Věř svým psům...
Jméno a příjmení?
Lucie Wegnerová
Přezdívka (jak ti říkají)?
LusyW (a mojí smečce HuskyW)
- ovšem jen písemně.
Věk?
24
Vztah?
Krásný! S hlavou v oblacích! Pořád zamilovaná! 
Rodina?
Snažíme se s tátou spolu vydržet, než odejdu založit vlastní. 
Rezidence?
Dříve na kraji vesnice v Přítkově, nyní díky nové zástavbě jsme (aniž bychom se pohnuli) ve středu obce Přítkov obklopeni vilkami...ne zcela ideální stav pro chov seveřanů.
Zaměstnání, povolání?
Úřednice na Finančním úřadu v Teplicích - ideální práce pro kreativní mysl...vlastně ne - chtělo by to změnu!
Klub?
MC Děčín, už pěkných pár let... ku spokojenosti. 
Jaké vybavení používáš?
Saně mi vyrobil táta - nikdo je nemá tak ohebné jako já! Jsou jako z gumy a reagují na pouhou myšlenku!
Káru (čtyřkolku) vyráběl tuším v r. 2000 Jarda Fiala, jezdil na ní táta a já ji podědila. Nedám na ní dopustit, lepší káru jsem nikdy neviděla!
Postroje a obojky ZeroDC (upřednostňuji klasiku postroje), šňůry dělal taky táta, kotvu Habas, vak Majka Fialová...víc mě nenapadá.
Kde trénuješ?
Je to špatné. Na podzim jezdím na dvou malých loukách, kam chodí lidé ze tří měst venčit pejsky. Větší louka má dokola necelé 2 km, menší 800 m. Plus sem tam si troufnu na nějakou odbočku, ale musím hodně brzy ráno, než přijdou lidi s pejskama, je to nepřehledné. Takže kroužím na jednom místě třeba dvě hodiny. Ale má to výhodu - psům na závodech nevadí, že mají běžet po stejné trati a nezastaví se u auta, když by kolem něj měli projet, nejsou agresivní na psy a protože se motám po loukách různě, tak neustále procvičujeme povely.
V zimě to není o moc lepší - buď také na těch loukách, které si musím ujezdit, nebo na Komárce (kde se kdysi pořádaly závody) - ale tam je běžkařská magistrála, takže jedině potmě a ještě opatrně, abych nezničila upravené tratě. Spíše používám myslivecké spojovačky, které znám z podzima a nejsou oficiální.
Disciplíny, kategorie?
Poctivě jsem si začínala od "nadupaného" dvouspřeží a propracovala se k současnému osmispřeží. Ktg. A1, MU1
Počet a plemeno psů?
8 nekrásnějších huskouních holčiček, 1 lhasa apso a 1 příkopový nalezený voříšek, co u nás nalezl azyl - letos to bude 10 let.
Jména a věk psů?
Kittuk (5), Shiva, Dida, Lupo (2), Eura a Espa (9), Ayuk a Albi (7) (plus Ája a Shelly)
Jak a čím krmíš své psy?
Vzhledem k tomu, že nemáme mrazák a nemůžu bohužel skladovat maso, které bych chtěla kombinovat, krmím pouze granulemi - Happy dog.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?
V roce 1996 mě náš první hasky tahal na bobech (to mi bylo 9 let), o rok později jsem dostala zmenšené dřevěné saně a jezdila s jedním psem, vedle mě jezdil táta s dvojicí psů. Závodím od roku 1998 (Boží Dar byl můj premiérový závod).
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Dřív jsme jezdili na běžkách po horách a narazili na závody psích spřežení...táta se zamiloval...a po nějaké době jsem se do toho zamilovala i já...
Pořídili jsme jednoho psa - bylo mu smutno. Dva jsou do saní málo. Tři vypadají v zápřahu divně. Čtyři je pěkný, ale nemůže jezdit další člověk. Šest je dobrý sice i pro dva...ale lepší by bylo mít dvě pořádný spřežení... a takhle se zvedal počet.
Předchozí sportovní kariéra?
