Psi mi moc pomáhají,
jsou pro mne doping…
Jméno a příjmení?
Jaroslav Beran
Věk?
65, skoro 66
Znamení?
Kozoroh
Rodina?
Z prvního manželství dcera a syn, z druhého jedenadvacetiletá dvojčata – syn a dcera.
Zaměstnání, povolání?
Novinář, dlouhou dobu sporťák (hlavně atletika a cyklistika), nyní už v důchodu a dělám jen externě.
Kde trénuješ?
Bydlím v Praze Strašnicích, běháme se psy v Malešickém parku a okolí. Máme několik různě dlouhých okruhů. Nevím, jestli to můžu stále ještě nazývat během. Spíš klus a rychlá chůze, taková ta ostřejší dogtrekkingová.
Disciplíny?
Když jsem před léty začal běhat se psem, zkoušel jsem to s canicrossem, ale dozvěděl jsem se o dogtrekkingu, a ten mě doslova uchvátil. Už jsem mu zůstal věrný.
Počet a plemeno psů?
Čistě náhodou se k nám do rodiny dostal velššpringršpaněl. Celé to popisuju ve své knížce Brokoviny. O mně bylo známo, že psy zrovna nemusím, neměl jsem s nimi při svých předcházejících běžeckých aktivitách zrovna nejlepší zkušenosti. Jenže s Brokem se všechno zcela změnilo. K Brokovi pak přibyl jeho syn, takže jsme začali chodit dogtreky ve třech.
Jména a věk psů?
První byl Brok, bohužel letos o prázdninách nám v šestnácti letech umřel. Jeho synovi D´Artagnanovi je teď devět let. Čistě náhodou, snad to bylo osudové, když odešel Brok do psího nebe, jsme dostali nabídku na další welššpringří přírůstek. Jmenuje se Irwin, budou mu dva a půl měsíce. Dart bude mít kamaráda.
Čím krmíš své psy?
Hlavně Acanou, k tomu trochu psí konzervy.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
Z toho, co už jsem řekl, vyplývá, že nejsem typický musher. Před čtrnácti lety jsem sporty s pejsky objevil náhodou, a doslova mě to uchvátilo, mezi mushery mám řadu výborných přátel. Nevím, jestli za to mohou ti psi, ale vesměs jsou to úžasní lidé. Škoda, že jsem se s nimi seznámil až coby téměř penzista.
Předchozí sportovní kariéra?
Začínal jsem závodně s volejbalem, lyžoval jsem rekreačně na sjezdovkách i na běžkách, a pak jsem se nějak dostal k rekreačnímu běhání. Běchovice, Kunratice a spousta běhů mimo dráhu po celé republice, po devětaosmdesátém několikrát i za hranicemi. Pak už jsem spíš dělal „křoví“ mezi veterány na závodech, kam jsem doprovázel poměrně úspěšného syna.
Největší sportovní zážitek?
Jako sportovní novinář jsem jich zažil mnoho, ale pokud jde o mé soukromé sportování, pak to byl vždy úžasný pocit, když jsem dorazil do cíle stokilometrového dogtrekkingového závodu. Dogtrekking je totiž o vůli. Nejtěžší byl asi jeden z ročníků „krušnohoráku“ – hrozné počasí, závěje, v noci kroupy – Brok a Dart mi tenkrát moc pomohli.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Protože pes je ten nejúžasnější kamarád…
Co ti tento sport dává?
Jinak člověk mluví ve čtyřiceti, v padesáti a jinak coby důchodce. Díky psům jsem pořád celkem fit, nechci to zakřiknout.
Tvůj nejbližší velký závod?
Velký závod je každý ranní okruh, který denně s Dartem absolvuji. Snad příští rok ještě vyrazíme na nějaký trek.
Tvůj zdravotní stav?
Už jsem naznačil, že zatím žiju bez doktorů. Doufám, že to ještě nějaký rok vydrží.
Dopuješ?
Od známých z Moravy dostávám vynikající slivovici, tak si sem tam usrknu jako lék.
Tvé cíle do budoucna?
Díky za každé nové ráno. 
Tvé další koníčky?
Hraju na housle v bluegrassové partě, jsme taková důchodcovská osadní skupina. 
Co jíš a piješ nejraději?
Jím všechno a k tomu ostrý salát s pálivými paprikami a rajčaty. Sem tam si dám pivko, ale opravdu jen sem tam.
Co nesnášíš?
Asi lidskou blbost, zákeřnost a honbu za majetkem. Ale snažím se od všeho toho distancovat.
Jaké máš pocity?
Jsem optimista.
Přeješ si něco?
Zdraví a pohodu pro sebe i své příbuzné a známé, a taky pro psy.
Tvé motto?
Jak už jsem uvedl: „Díky za každé nové ráno!“
Máš nějaký příběh z natáčení?
Těch by bylo! Aniž bych si chtěl dělat reklamu, leccos je v již zmíněné mé knížce Brokoviny.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Najděte si informace na webu. Soužití se psy je zvláštní stav, který se nedá vyprávět, ten se musí prožít.
Pár slov na závěr?
Nevím, jestli jsem právě ten pravý, kdo má na tyto otázky odpovídat. Nejsem úspěšný sportovec, pouze dělám, kromě jiného, to co mne baví a na co mám sílu. A psi mi moc pomáhají, jsou pro mne doping...
28. srpna 2013
Jsem už teď opravdový veterán, musherský sport sleduji jen na webu a na facebooku, mám tam hodně přátel, kteří se pohybují s pejsky, nebo okolo nich. Mně je už 71 let, naštěstí jsem relativně zdráv.
Pajdám, ale už to lepší asi nebude - promítá se to celoživotní sportování (běhání, lyžování, volejbal).
Přesto denně každé ráno vyrážím na dlouhé procházky se psem (šestiletý velššpringr). Už mám jen jednoho, Irwin je moje radost.
16. května 2019
