Není důležité vyhrát, ale přežít!
Jméno a příjmení: Jana Zetková
Věk: Žižku, když měl obě oči, si nepamatuju (33)
Vztah: vdaná
Rodina:
velká - Vašek, 19 psů, 1 králík, 2 morčata, 1 želva a 7 papoušků
Rezidence: skoro zřícenina v Petrohradě
Zaměstnání, povolání:
kancelářská krysa na České jezdecké federaci
Klub: Kladno
Jaké vybavení používáš:
postroje Manmat a Zero DC, saně + kára Chlaň, oblečení - do čeho se vejdu (většinou ALPINE PRO)
Kde trénuješ: v hlubokých lesích okolo Petrohradu
Disciplíny, kategorie: BKJ, SC2, C, A, MB, MU, LU
Počet a plemeno psů:
momentálně 19 - 1 ČSV, 1 kříženec (NO x kolie) a 17 AH
Jména a věk psů:
Orina (9), Vilík (1), Sort (7), Míša (7), Sára (8), Bedřich (5), Eda (5), Eliška (2), Denny (2), Bily (7), Sindy (11), Amy (4), Vendula (6), Olda (4), Terry (4), Kuba (2), Maruška (8), Gaudhí (4), Denali (7)
Jak a čím krmíš své psy:
1x denně, převážně maso + granule (SPORTMIX) + vločky (teď teda i rýžové chlebíčky) + spousta mňamek od paničky
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení:
na závody jsem začala jezdit od roku 2004, nejdřív jako doghandler a pak jsem zjistila, že bych to mohla zkusit taky. Ale jinak, když jsem byla malá, snažila jsem se zapřáhnout do bobů naši jezevčici, k její velké radosti
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo):
když jsem studovala na ČZU, chodila jsem na statek ke koním, kde jsem se seznámila s Kamilou Novákovou, která mi dohodila mého prvního závodního psa - Orinu. Tu jsem ji nejdříve půjčovala na SKJ a pak jsem sama začala jezdit na kole. No a na závodech na Pivoni jsem potkala Vaška a začala se spřežením. I když na koloběžce nebo na kole se svezu moc ráda
Předchozí sportovní kariéra:
plavání, házená - to už je ale hodně dávno, jezdectví
Současné další sportovní aktivity:
jezdectví (i když teď už jenom sporadicky, není čas), sem tam nějaký dogtrekking, kolečkové brusle, sportovní kynologie. Chtěla bych zkusit agility, ale chybí mi pes a nikdo mi ho nechce koupit 
Největší sportovní úspěchy: že jsem doteď přežila
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení:
každý závod, který v pořádku absolvujeme. Ale asi za největší úspěch považuji dokončení Šediváčkova longu, Border Rush a 2. místo v Janovičkách 2010
Největší sportovní zážitek:
Šediváček, Border Rush, Janovičky a trochu z jiného soudku - ME v parkurovém skákání v Madridu nebo ME ve všestrannosti
Tvůj nejtěžší závod:
asi nejtěžší pro mě byla noční etapa na Border Rush, která se jela ve sněhové vánici, kdy nebylo vidět ani na psy. A nezbylo mi nic jiného než se spolehnout, že to psi zvládnou. Dokonce mi za dojetí této etapy byl slíben Mercedes, ale pořád jezdím ve Felicii. Tak nevím, kde se stala chyba ...
Tvůj sportovní vzor:
co jiného mohu napsat, než že Vašek ... 
Ale jinak asi moji psi, že mají se mnou takovou trpělivost a vždycky se do cíle nějak dostaneme
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení:
když už těch psů máme tolik a já mám aspoň záminku, že nutně potřebujeme dalšího
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat:
no hned tak se mě nezbavíte ... 
Co se ti na něm líbí
souhra člověka se psy, odreagování a občas i adrenalin (ale nesmí ho být zase až moc)
Co ti tento sport dává a co ti bere:
svým způsobem dává vše a bere vše, ale člověk už bez toho nemůže být
Tvé nejoblíbenější závody:
těžko říct, všechny závody mají své kouzlo, ale asi úplně top jsou Janovičky
Za co bys dala palec dolů českému mushingu:
za občas zbytečné hraní si na něco velkého - stejně jsme všichni "zahrádkáři". Poslední dobou mi poměrně mrzí takové to škatulkování, jestli je někdo sprinťák, midář, jestli má "plácačky" nebo "čistý". Stejně nakonec všichni jezdíme se psy ...
Jak často a jak moc trénuješ:
většinou trénuje Vašek, protože já jsem přes týden v práci v Praze. Ale o víkendu, pokud nejsou závody, jezdíme spolu. Snažíme se s pejsky vyrazit tak 3-4x týdně
Něco z tajů tvé přípravy:
to se snad neprozrazuje. Ale snad jen něco málo - plné kapsy piškotů
Tvůj zdravotní stav:
už bych potřebovala vyměnit nějaké součástky, ale zatím držím pohromadě
Tvé cíle na nadcházející sezónu:
Šediváčkův long, dojet Ledovku a porazit Vaška
Tvé cíle do budoucna: porazit Vaška, naučit se jezdit na běžkách
Tvůj největší sportovní sen:
snad radši žádný, i když nějaký závod na severu by mě lákal
Tvé další koníčky:
zvířata v jakémkoliv množství, knížky, závody veteránů a když se to povede, tak gaučink (tam ale bývá dost často obsazeno)
Co jíš a piješ nejraději: maso, těstoviny, sýry, dobré víno a Plzeň
Co nesnášíš: nenávist, pomluvy, nespolehlivost a lenost
Kdo (co) tě nejvíc zlobí:
dost často mě zlobí v práci, Vašek a občas Ori, když si otevře ledničku a sežere kombinace typu jogurt + máslo a já pak čekám, že budu celou noc běhat s vlkem ven
Přeješ si něco:
modrookého alaskánka. Ale hlavně, aby pejskové byli v pořádku a dlouho tady ještě byli s námi
Co si ráda broukáš:
když běžím na závodech do kopce, tak nádech - výdech, pravá - levá
Tvé motto: není důležité vyhrát, ale přežít!
Máš nějaký příběh z natáčení: jéééé, těch by bylo ...
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení:
přijeďte se podívat na závody a musíte tomu zákonitě propadnout. Jen je potřeba nezapomínat, že pes je živý tvor, tvůj parťák, ne sportovní náčiní a podle toho se k němu chovat
5. prosince 2011