Vzhledem k tomu, že se mushingu věnuji tak nějak už od 9-ti let, toho nic moc jiného nebylo. Pokoušela jsem se o běžky, ping-pong a badminton...
Současné další sportovní aktivity?
Od té doby, co mám Lukáše, tak je to kolo, kolo, kolo... Dokonce mě teď přemluvil i na bikejöring! To jsem vždycky považovala za sebevraždu!
A ještě zkouším přes zatnuté zuby na jaře dogtrekking. No a každé pondělí walking ve smradlavé tělocvičně...není nad pohyb v přírodě!
Největší sportovní úspěchy?
3. místo na mistrovství Evropy v 18-ti letech...ano, dojeli jsme sice jen 3 v kategorii, budu upřímná, ale zvládla jsem to alespoň dokončit!
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Nepustilo mě to ani po tolika letech a ostatní mě už považují konečně taky za mushera! Vzhledem k tomu, že jsem začala závodit jako malá holka, tak jsem měla dlouho dlouho a dlouho pocit, že jsem pro ostatní ... no že jsem pořád jen ta malá holka!
Největší sportovní zážitek?
Asi Mistrovství Evropy v Krahulích 2006, perfektní trať, extrémní výkon (na nás) a dokonalá souhra s bývalou vůdčí fenou Aili, pro kterou to byl závod bohužel poslední a týden poté zemřela doma na zranění. Dodnes si pamatuji, jak táhla zbývajících 7 psů vpřed a správným směrem. To byla trať, na které se ukázalo, že mě můj leader miluje a vypustí pro mě i duši...
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Má to totiž všechno, co miluji - psy, přírodu, samotu (hlavně na trénincích), romantiku, adrenalin a hlavně - je to FOTOGENICKÉ!
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Já jen doufám, že i v budoucnu se mu budu moct věnovat a budu pro to dělat všechno...bez pejsků bych tzv. "shnila na gauči", ti jediní mě dokážou vytáhnout ven.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Nelíbí se mi kariéristi. A musheři/individuálové, co si myslí, že spolkli všechnu moudrost světa...když slyším (čtu) jejich názory, vaří se mi krev. Vždyť pes není stroj pro výhru!
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi společnost lidí se stejnými zájmy, znám osobně i víc psů (kromě musherů v mém okolí nemá nikdo v hlavě tolik psů i se jmény, které zná osobně!), dává mi to nekrásnější hobby, o kterém jsem kdy slyšela...ani nevím, co jiného bych chtěla dělat.
Tvé nejoblíbenější závody?
Nejoblíbenější můžou být jen jedny, a to jsou ty, které mají i noční etapu! Aneb Hradecký mid včetně rockotéky!!!
Tvůj nejbližší velký závod?
Hrobská jízda, i když nejsem organizátor, snažím se organizátorce Hrobnici co nejvíc pomáhat (např. letos jsem "pekla" medaile...a kvůli neustále se dohlašujícím lidem jsem je na třikrát dodělávala. A už třetí rok tam dělám diplomy. Jo - Hrobská jízda už je taky mojí součástí.
Za co bys dala palec dolů českému mushingu?
Nemůžu si pomoct, ale organizačně mi to přijde jako Kocourkov... Takže organizaci. Máme Závodní řád, Soutěžní řád, Řád ochrany zvířat... a neustále vidím různé porušování pravidel bez řešení. A když se to řeší, tak napůl... a tamhle jsme kamarádi...a s tímhle ne... A kdo se ozve, tak ten je za prudiče. Ale zařekla jsem se, že si rozhodně nenechám kousat do psů, v tom budu nekompromisní.
Jak často a jak moc trénuješ?
Vzhledem k výše popsaným špatným tréninkovým podmínkám jedině o víkendu ráno, pak, když napadne sníh, tak můžu i po práci večer potmě, ale bohužel ne moc často.
Něco z tajů tvé přípravy?
Veškerou energii k tréninku vkládám do toho, aby mi psi v 6 ráno svojí radostí nevzbudili celou vesnici, když nadšeně piští, ječí, kníkají a vyjí. Pak už jen stoupnu na káru/saně a modlím se, ať je vše v pohodě...
