Mé srdce dnes bije pro seveřany
Jméno a příjmení? Miloslav Kohout
Jak ti říkají? Míla
Věk? 63
Vztah? ženatý
Rodina?
ano - dvě dospělé dcery a dva vnuci,
také již skoro dospělí
Rezidence?
60 let Praha, nyní 3 roky Krkonoše - Žacléř
Zaměstnání, povolání?
bývávalo, zahraniční obchod, obchodní ředitel,
nyní státní rentier neboli spokojený důchodce
Klub? Začínal jsem v TOP Skijor Praha, nyní MC Metuje.
Jaké vybavení používáš? Manmat.
Kde trénuješ?
Dříve pražská Stromovka, lesopark Divoká Šárka, na chatě v lesích u Slaného, nyní krkonošské kopce a údolí, tedy stále nahoru a dolů.
Disciplíny, kategorie? SC1 a SC2, BKJM sprint i mid, SKJ sprint i mid.
Počet a plemeno psů? 2 fenky, sibiřský husky.
Jména a věk psů?
Akyra z Rady River (přezdívka Smajly) - 13 let, již v zaslouženém důchodu, ale občas se spolu proběhnem, hlavně v zimě na sněhu. Je to velice inteligentní pes, někdy až moc přemýšlivý a můj dobrý vůdce.
Bára - 8 let s ní prožívám závodní atmosféru, je to takovej poctivej dělníček a dříč.
Jak a čím krmíš své psy?
Převážně granule BRIT, ACANA, DOG CHOW, občas vařené maso, rýže, těstoviny.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení? V roce 1999.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Přivedla mne k nim náhoda a motivovala mne chuť si to zkusit, a pak se z toho stala závislost.
Předchozí sportovní kariéra?
Začínal jsem v 8 letech ve Spartě se stolním tenisem.
Následně od 10 až do 30 let fotbal… nejdříve v žáčcích a dorostu v Dukle Praha, poté dorostenecká liga v Meteoru Praha 8 (2. místo v ligové soutěži), následně 2. liga a divize v Dukle Praha a Meteoru Praha 8.
Poté závodně kuželky za Vršovice 1870 - 2. liga a pražský přebor.
Rekreačně lední hokej, volejbal, cyklomaratony, vysokohorská turistika, a tenis. Zkoušel jsem i vodní lyžování. Zkrátka kde bylo nějaké sportování, tam jsem nechyběl.
Současné další sportovní aktivity?
Kromě mushingu v hlavní podzimní a zimní sezoně je to přes léto seriál cyklozávodů "Kolo pro život", cyklomaratony a s manželkou horská turistika spolu s pejsky, tedy jakýsi privátní dogtreking.
Největší sportovní úspěchy?
Vzhledem k tomu že jsem dělal většinou kolektivní sporty, tak výhry v turnajích, a to spíše v dorosteneckém věku.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
1. místo na závodech Nové Dvory v kategorii SC-2, 2. místo na závodech v Maxičkách v kategorii BKJM, 3. místo v zimním midovém závodě na Sněžníku.
Účast na dvou Mistrovstvích Evropy, a to v roce 2005 v Bělči u Hradce Králového, kde jsme skončili na 14. místě v kategorii SC-2 a na Mistrovství Evropy Děčín 2008, kde jsem skončil v kategorii veteránů v BKJM na 9. místě.
Největší sportovní zážitek?
V mládí to byl první výjezd do ciziny v dorosteneckém věku v reprezentaci ČSSR na turnaj do Paříže. Nyní účast na dvou mistrovstvích Evropy, možnost reprezentovat ČR, být přímo v centru dění, a hlavně zúčastnit se a prožít si tu nádhernou atmosféru.
Tvůj nejtěžší závod?
Asi před dvěma lety triatlon s bolavým kolenem. Taky první midový závod se psem v Bělči když jsem začínal a netušil, co nás čeká. Jinak vzhledem k mému věku a výkonnosti psa, kdy se nemůžeme poměřovat s mladšími účastníky a rychlými plemeny psů, tak je těžký každý závod a s věkem to čím dál více bolí.
Tvůj sportovní vzor? Mými sportovními vzory byli Masopust a Zátopek.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Byla to velká náhoda. Psa jsem nikdy neměl a ani vzhledem k původnímu bydlišti v Praze a časové náročnosti v zaměstnání jsem po něm netoužil. Vždy jsem si říkal „někdy, až třeba v důchodu“.
Ale pak přišel zlom, dcera dostala štěňátko od přítele k narozeninám a po roce, po jejich rozchodu, zůstal dceři pejsek a samozřejmě došlo na dilema o čase a zaměstnání. Vzhledem k tomu že byla Smajly nemocná, řekl jsem si, že to nějak přežiji, navíc mne uchvátili její modré oči, a tak jsem se rozhodl, že si ji ponechám. Měl jsem skvělého veterináře, který choval malamuty, a velmi dobře rozuměl i ostatním severským plemenům. Měl v ordinaci i výborného pomocníka se specializací na dietologii, a tak za pomoci speciálních krmiv se jim ji podařilo vyléčit i s možností jejího aktivního života, za což jsem mu do dnešního dne velmi vděčný. Měla nemocná játra a ledviny.
