Pokud nedáš do závodu srdce,
nikdy ho nemůžeš vyhrát...
Jméno a příjmení? Michal ČUŘÍK.
Přezdívka (jak ti říkají)?
Občas mi někdo říká Čurda, o dalších radši nevím. 
Věk? 28, ale nedávno 18.
Znamení? Beran.
Rozměry? 185/85.
Vztah? Zatím mi neutekla. 
Rodina? Početná, ze začátku i několik koček a dvě ovečky...
Rezidence?
Chtělo by to novou, aby mi sousedi nevyhrožovali trávením a úřadama kvůli štěkání...
Zaměstnání, povolání? Sloužím vlasti.
Klub? Hanácký MC.
Jaké vybavení používáš?
Všechno, co se mi zalíbí na stánku u Hely Levíčkové. Káru mám od Zdeny Gregora a tříkolu chlaňovku, ale při jízdě jsem častěji mimo ni než na ní, tak raději zůstanu věrný té čtyřkolce.
Disciplíny, kategorie? SC11, C, občas kolo, do budoucna snad A.
Počet a plemeno psů?
3 staří alaskáni, 2 výstavní Jančíkovi haskouni, jeden haskoun z útulku, 5 nových alaskánů a vlčák, co hlídá dům, když není pán domu doma.
Jména a věk psů?
Ozzy-2 (SH), Sára-1 (AH), Moya-1 (AH), Brumla-1 (AH), Honny-5 (SH), Chris-5 (SH), Mary-10 (AH), Pop-10 (AH), Tomy-10 (AH), Shinto-1 (AH), Sam-2 (AH), Rika-8 (NO).
Čím krmíš své psy?
Maso + rýžová mouka a vločky, občas maso + granule, no a ve velkým psí dobroty.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení? Nedávno, v roce 2012.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Tchýně mi koupila na slevomatu musherskej víkend v Solenicích a už to bylo. Nejdřív první haskoun z útulku a pak stará známá klasika - psů je pořád málo.
Předchozí sportovní kariéra?
Taková rekreační všehochuť, nic významného.
Současné další sportovní aktivity?
Všechno už je nastavený pro psy, takže žádné sportování bez nich už není - když kolo, tak se psem, když běh, tak se psem, atd...
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Ty snad ještě přijdou.
Zatím 2. místo na MČR v Bělči v roce 2012 v SC11.
Tvůj nejtěžší závod?
Asi bahenní lázně v Jičíně, když mi chvíli za brodem upadlo kolo a psíci pelášili s károu vesele dál.
Nebo vlastně Louka, když jsem se proletěl v první zatáčce vzduchem kolem fotografa a mám pocit, že se tam ta zatáčka bude jmenovat po mně. (psi samozřejmě s károu opět nabrali směr cíl)
Tvůj sportovní vzor?
Tak máme spoustu parádních musherů, kterým to jezdí i za hranicemi, ale konkrétní jméno nemám.
Spíš mám spřízněné mushery, kteří mi pomohli v začátcích. Zdena Gregor - ještě jednou díky Zdeno, 
Hela Levíčková, Radka Novotná, David Fučík, atd.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Mám rád psy a přírodu a taky je super, že i podprůměrný sportovec může občas udělat na závodech pěkný výsledek, když to dá dohromady se svými psími parťáky. Takže jak už tady někdo psal, mushing je ideální sport pro zkrachovalé sportovce a taky pro sportovní invalidy.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud nás to bude s psíkama bavit.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Nadlouho vypisovat, ale zatím mi dává víc, než bere a snad to tak zůstane i nadále.
Tvé nejoblíbenější závody?
Líbí se mi, jak dělají závody Metujáci, Biřička je taky super. A jinak kromě jednoho závodu se mi zatím líbilo všude. Myslím, že všechny naše závody jsou fajn.
Za co bys dal palec dolů českému mushingu?
Tak dalo by se zamyslet nad hodně věcma, různé škatulkování - např. individuálové vs. velké teamy, nově odděleně vznikající letní závody, přidělování MČR, nevraživost na mushingovym fóru, ale komplexně myslím, že to nějak funguje a je naštěstí pořád kde celkem slušně závodit.
Jak často a jak moc trénuješ?
Kvůli práci méně, než by se mi líbilo, takže to nakonec dopadne většinou jen o víkendu.
Něco z tajů tvé přípravy?
Pořád se ještě hodně učím, takže taje zatím tahám od ostatních musherů.
