Dej každému dni šanci, aby se stal tím
nejkrásnějším dnem tvého života!
Jméno a příjmení: Jana Porubská
Přezdívka: Porubajda
Věk: 18... se přeci neprozrazuje
Vztah: vdaná
Rodina: manžel Pavel, syn Mathias (4)
Rezidence: rodinný dům ve Zdibech
Zaměstnání, povolání: grafik
Klub: SK Top Skijor
Jaké vybavení používáš?
Manmat, Salomon, Fischer, Specialized - řekla bych to nejlepší.
Kde trénuješ?
Všude kde se dá. Rostoucí výstavba RD mě bohužel nutí na delší tréninky dojíždět, na podzim až 25 km, v zimě za sněhem cca 180 km.
Disciplíny, kategorie?
Začínala jsem canicrossem v sezoně 1993-4, pořízením si prvního ESP jsem přešla na bikejöring, občas scooter, v zimě skijöring 1 a 2.
Počet a plemena psů?
V této chvíli 7, 6x evropský saňový pes, 1x hasky - náš odchov z původní smečky (ta nám fandí z psího nebíka - 6x hasky, 1x malamut).
Jména a věk psů?
Jumpy (11), Ness (9), Forest (9), Shadow (5), Bure (5), Bolt (1), Alaska (13).
Čím krmíš své psy?
Převážně granule, občas maso, v chladných obdobích přidávám Corn flakes menu a hovězí lůj.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? V sezoně 1993-94.
Kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl?
Pořízení prvního psa, malamuta Akima od Zuzky Kynclové. Seznámení s Renatou a Honzou Horákovými a výlet na první mushingové závody. A protože jsem člověk, kterého láká nepoznané, nenechala jsem se dlouho přemlouvat. Pro dva byl jeden pes málo, tak se v naší domácnosti objevil haskounek Šmuky (1996) od Petra Krupičky, který bydlí pidi kousek od naší chalupy. Takže vlastně i Petr může za mé mushingové závodění... Časté návštěvy u nich doma a obdiv obr smečky..., prostě jsem do toho spadla... a nebyla cesta zpět.
A co mě motivovalo?
Druhé místo na ME v Itálii ve skijöringu v roce 1998, to mě doopravdy nakoplo. Za největší motivaci ale považuji, že se mi podařilo skloubit milované koníčky - sport + pes = souznění s přírodou.
Předchozí sportovní kariéra?
Jako malá plavání, pak přišla atletika, vyhrál basketbal, jako puberťačka jsem si zahrávala s motocrossem.
Současné další sportovní aktivity?
Věčná hoňka za synem Matesem..., kolo, inline, lození po horách, alpining, jumping. Ráda se jdu proběhnout a jen tak se kochám přírodou - žádný úprk ani žádný trénink.
Největší sportovní úspěchy?
3. místo v orientačním běhu na ME v roce 1990.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Jééé, to ne e, to musím?
Tak stručně: Od roku 1998 do roku 2006 jsem nechyběla na stupni vítězů v bikejöringu MR, ME a MS, občas jsem absolvovala nějaký canicross - 2x 2. místo Trophée des Montagnes, ve skijöringu MR, na MS 1. a 2. místo WSA čistokrevní, 1. místo SKJ 2, 2. místo pulka, 3. místo SKJ 2, 2x 3. místo štafety, 3x 1. místo Pirena... Od doby Matesova narození už to nejde, tak jako dříve a je to obrovská dřina. Jsem šťastná, když závod absolvuji bez zranění sebe a svého psího svěřence...
Největší sportovní zážitek?
Jéžíš, teď nevím. Snad každý závod, kde opravdu o něco jde.
Tvůj nejtěžší závod?
MS v Kanadě 2009. Hrozný mráz (v noci 50 pod nulou), bydleli jsme v obytném autě, Mates měl čerstvě 2 roky, psi nechtěli ven, auto nám netopilo, zamrzalo topení, start a cíl někde jinde a závodili jsme s Pavlem oba. Pavel odstartoval, já musela Matesa připoutat do autosedačky v autě, utíkat na start a doufat, že smluvený odvoz nám kluka doveze do cíle a ve zdraví. Po 2 km se mi rozbila pulka, do cíle jsem přijela úplně vyčerpaná s omrzlinami na rukou, jak jsem musela bez rukavic spravovat pulku. Skolila mě teplota a druhý den jsem startovala v kategorii SKJ 2. Pes na kterého jsem se v týmu spoléhala a byl TOP 1, Ness, začal stávkovat. Musela jsem zastavovat a několikrát ho znova rozbíhat, nevěděla jsem, co se děje. Přes všechno to, se nám podařilo zajet 3. místo. Ness nepil, nežral, moc se nehýbal a veterináři mu nedávali moc nadějí na cestu domů, nedokázali stanovit diagnózu. Od té doby je Ness vážně nemocný. Mráz mu ublížil a vyvolal u něj sníženou hormonální funkci štítné žlázy. Když jsme letěli domů, zůstali jsme trčet na letišti ve Frankfurtu 24 h, protože stávkoval personál a psi byli venku pod letadlem v kenelkách přikrytý plachtou. Pavel se popral pod letadlem s personálem, když chtěl zkontrolovat psy, na Ruzyni jsme zjistili, že všechny kenelky jsou zničené, zlámané lyže a hole, a ztratili nám kočárek... Další měsíc jsem pak čekala na výsledky dopingu, protože jsem si den před odběrem vzala léky na bolest od omrzlin, bez kterých jsem nemohla vůbec existovat.