Pak jsem jel na návštěvu za druhou dcerou do Rokycan a někde na cestě jsem viděl poutač o tom, že se v Plzni koná mistrovství ČR v závodech psích spřežení. Jel jsem se podívat, a tak mne to uchvátilo, že jsem si řekl "do roka a do dne budu stát na startu". Přestal jsem kouřit, koupil si kolo, načetl literaturu, čerpal informace na internetu a začal jsem. Skutečně jsem za rok stál na prvním sprintovém závodě ještě v Sadské a následně
na prvním midovém závodě v Bělči.
Je to pro mne droga, a proto jsem si pořídil časem i druhého psíka. Je nádherné jezdit v tiché lesní krajině, vidět před sebou ty prdelky a třepetající se ocásky. Vidět tu radost psů z pohybu.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Dokud mi zdraví dovolí.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi sílu a motivaci udržovat si fyzičku a také tak trochu zapomenout na rychle ubíhající roky. Dříve mi bral čas, ale dnes mohu říci, že mi nebere nic a jen dává. Navíc setkávat se na závodech s prima lidmi a být členem tak skvělého klubu jako je MC Metuje.
Tvé nejoblíbenější závody?
Triatlon Železný pes v Sadské, BONO v Červeném Kostelci, Hradecký mid v Bělči, to jsou mé srdeční záležitosti. V zimě jsem zkusil i Janovičky, a pokud bude sníh, tak se tam rád vrátím.
Jak často a jak moc trénuješ?
Začínám ráno tím, že běhám tak 3-4 km, sám či s pejsky. Někdy se projedeme na koloběžce, jindy kolo. Dopoledne kolo bez psů, mám tady dva okruhy cca 20-25 km. Odpoledne nějaká procházka či túra po krkonošských kopečkách a večer lehce proklušeme s pejsky. Tak nějak s menšími obměnami se dá říci, že denně. Sice málo, ale často. V zimě pak vyměníme kolo za běžky a jezdíme na Černou horu, kde jsou nádherně upravené tratě.
Něco z tajů tvé přípravy?
Nemám co skrývat ani co odhalovat, prostě si sportuji pro radost.
Tvůj zdravotní stav?
Vzhledem k věku a opotřebení ze sportu se dá říci, že stále dobrý, i když čím dál více bolavější.
Dopuješ?
Ani náhodou, proč si vědomě ničit vlastní tělo a zdraví pro pomíjivou slávu.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Zúčastňovat se. Mým hlavním mottem je nebýt poslední. A dá se říci, že se mi to až na malé výjimky dařilo.
Tvé cíle do budoucna?
Udržet si kondici a dál jezdit ty krásné závody pro radost svou i svých pejsků.
Tvůj největší sportovní sen?
Zúčastnit se nějaké expedice na sever, samozřejmě s pejsky.
Tvé další koníčky? IT technologie, práce se dřevem, geocaching.
Co jíš a piješ nejraději?
Jím střídmě a snad i zdravě, bohužel i přes celoživotní sportování má mé tělo sklony k tloustnutí, takže se musím stále hlídat. Piji převážně minerální vody, mléko, výjimečně pivo, a když je dobrá společnost tak červené vínko. Ale jsem závislák na klasické černé kávě, té není nikdy dost. Miluji svíčkovou.
Co nesnášíš?
Aroganci, s prominutím blbce a ambiciózní jedince, co jdou bezohledně za svým. Tropické léto a koprovou omáčku.
Kdo tě nejvíc zlobí? Občas manželka, dcery, jinak už nemá kdo.
Jaké máš pocity? Stále pozitivní.
Přeješ si něco?
Ano, to jediné, co se nedá koupit za peníze, a to je dobré zdraví, a aby mi tělo vydrželo ještě nějaký týden.
Co si rád broukáš? Country.
Jak ti dupou králíci? Sevřeně v trojstupu, jak se praví v jedné písničce.
Tvé motto? Žij a nech žít.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Před lety, když jsem začínal s koloběžkou, jsem měl při tréninku těžký pád a přišel o 6 zubů. Když na závodech v Bělči za mnou přišla na stake-out televize Nova s žádostí o rozhovor, požádal jsem je o strpení, než si nasadím náhradní zoubky. Ale reportéra zajímalo, jak se to stalo a moje prázdná pusa. Večer to běželo v Televizních novinách, všichni, kdo mě následně v dalších dnech potkávali v parku při venčení, mne litovali. Reklama jak hrom a manželka mne málem zabila.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Ať ten, kdo si koupí pejska, mu dá možnost pohybu a sobě radost z krásného spojení člověk versus zvíře.
Pár slov na závěr?
Přišel jsem k tomuto sportu, jak už bylo výše uvedeno, shodou náhod. Dnes už bych neměnil a je jen škoda, že jsem k tomu přišel tak pozdě. Mé srdce dnes bije pro seveřany. Jsou to nádherní psi a dali mi a vlastně ještě dávají moc a moc sil, dobré nálady a spoustu krásných zážitků. Poznal jsem díky nim i spousty prima lidí, a hlavně skvělou partu Metujáků.
4. září 2011
