Psi nejsou brusle, aby se uklidili do sklepa
Jméno a příjmení? Ondra Stejskal
Věk? 30 let
Vztah? Šťastně ženatý
Rodina?
No věk už na to mám a je určitě v plánu
Rezidence?
Zatím v bytě o 32 m2 (psi bydlí u rodičů)
a hledá se nějaký baráček,
kterému budeme moci říkat domov 
Zaměstnání, povolání?
Technický specialista v jednom velkoobchodě
Klub? Kladno
Jaké vybavení používáš?
Tříkolku chlaňovku, fialovou čtyřkolku, pečené saně, šňůry ManMat a postroje Zero DC.
Kde trénuješ?
Kde se dá, ale hlavně v noci, někdy v parku, a hlavně tam kde se nepotkávám s myslivci.
Disciplíny, kategorie?
C1, B1, MB1 a občas také SC2 a raději máme ty delší.
Počet a plemeno psů? 6 psů SH.
Jména a věk psů?
Jordy (8), Frody (8), Goofy (7), Monkey (3), Hunter (2) a Kryštůfek (2).
Jak a čím krmíš své psy?
Jednou denně granule s masem a troškou vody, občas i něco na chuť.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
To už je nějaká doba, myslím, že jsem začal závodit sezonu 1996, asi v 15ti.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Začalo to jako škemrání u rodičů o psa, ti teda nakonec svolili, ale bylo to s podmínkami, že pes musí být celoročně venku, hodný ..., a tak to byla jasná volba Sibiřský Husky nebo Aljašský Malamut, nakonec padla volba na SH a měli jsme to štěstí, že jsme narazili hned na mushera Karla Bubláka a tím jsme se i dozvěděli spoustu informací o mushingu. Pořídili jsme jednoho chlupáče, a aby mu nebylo přes den smutno přibyl další a už to jelo, začali jsme je trénovat k tahu a jednoho dne při tréninku v lese jsme potkali dalšího začínajícího mushera a ten znal dalšího...... a tak jsme založili klub a začalo se jezdit po závodech. Naprosto jsme tomuto koníčku podlehli, no a jak plynul čas tak jsme se učili od těch nejlepších. Ale hlavní člověk, co mě do tohoto sportu dostal je táta!!!
Předchozí sportovní kariéra?
Od 6 do 14 let jsem závodně plaval a rok jsem se pokoušel o basketbal.
Současné další sportovní aktivity?
Plavání, kolo, kolečkové brusle a poslední dobou rýžování zlata.
Největší sportovní úspěchy? Zatím jsem vše přežil.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Hodně si považuji, že jsem byl v polovině startovního pole v roce 96 ve Škvořeticích, v kategorii C1 startovalo kolem 40 závodníků. Těší mě každý výsledek, na který jsme se nadřeli a nechali na trati veškeré své síly.
Největší sportovní zážitek? Parádní svezení na závodišti v Donovalech.
Tvůj nejtěžší závod?
Ty kopcovité, my jsme z nížin a kopce nemáme rádi. 
Tvůj sportovní vzor?
Nemám vzor, ale obdivuji sportovce, kteří to dotáhli daleko.
A asi bych lhal, kdybych říkal, že jsem nenahlížel třeba na Dášu Nešněrovou, Martina Škodu... jak jim to lítá a přál si, aby mi to také tak jezdilo.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Mám rád přírodu, pohyb, psy, lidi, co se kolem tohoto sportu pohybují, je to odreagování.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Co jen nejdéle to půjde, asi dlooouho.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi, že nikdy nevíte, co tu psí hlavičku napadne, a proto musíte být 100 % připraveni na cokoliv. Tu atmosféru závodů, důvěru smečky ve svého páníčka.
Nelíbí se mi, jak někteří kupčí se psy, já mám psa za člena rodiny a mám ho rád a nikdy bych ho nedal pryč.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi strašně moc, je to aktivní odpočinek, mám ho rád.
Tvé nejoblíbenější závody? Skoro všechny, každý má něco do sebe.
Jak často a jak moc trénuješ?
Jak jen to je možné, ale hlavně na závodech. 
Něco z tajů tvé přípravy?
Musí to také bavit psy a pokud odfláknete trénování nemůžete očekávat, že to na závodech bude lepší. Někdy méně znamená více.
Tvůj zdravotní stav? Po vyléčené rakovině jako rybička.
Dopuješ? Můj doping je adrenalin při jízdě, nic víc!
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Aby nám to jezdilo jako minulou sezonu.
Tvé cíle do budoucna?
Přeji si, aby mi běhali pejskové, co jen nejdéle před zaslouženým důchodem a vůbec nevadí, že už nám to tak dobře nepůjde, hlavně že budou mít stále radost z pohybu.
Tvůj největší sportovní sen?
Jako musher si přeji zajet nějaký velký, dlouhý etapový závod.
Tvé další koníčky?
Rád se vrtám v technice, i když to občas nedopadne dobře.
Co jíš a piješ nejraději?
Jsem masožrout a také mám rád sladké a občas také nějaké dobré pivečko.
Podle toho také vypadám, stále rostu, a proto potřebuji více psů.
Co nesnášíš? Nudu, hloupé řeči, pomluvy.
Tvé motto? Kdo se bojí, nesmí do lesa. Hlavně se držet a nepustit.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Psi nejsou brusle, aby se uklidili do sklepa, potřebují každodenní péči, sportovní vybití, kvalitní stravu, a to stojí spoustu času a také peněz. Musíte chtít obětovat část svého života a oni vám to vrátí.
Je to droga, bez které nemůžete být.
Pár slov na závěr?
Každý dělá chyby, jsme jen lidi, ale je důležité se z chyb ponaučit!
30. srpna 2011