Tvůj zdravotní stav?
No snad lepší, než vypadám...
Dopuješ?
O sobotních večerech v hospůdkách - to mi pomáhá. Čím víc se to tam rozjede, tím líp se mi druhý den běží - fakt.
Tvé cíle do budoucna?
Jéé... Pořídíme domeček, k němu koteček, plný boudiček, 10 psích holčiček...
Chtěla bych mít zase desetispřeží psích holčiček, víc ani ne. To byl ten nekrásnější pohled na světě, tolik chlupatých prdelek.
A pro Lukáše psího kluka, ať mu to u kola běhá!
A mít zase jednou štěňátka...vlastní samozřejmě!
Tvůj největší sportovní sen?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím...mně to vyhovuje tak, jak to je. Nemám nijak potřebu jezdit za hranice, na ME, MS a jiné...
Tvé další koníčky?
Jsem spíše tvůrčí duše... Zejména focení, plstění, kreslení, hrátky s fimo…
Co jíš a piješ nejraději?
S jídlem je to špatné, skoro nic nejím...zato naopak piju skoro všechno.
Kdo (co) tě nejvíc zlobí?
Moje maniodepresivní dyslektická a dysgrafická kolegyně v práci, která se na mě očividně upnula...nelze popsat tomu, kdo to nezažil...to prostě zkazí den...
Jaké máš pocity?
Mám pocit, že se příliš rozepisuji.
Přeješ si něco?
Jooo! Chtěla bych (a vím, že je to dětinské, ale když už tu je ten dotaz...). Chtěla bych mít vlastní krámek s věcmi, co se týkají mushingu. Nejen jako zverimex (postroje, krmení...), ale i (hlavně) psí tématiku - plstěné pejsky (vlastní výroby), plyšáky, přívěsky, hry, puzzle, trika...já vyrobím leccos! Jen bych potřebovala mít práci jako hobby.
Co si ráda broukáš?
Broukání mi zakázal učitel na základní škole...chápete, jakou jsem měla újmu? Holka pubertální, co ve 12-ti letech musí zpívat před celou třídou, v tom jí učitel utne, dostane trojku ze zpěvu (což dostali už kromě mě jen dva mutující kluci) a sednout...od té doby nezpívám - aspoň ne střízlivá...
Tvé motto?
Věř svým psům... (a ono to kolikrát opravdu pomůže, nejsou hloupí...jen občas svéhlaví.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Má nejoblíbenější historka je o tom, jak mě spřežení táhlo za sebou téměř 2 km a já nebyla schopná je zastavit (zapřaženo 11 psů) ani se dostat po špagátu k saním (vždy se k saním vážu). Nakonec jsem rezignovala, lehla si na břicho, dala ruce před sebe, nohy pokrčila v kolenou a nechala se táhnout, jako bych jela po skluzačce. Uklidňovala mě jediná věc - že to holky moje chlupatý vzaly směrem k autu.
Taky mě vždycky pobaví, když si vzpomenu na jednoho rozzuřeného běžkaře, který mě vyháněl ze stopy. Že to prý upravují a já jim to ničím! Tak jsem se tak podívala, že jsem v půlmetrovém sněhu vyjela stopu jen a jen já se saněmi a můj pohled přešel na jeho elasťáky, které se málem roztrhly, jak měl nohy daleko od sebe - ve stopě saní, která tam jediná byla.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Hlavně si předem zjistit, do čeho jdou...ať nejsou překvapení.
Pár slov na závěr:
Cinkne první karabina o druhou, a i přes zavřené dveře to vzbudí všechny doposud hluboce spící haskouny. Okamžitě ví, co se bude dít. Vyběhnou k vrátkům a už mě vyhlíží, modré oči vytřeštěné vzrušením. Jo! Nese postroje! Poběžíme!!!! A spustí svoji mushingovou hymnu...osmihlasé: "HAAAÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!"
To je to, proč to dělám. Pro tu nepředstíranou radost psů ze zápřahu.
A občas si mě ráno vzbudí taky sami, ehm.
31. října 2011
