Jeden závod, jedna trať, jeden cíl
Jméno a příjmení? KATEŘINA ZAPLETALOVÁ.
Přezdívka (jak ti říkají)?
Slyším celkem dobře na Káťo nebo Katko, po závodě je to pak většinou Běhno, což beru jako kompliment, za slušný výkon. Couru bych nesla vážně těžce... Na gymplu mi říkali Záplato...
Věk? Krásných 31, pocitově 25 a takhle by to už mělo zůstat.
Znamení? Jsem typický blíženec...
Rozměry? Ideální přece!!
Vztah?
Kladný vztah mám s rodinou, přítelem, psem, kolegy, šéfem, kamarády, jídlem, dovolenou, spánkem, během a dobrým filmem.
Záporný vztah mám k přesčasům, dopravní zácpě a lidské blbosti.
Rodina? Rodiče, bratr, kočka, pes, teta.
Rezidence?
Malý domek v zahrádkářské kolonii Nučice u Prahy, říkám tomu chatrč a jsem za ni ráda.
Zaměstnání, povolání?
Už nějaký pátek vedu pražskou kancelář Hongkongské obchodní rady (HKTDC).
Povolání je to pěkné, což si myslí i můj pes, který kancelář denně hlídá.
Docela drsný... změně bych se nebránila. 
Klub? TJ Sokol Maxičky.
Jaké vybavení používáš?
Sedák i postroj Man-Mat, běžecké boty, co dva roky jiné, při mém stylu běhu zatím žádné déle nevydržely.
Kde trénuješ?
Pravidelně v pražských parcích a okolí Prahy, běhat se dá skoro v každém lese, krásným tréninkem kondičky jen pak aktivní dovolená na horách v létě i zimě.
Disciplíny, kategorie?
CCW.
Zkusila jsem i bikejöring, ale nejsem vůbec dobrý biker. Na tréninku i koloběžku, běhat se totiž nedá pořád.
Jméno, plemeno a věk psa?
Majda - fena Evropského saňového psa - 7,5 let.
Jak a čím ji krmíš?
Krmím 2krát denně. Majda se sama krmí průběžně po celý den, a to hlavně v období dozrávání jablek (léto až zima) a švestek. Delikatesky se najdou obzvláště v odpadkovém koši...
Před několika měsíci jsem přešla na za studena lisované krmivo cdVet Fit-Crock Classic, německý výrobce, dodavatel Baron.cz. Jsem příznivec BARF stravy. Jako doplněk stravy dostává Majda cdVet Micro Mineral. Podle kondice psa si myslím, že to byla dobrá volba.
Na klouby Alavis.
Kdy jsi začala s canicrossem?
Svůj první canicross jsem běžela v roce 2011.
Tvé canicrossové začátky?
Ke canicrossu mě přivedla Iva, moje bývalá švagrová, která mi půjčila borderku Chittu. Těch pár závodů mě nadchlo, a hlavně jsem měla chuť si to vyzkoušet s velkým skutečně závodním psem, a tak mi osud přivál Majdu...
Předchozí sportovní kariéra?
Totální všehochuť - veškeré outdoorové disciplíny při TJ Ekonom Outdoor, sem tam nějaký survivalový závod, orientační běh, rogaining. Vyrostla jsem v Litvínově - městě sportu, v dětství to byly pravidelné tréninky krasobruslení, tenis, lyžování, karate, plavání. Nikdy jsem nedělala gymnastiku, na hrazdu se bez pomoci nedostanu. 
Současné další sportovní aktivity?
No, tak moje sportovní aktivity se bohužel radikálně omezily na běhání a canicross, v zimě běžky. V bazénu jsem už rok nebyla. Věřím, že tohle časem změním. K běhání potřebuji i jiné kompenzační sporty, které mi posílí horní část těla, takže uvažuji o vzpírání. 
Největší sportovní úspěchy?
Věřím, že v canicrossu ta výhra s velkým V teprve přijde...
Jinak jich bylo dost, ale to je minulost, žiju v přítomnosti.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Na bednu jsem se s Majdou i Chittou probojovala už hodněkrát. Obzvlášť letos jsme si pohlídaly druhé místo snad všude.