Tvůj zdravotní stav?
Před začátkem „musherské kariéry“ to bylo lepší, ale pořád to celkem jde.
Dopuješ? Přiměřeně.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Vyhrát MČR v Bělči a podívat se na nějaký zahraniční závod.
Tvé cíle do budoucna?
Aby nás to pořád bavilo, byli jsme zdraví, vitrínka, aby se plnila medailemi. A konkrétní cíl je pokořit v jakékoliv mojí disciplíně hranici 30 kilometrové průměrné rychlosti.
Tvůj největší sportovní sen?
Zajet si nějaký velký závod typu LGO, Šediváček, Finnmarkslopet, atd...
Tvé další koníčky? Hodně sleduju NHL a rád spím.
Co jíš a piješ nejraději?
Nugátové knedlíky zalité borůvkovou omáčkou, tiramisu a chipsy. Na pití mám nejradši zázvorovou limonádu.
Co nesnášíš?
Jak Brumla neustále překusuje ostatním psům ve smečce obojky a pak se tváří, že on to nebyl.
Kdo tě nejvíc zlobí?
Sousedi, zejména bába od vedle, která mi přišla říct, že ten velkej bílej pes tady štěká nejvíc (Ozzy ale štěkat neumí).
Co si přeješ?
Aby se na každém musherském závodě dávaly medaile, a taky Hanibala od Michala Chovance.
Co si rád broukáš? Oasis, Blink 182, Vypsanou fixu.
Tvé motto?
Pokud nedáš do závodu srdce, nikdy ho nemůžeš vyhrát...
Máš nějaký příběh z natáčení?
Noo, začátky byly zajímavý. Pár prvních jízd jsem káru táhl domů sám a psy jsem musel pak nahánět po lese a po vesnici.
Ale dáme jednu sdruženou oddechovou: Hlavní role Ozzy, můj první tažný pes - haskoun z hradeckého útulku. Uviděl jsem ho na malamutrescue fóru, tak jsem si pro něj jel do Hradce. Šel pro něho se mnou můj věrný kamarád Patrik. Říkal jsem borcovi v útulku, ať zatím vypíše papíry a že si ho zajdu kousek vyvenčit. Borec nám říká bacha, ať se vám nevytrhne, už tady párkrát utekl a hledali jsme ho týden... „Bez obav, už jsem vedl silnější psy“. Tak jsme šli s Patrikem cyklostezkou kolem kiosku, kde seděly holky a obdivovaly, jak máme krásného psa… tak jsme měli frajeřinu a pokračovali jsme dál. Za zatáčkou Ozzy udělal mistrný obrat hlavou a vodítkem se mu podařilo otevřít karabinu a nabral směr les a byl pryč. Tak jsme se s Patrikem zase vraceli okolo kiosku, kde pořád seděly ty slečny, ale bohužel už jsem měl v ruce jen vodítko… tak nás „protlemily“ a mohli jsme pokračovat potupně dál směr útulek se přiznat, že nám utekl pes. Celou cestu jsme doufali, že Ozzy se vrátil zpátky do útulku, bohužel nikoliv. Nakonec ho našla policie 50 km od místa útěku, kde si hrál na dětském hřišti s dětmi. Moje úvodní setkání s Ozzym předznamenalo celé naše další soužití.
Ze začátku jsem mu dal šanci bydlet volně na naší velké zahradě. Zdálo se, že to funguje. Když jsme odpoledne přijížděli z práce, vždycky pěkně čekal tam, kde jsem ho ráno nechal. Říkal jsem si paráda. Ale jen do chvíle, kdy jsem s ním šel na procházku a potkal jsem malou holčičku s maminkou, která říkala: “mami dívej, to je ten vlk, co byl ráno ve školce“. Takže můj milý Ozzy vysledoval, kdy se vracíme z práce a do té doby si chodil po zábavě. Všechny místa, kam chodil, se asi nikdy nedozvím, ale například když jsem hledal zase jinyho uteklyho psa, tak mi jeden starší pán říká, že nějaký vlk chodí do místní cukrárny na zmrzlinu...
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Tak klasiku, že psů je pořád málo, a taky je dobré si promyslet, co chcete vlastně jezdit, protože mít pak bandu psů, se kterýma vás to nakonec nebude bavit, není ono. Taky je dobré si uvědomit, že psi se dávají někomu na hlídání mnohem hůř než děti, takže moc dovolené a nepřítomnosti doma si neplánujte...
25. října 2013
