Soužití a jízda se psy je super…
Jméno a příjmení? Lukáš Klíma.
Znamení? Váhy.
Rodina?
Žena Verča, synové Mikuláš a Šimon,
zatím 5 sibiřských hasek, 1 bernský salašnický pes,
dvě andulky a rybičky.
Rezidence? Kluček u Žatce.
Klub? 35 – Kladno.
Jaké vybavení požíváš?
Postroje a šňůry ManMat, tříkolka a saně Chlaň.
Kde trénuješ? V lesích a polích okolo naší vsi.
Disciplíny a kategorie?
Ze začátku SC11, teď C1. Ale na koloběžku jsem nezanevřel.
Počet a plemeno psů? 5 sibiřských husky, 1 bernský salašnický pes.
Jména psů? Floky, Fanny, Eddi, Grip, Honny a Tailla.
Kdy a čím krmíš své psy? Večer, syrové maso + granule.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
Odmalička se mi líbily příběhy z Aljašky a Kanady o psích spřeženích projíždějících zasněženou krajinou. Ale situace nedovolovala, abych si alespoň jednoho tažného pejska pořídil (studium, bydlení, osamostatnění se atp.).
K ježdění s pejsky jsme se s Verčou dostali v roce 2010, když jsme k naší fence bernského salašnického psa, se kterým Veronika běhala, sháněli kamaráda a dovezli jsme si první fenku sibiřské husky „Floky“. Tehdy jsme je zapřahali společně nebo každou zvlášť ke kolu.
Jízda s pejsky nás nadchla natolik, že jsme se tomuto sportu začali věnovat intenzivně. Pořídili jsme si další fenku SH „Fanny“ a zakoupili koloběžku. Trochu jsme potrénovali a vyrazili na první závody v kategoriích scooter a cannicross. Pak už se smečka rozrůstala (každý rok, co jsme spolu, nám přibyde nový pes). 
Když už bylo pejsků víc, přišla na řadu tříkolka, saně a bylo to... sen z dětství se začal plnit (nepochybně také díky mojí hodné ženě Veronice). 
Největší sportovní úspěch?
Největším úspěchem je prozatím bronzová medaile z ME v Belgii 2013 (v kategorii SC11).
Nejtěžší závod?
Nejtěžší závod byl v Innerkremsu - 3x30 km, na saních se čtyřmi psy.
Největší úspěch ve sportu psích spřežení?
Když vidím, že pejsci vše zvládají bez problémů, a dělá jim to radost. Pak to dělá radost i mně.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení? Je to relax.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Bere mi spoustu volného času a peněz a dává mi spoustu krásných zážitků, jak se psy, tak s celou rodinou.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Jak to jen půjde. Když jednou začneš, tak už prostě musíš.
Tvé nejbližší velké závody?
ME v Maďarsku, Šediváčkův long, Border Rush.
Kde hledáš motivaci a co tě žene pořád dál, zlepšovat se?
Pejskům to běhá, tak trénujeme a jezdíme...
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Jak kdy. Jsem nervózní hlavně na závodech, které jsem ještě nejel. Ale jak se začne zapřahat, tak už na nervozitu není čas.
Na co se nejvíc těšíš po závodě? Na pivko.
Tvůj zdravotní stav? Zatím dobrý.
Tvé cíle do budoucna? Iron Sled Dog Man.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Na šestou do práce, po práci hlídám kluky a do práce jede zas Verča. Když se vrátí, tak vyrážím trénovat.
Tvé další koníčky: Kolo, běh, snowboard.
Co jíš a piješ nejraději?
Jím vše, co mi moje hodná žena Veronika uvaří. A piji vodu, pivo a zelenou.
Co nesnášíš? Arogantní a namyšlené lidi.
Co si přeješ? Konečně pořádnou zimu.
Tvé moto? To zvládnem...
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Jděte do toho, ale dobře si rozmyslete, jaké máte možnosti. Určitě u jednoho pejska nezůstanete.
Pár slov na závěr:
Soužití a jízda se psy je super... rozhodně bych neměnil.
13. listopadu 2014