Tvůj sportovní vzor?
Nemám vyhraněný vzor. Obdivuji každého, kdo ve sportu něco dokázal, kdo si dokáže sáhnout na dno a má morál...
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení? Příroda, pes, adrenalin.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? To nevím, už to hodně bolí...
Co se ti na něm líbí?
Souznění s přírodou - sport a pes, příroda kolem...
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dával mi opravdu hodně. Nedovedla jsem si představit, že bych někdy skončila. Dnes už je to jiné. Rodina, 7 psů a zaměstnání v dnešní době zabere člověku opravdu hodně času a skloubit to vše dohromady je víc než náročné. Takže mi bere asi sílu... Dává odreagování od všedních problémů. Mám ráda závodní atmosféru, shon a chaos...
Tvé nejoblíbenější závody?
Asi Horník, krásná byla Trnávka, taky Běleč a určitě Pirena.
Jak často a jak moc trénuješ?
Psy v teplém období vůbec. Když se začíná ochlazovat, tak podle času, psy trénuji většinou 3-4x týdně, o víkendu buď závody, nebo trénink. Svou přípravu doplňuji po každém psím tréninku během, jinak 4x týdně chodím na Alpinning a Jumping, 2-3x týdně běhat.
Něco z tajů tvé přípravy? Nemám co tajit...
Tvůj zdravotní stav?
Matesovi ještě stačím, z postele vylezu, tak je to zatím asi dobré.
Dopuješ?
Jasně!!! Copak bez toho jde stačit hyperaktivnímu synovi a manželovi, když v kotci vříská dalších 6 hyperaktivů...
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Ve zdraví celého našeho týmu projet cílem.
Tvé cíle do budoucna? Neplánuji. Beru den tak, jak přichází a co přinese.
Tvůj největší sportovní sen?
Myslím, že jsem si splnila už dost snů. Ne, asi teď žádný nemám.
Tvé další koníčky?
Ráda fotím, ale pak mám problém s přenosem dat. Fotky mám pak dlouho ve foťáku...
Co jíš a piješ nejraději?
Občas pivo, mám ráda dobré víno. A co jím nejraději? Asi všechno. Miluju čerstvý chleba s medem, nebo s máslem a rajčátkem ze zahrádky. To si fakt užívám. Ráda si dám carpaccio, tatarák...
Co nesnášíš? Faleš, zradu a namyšlenost.
Kdo tě nejvíc zlobí?
Nevděční a falešní lidi - to mě fakt vytáčí a pálím mosty.
Přeješ si něco?
Smích, klid a pohodu, aby nás zdraví trápilo co nejméně. Aby Mates byl skvělým člověkem.
Tvé motto?
Dej každému dni šanci, aby se stal tím nejkrásnějším dnem tvého života!
Máš nějaký příběh z natáčení?
Jééé, to mám. Vždy se zasměju, když si vzpomenu, jak mi volali z ČT o rozhovor a chtěli, abych přijela se všemi psy. Ptali se, jestli přijedu metrem, že na mě někde počkají... V den natáčení Pavel musel služebně pryč, tak jsem to musela absolvovat sama, a jelikož už byla podepsaná smlouva, musela jsem se všemi psy. Upozornila jsem je na to a oni řekli, že mi pošlou někoho k autu na pomoc. Na místě čekala paní v sukni, na velkých podpatcích, načesaná a s dlouhými nehty... Psy jsem musela pobrat sama. Šlo se dlouhou chodbou po stranách s otevřenými místnostmi, odkud vykukovali vyjevení lidé, koho to tam ta smečka vláčí za sebou. Natáčecí studio bylo za jídelnou, kterou jsme museli projít. No, jak to asi mohlo dopadnout... Skončila jsem na zadku, držíce se vodítek jsem projela - vytřela barrandovské chodby, a dojela až do studia. Ice měl v tlamě rohlík... Kde a jak ho stihl sebrat, nemám zdání, ale nikdo nic neříkal. Upocená a vyřízená jsem usedla do křesla v natáčecím studiu. Když si vedle mě a naší smečky sedla moderátorka, okamžitě otekla a začala kýchat - měla alergii na psí srst...
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Okusíte jednou, už zůstanete.
Pár slov na závěr?
Přála bych mushingu jako takovému, aby jen vzkvétal. Myslím, že od dob mých začátků se mushing v individuálních disciplínách dočkal velkého vzrůstu. Krok byl správný a lidé, kteří vytrvali a nedali na nezájem ostatních, se dočkali velkého postupu a vznikl tak úžasný sport, úžasná disciplína, kterou může vykonávat prakticky každý, kdo má chuť něco dělat a má psa...
3. září 2011
