Podporuji tým,
který sní o Yukon Quest
Jméno a příjmení? Kateřina Kuraková
Přezdívka (jak ti říkají)?
Kačka + ty co neznám
Věk? Se neříká
Vztah? Zatím šťastně vdaná
Rodina? Dva malí kluci, holčička a manžel
Rezidence? V Rybnici
Jaké vybavení používáš?
Různé, hlavně Manmat, ale i Eurohusky a Zero DC.
Kde trénuješ?
V okolních lesích a dvě sezóny jsme jezdili za sněhem do Krušek, bohužel už i zde je na magistrále zákaz vstupu psů.
Počet a plemeno psů? 6 sibiřských husky.
Jména a věk psů?
Šimonek (8), Mína (6), Alisha (5), Alaska (3), Exík (3), Akim (3).
Jak a čím krmíš své psy?
Maso Vetamix jako základ + granule (teď půl roku zkoušíme Natyku, předtím spokojenost s FirstMate) a vitamíny, občas tvaroh, vejce. Jablka apod. si nasbírají v létě sami.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? 2006.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Manžel tím, že si pořídil psa – sibiřského huskyho. Pak jsme jeli kouknout na Hafana v Telči, tam potkali Magdu Vlkovou a Zdenu Duškovou a pak už to šlo přes Siberian Husky Klub CR k mushingu samo. Ale asi bylo nakonec jedno, kde a jak to začalo, konec by to mělo zřejmě podobný. 
Předchozí sportovní kariéra?
Žádná. Plavání, bruslení, aerobic, turistika, 3 roky běhání – vše pro radost.
Současné další sportovní aktivity? Jóga.
Největší sportovní úspěchy?
Žádné. Po 8 měsících tréninku jsem doběhla na přijímacích zkouškách v sérii mezi 30 „tyčkami“ jako 2. na 1 km. Běhání 20-30 min. denně mi pak vydrželo ještě další 2 roky, než mě při něm napadl nějaký člověk...
přestala jsem ze dne na den a kila šla rychle nahoru. V té době běhání jsem měla jednou takový vztek na svého nynějšího muže, že jsem ho musela jít vyběhat. Nakonec z toho bylo nočních 11 km na školním ovále. Ten čas by asi nebyl nejhorší 
a bude to asi můj největší osobní úspěch i do budoucna, už takový vztek nemívám...
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Zatím nic, co by se dalo za úspěch považovat. Snad, že nás to chytlo a že jsme u toho zůstali, přestože jsme z úplně nesportovních rodin.
Největší sportovní zážitek?
Každá jízda na saních nebo na běžkách, výstup na Triglav z ferratové strany bez jištění.
Tvůj nejtěžší závod?
Zatím Eduard, ale ten nejtěžší asi na mě teprve čeká (... doufám).
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Ze začátku to bylo proto, že jsme chtěli, aby byl náš pes šťastný – aby dělal to, co má v krvi. Od té doby, co jsem si za něj stoupla na běžky, jsem tak šťastná i já.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Podle zdraví – snad nám to ještě na 2-3 psí generace vydrží.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi společná práce psa a člověka... příroda kolem a pouto které nás váže... že mě psi vytáhnou ven, když ostatní sedí u televize... že mám doma vlka a věrného přítele zároveň... studený čumák v dlani a srst, kam můžu zabořit obličej...
Nelíbí? Někdo už tady psal, že se psi nedají uklidit jako nářadí do kůlny. To je někdy těžké, ale když je milujete, není co řešit...
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi radost, přátele, blízkost přírody, která se mi bohužel nestala vytouženým povoláním, motivuje mě, pomáhá mi shodit kila navíc a taky především zapomenout na to, co si nosím z práce. Změnil mi životní styl - k lepšímu.
Bere čas, peníze, možnost odpočinku na dovolené a svým způsobem mi vzal trochu mámu, ale zde asi nešlo vyloženě o typ koníčku.
Tvé nejoblíbenější závody?
Každý závod má něco do sebe, záleží na úhlu pohledu. Ze zimních pro mě jako začátečníka byl atraktivní Děčínský Sněžník a technicky mi nejvíc dal zmiňovaný Eduard... naučila jsem se tam za víkend na saních víc než za měsíc ježdění na pohodových cestách u nás doma. Jiné jsem neměla možnost zkusit - buď nebyl sníh a rušily se, byly daleko nebo jsem byla těhotná.
Za co bys dala palec dolů českému mushingu?
Organizaci, která ho zastřešuje, bych dala palců dolů dost, i přesto, že zabezpečit její chod je jistě náročné. Ale z jedné strany člověk nemusí vidět vše v plném světle, možná by pak nějaké ubyly... kdo ví?
Jak často a jak moc trénuješ?
Ještě, než jsme zjistili u nejstaršího DKK, jezdili jsme 3-4x týdně od podzimu do jara, délky dle fyzičky psů a našeho času, vyloženě tréninky bych to asi nenazvala. Paradoxně nejhůř jsme na tom u nás v zimě, kdy tu máme ledovku a nedá se jet ani na saně ani na tříkolku.
Něco z tajů tvé přípravy?
Zatím nic. Jezdíme si pro radost a občas zajedeme na závod. Nehoníme se, spíš se máme pořád co učit.
Tvůj zdravotní stav? Odpovídá věku a počtu dětí.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Vzhledem k rodinné a finanční situaci jen ježdění po okolí, pokud nějaký závod, tak to bude spíš výjimka.
Tvé cíle do budoucna?
Skloubit práci, děti a vyjížďky se psy tak, aby aspoň děti a psi nebyli šizení. Až budou děti větší, tak snad natrénovat i na nějaký longový závod nebo jet na pár týdnů s našimi seveřánky na sever.
Tvůj největší sportovní sen?
Není splnitelný, ale našla jsem cestu, jak pomoci snu jiných a tím u toho tak trochu být s nimi - podporuji tým Northern Wilderness, který mimo jiné sní o YQ. Musím říct, že mě tahle myšlenka podpory týmu "který na to má" zaujala a myslím, že i v českém mushingu by bylo pár týmů, které by za to stálo podpořit (např. Martin Bílý a jiní, co pravidelně jezdí na velké závody ven). Hodně se mi líbí možnost výběru konkrétního psa - je to jako v ZOO, sponzorujete konkrétně, je to osobnější. Druhou otázkou je, zda je na to český mushing a lidé kolem něj zralý.
Tvé další koníčky? Knížky, ale není čas.
Kdo (co) tě nejvíc zlobí?
Každou chvíli někdo nebo něco, ale rychle to přejde...
Přeješ si něco? Kdo ne?
Tvé motto?
„Člověk není ostrov sám pro sebe“ a zejména v mushingu určitě platí Exupéryho „Cesta je cílem...“
Máš nějaký příběh z natáčení?
Krušnohoráci, co pořádají výše zmiňovaný závod Eduard, nám pomáhali na Husky táboře. Jednomu moje jméno samozřejmě nic neříkalo. Vzpomněl si, až když druhý řekl: „to je ta, jak jsme na ni loni čekali, abychom za ní mohli sebrat značky“.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Stačí, jen když to bude bavit Tebe a Tvého psa. Záleží jen na vás, kam se budete chtít posunout, až se vám to dostane pod kůži. A, nikdy nezapomeň, že pes je živá bytost…
29. 9. 2011, aktualizováno 12. 10. 2013
