašce se začíná naplňovat. Už mám koupenou letenku a v srpnu bych měla vyrazit. A to všechno také díky náhodě a sponzoringu mého syna. Doufám, že to vyjde, přece jen je to ještě daleko. Takže se raději netěším.
Kamarádi, držte mi palce, ať mi to vyjde. Ať mě tam nesežere medvěd!
Všechny mushery moc zdravím a přeju hodně úspěchů a moc krásných zážitků s pesanama.
Patricie Švecová
24. května 2014