Já za úspěch považuji každý závod, kde jsme s Majdou zamakaly naplno, zlepšily si čas, případně dýchaly soupeřkám na záda, běžely celou trať.
Největší sportovní zážitek?
Určitě můj první rogainingový závod v Krušných horách (orientační běh na 12 hodin), s parťákem jsme běžely 52 km, v terénu s mapou, krása, pak jsem týden nemohla chodit...
Tvůj nejtěžší závod?
Všechny závody, kde ztratím chuť a motivaci, jsou těžké...
Proč se věnuješ právě canicrossu?
Kombinace pes & běh & příroda je pro mě vším. Je to způsob, jak se odreaguji, vyčistím hlavu, dobíjí mě to životní energií.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Snad celoživotně s delšími či kratšími přestávkami.
Co pro tebe canicross znamená?
Máme se psem společného koníčka a tím je běh. A tak je canicross pro nás s Majdou tou ideální volbou. Jeden závod, jedna trať, jeden cíl.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
V canicrossu je můj parťák pes. Tohle je báječná a někdy šílená věc. Z obyčejného běhu se rázem stává prvotřídní adrenalinová záležitost, dynamický běh, napětí a nejistota. Myslím ale, že právě tohle si užívám.
Canicross je velice náročný na celý pohybový aparát, tedy zničit si u toho nohy, kosti, svaly není problém. Takže si nemyslím, že bych dělala nějaký tělu prospěšný sport.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Ve formě tréninku mi canicross dává výborné fyzické vybití. Já si ráda zamakám. Jsem pak celkově v pohodě. Chodit se psem jen na procházky by mě asi už moc nebavilo.
Canicross jako takový mi nebere nic (jen možná časem ty zdravé nohy). Časově a finančně náročná je péče o psa, psovi se musím věnovat ve zdraví i nemoci, slunci i dešti. Ale s tím jsem počítala. Majda není můj první pes.
Tvé nejoblíbenější závody?
Mám ráda podzimní canicrossové závody, chladnější počasí, delší trať. Horník, Běleč, Kostelec a Hrob... všechno super.
Na jaře závody Hill´s cup.
Tvůj nejbližší velký závod? Bůh ví...
Za co bys dala palec dolů českému mushingu?
Nemůžu dávat palec dolů českému mushingu, když neznám ten zahraniční. Chybí mi tedy srovnání. Myslím, že k tomu jsou tu kompetentnější osoby.
Navíc necítím se být musherem. Jsem majitelem jednoho psa, kynolog amatér. Teď se psem běhám canicross, sem tam cvičíme poslušnost, chodíme na treky.
Jak často a jak moc trénuješ?
Já i Majda trénujeme nepravidelně a málo. Já takhle trénuji už od 14 let...
Něco z tajů tvé přípravy?
Upřímně? Jsem odstrašující případ - přípravu a pravidelný trénink zanedbávám! Jsem pohodlná a nerada běhám sama, výklusy šidím a kopeček si raději vyjdu, než vyběhnu...
Pak se objevím na závodě, vyplyvnu ze sebe duši, týden se nemůžu hýbat!
Sama se snažím trénovat jednou, max. 2krát týdně s běžeckou tréninkovou skupinou KERTEAM pod vedením výborného pana Kervicera. Ovšem pokud bych se skutečně chtěla běžecky posunout ještě dál (a já bych skutečně mohla), pak bych musela dodržovat tréninkový plán a dodržovat 5 až 6 běhů týdně...
Majda běhá hodně a pravidelně na volno, v zápřahu 1 až 2krát týdně. Teď má od září vynucenou pauzu - poškozený ramenní kloub. 
Tvůj zdravotní stav?
Dobrý a mohl by být ještě lepší, kdybych se třeba pravidelně protahovala a dělala doporučené kompenzační cvičení...
Dopuješ?
Jestli jsou nějaké návykové látky, bez kterých se neobejdu?
Jasně! Denní dávka endorfinů ve formě - kvalitního běžeckého tréninku, dobrého jídla, hry se psem, procházka se psem, hry s přítelem...
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Aby se Majda uzdravila a my mohly společně ještě zaběhnout pár závodů...
