Budeme jezdit, dokud se udržíme saní
Čas letí a mně už bohužel bude letos 63 let. Závodění pro mne už není jako dříve, ale na zážitky a výbornou partu kolem mushingu se nedá zapomenout. Jezdím jako v začátcích sprinty (jsou kratší a taky už nemám dost psů na těžší závody).
Na ukončení závodní dráhy zatím nepomýšlím a jak jsme se domluvili s Vandou Kmochovou, budeme jezdit, dokud se udržíme saní.
Minule jsem psal, že si vychovávám nástupce - vnučku Marcelku Kamešovou. Ve svých 13 letech se letos zúčastnila skoro všech kárových závodů, jezdí na trojkolce se dvěma psy za Musher's club Kladno. Mushingu úplně propadla a největší trest pro ni by byl, kdybych ji nechal místo závodů doma.
Před sezónou mi oznámila: „dědo už jsi pomalej, tak si já nechám mlaďochy a ty budeš mít starý.“ Tak se taky stalo. Přesvědčoval jsem ji na závodech v Bělči, že já budu mít čtyři psy a ona jenom dva, a tak jí porazím. Suše odvětila: „dědo, abys nebyl zklamanej.“ Přesto, že mi v obou kolech ujela, tak jsem zklamanej nebyl.
Nejvíc mi teď trápí, letošní průběh zimy - zatím bez sněhu.
Ota Janko
5. ledna 2014
Letos jsem závodil poslední sezónu (2018/19), končím v 68 letech, po 25 letech závodění. Už nemám psy, kteří by závodili, jeden táhne a tahá mě a ostatní tři psy. Já už jim nepomůžu jako dřív.
Rozhodl jsem skončit se závody, protože na loňském Červeném Kostelci jsem měl průměrnou rychlost přes 9 km/hod a na úplně stejné trati v r. 2002 přes 18 km/hod. To je už velký rozdíl, to není závod, to je procházka.
Vnučce je 19 let a skončila před 2 roky (jiné zájmy - dospívání a působení hormonů). Co se dá dělat.
Jsem už v penzi, na závody chci dál jezdit a pomáhat při nich a potom se rekreačně projet.
V poslední době hodně ubylo spřežení a přibylo individuálních kategorií. Ale když jsem celý život jezdil se spřežením, nechci na stará kolena jezdit s jedním psem, stejně už by to nebylo ono.
Ota Janko
19. května 2019