Tvé cíle do budoucna? Předběhnout soupeřky a ty jsou vážně dobré.
Tvůj největší sportovní sen? Hlavně vydržet u sportu dlouho.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
V mém typickém dnu nesmí chybět přítel, procházka se psem, práce u počítače.
Pokud je tam jen přítel a pes, pak jsem na dovolené.
Tvé další koníčky?
V rámci sportu jsem si vyzkoušela docela dost různých disciplín a k některým se velice ráda vracím, v létě např.: plavání, triatlon, vysokohorská turistika, ferraty, orientační běh. V zimě běžky, sněžnice, lyže, skialpy.
Nejsem dobrý vodák, raději všechno uplavu než sedět v lodi, ani jako týmový hráč míčových her jsem se moc neosvědčila, a tak jsem odkázána na sólové disciplíny...
Dalším koníčkem je určitě pití čaje v čajovně a dobré kávy v kavárně.
Zajímají mě metody koučingu, mentoring, jak zlepšit mezilidské vztahy v podání Dale Carnegie.
Co jíš a piješ nejraději?
Nejsem věrná jednomu jídlu po celý život, snad kromě těstovin se sýrem, kečupem a olivovým olejem, tak to mám tak 3krát do týdne určitě.
Jídlo mám ráda kvalitní a jednoduché a musí mě nasytit.
Křepelčí vajíčko s půlkou rajčete, balsamico kapáním a proložené listem rukoly mě vážně neuspokojí.
Mám ráda zelený čaj a dobrou kávu, řezané pivo a šampaňské, bílé, červené a růžové víno taky, grepový a jahodový džus, neperlivou magnesii a vincentku.
Co nesnášíš?
Nesnáším lidskou blbost, nadřazenost a domýšlivost. Nemám ráda řešení jen s jednou variantou a vyděsím se, když najdu velkýho pavouka v posteli...
Kdo (co) tě nejvíc zlobí?
Lidi, co za volantem ohrožují ostatní lidi. Tohle mi zvedne adrenalin. Zlobí mě, když se s přítelem nedokážeme dohodnout, a to jen kvůli základním chybám v komunikaci...
Zlobí mě přístup některých lidí k chovu a držení psů, jejich nezodpovědnost a utkvělý pocit nadřazenosti člověka nad zvířetem.
Jaké máš pocity?
Pocity mám podle situace, ve které se nacházím. Naštěstí převažují ty pozitivní.
Co si přeješ? Toho je skutečně hodně. Přála bych si míň psů v útulcích.
Tvé motto? Vždy existuje více variant.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Dlouhý seznam všeho, co Majda sežrala: kabanos a kilo rajčat v kufru auta (dělená strava), kuřecí prsa si vytáhla z dřezu, tabletky guarana a toaletní papír, kančí paštiku ze svátečního stolu (přítel dostal suchý chleba), bezvaječné těstoviny z pytlíku nevařené, cornflakes, banány i se šlupkou.
Majda totiž ráda degustuje...
Co bys poradila případným zájemcům o canicross?
Canicross děláš proto, že máš rád psy a práce s nimi tě naplňuje, ne proto, že jsi výborný běžec.
Pár slov na závěr?
Vnímám teď intenzivnější kampaň pro podporu tohoto sportu. To je vlastně super věc, víc sportovců, víc sponzorů, lepší vyhlídky pro tento sport.
Co jsem ale v mnoha článcích a diskuzích nepostřehla, je faktor PES a to je, podle mě, o koho tu jde. Můj osobní názor je, že sport se psem má to specifikum, že psa nemůžete postavit na léto do sklepa jako běžky, či si dát rok pauzu, když už vás to prostě nebaví. Už jen výdaje na jednoho sportovního psa nejsou malé (žrádlo, veškeré vybavení), sportovní pes může lehce přijít k úrazu, jehož léčba vás bude stát skutečně hodně peněz. Pes vás může zklamat, nemusí být nejlepší. Pes zestárne a bude potřebovat péči. Myslím si, že tyhle samozřejmosti by měli být nedílnou součástí propagace canicrossu/mushingu.
24. října 2013
