Psi jsou pro mne velkými učiteli,
stejně tak jako ostatní musheři
Jméno a příjmení?
Hela Levíčková
Přezdívka (jak ti říkají)?
Nejraděj mám po slovensky Helka 
Věk?
Už jsem to přestala počítat... ročník 65
Znamení?
Lvice
Rozměry?
Za mlada 180 cm, kil teď nějak víc
Vztah?
Můj muž Martin
Rodina?
Martínek (1992) vyrostl z dítěte za věží ve velikého chlapa, co relaxuje s mečem v ruce… když fotím souboje na Gothicu, smekám.
Barču (1995) naučil chronický nedostatek peněz v musherské rodině tomu, že na co si nevydělá, to nemá.
Děti jsou zlaté, a když zavolají, přiběhnu.
Rezidence?
Od roku 1995 opravujeme polosamotu v Silůvkách. Bez investic do mushingu by to dávno bylo hotovo. 
Zaměstnání, povolání?
Vzděláním inženýrka zootechnička, pak většinu života u počítačů programátorka, až pak vedoucí oddělení IT. Pak zásadní změna - baví mne dělat či shánět věci pro psy - popruhy, karabiny, postroje, lajny… za ta léta tomu rozumím, tak to i prodávám při závodech - dovedu vybrat to nejvhodnější na trhu od všech výrobců, ráda poradím, pomůžu…
Facebook? Už taky - Barča mne donutila.
Klub? Pomáhám se závody v Askinu, sekundárně „naše“ Samota.
Jaké vybavení používáš?
Jak na co a podle peněz. Postroje preferuji Eurohusky na delší práci, na sprint Zero Faster, jinak mám snad všechno od ManMat i Polar, obojky, vodítka, botičky MushGo , saně od Chlaňovek, přes Fabiánovky po nový typ Pečenaček, tříkolu Bláhovku, koloběžku Woox, káru Kraus, na tréninky prostřední Chlaňovku a těžkou čtyřkolu Havrda. Oblečení - do zimy Craft a Goretex.
Kde trénuješ?
V okolí Silůvek, lesy, pole. Nejraděj když se dá někam na týden vyjet a jezdit.
Disciplíny, kategorie?
Prošli jsme snad všechno mimo canicrossu a pulky. Baví mne pohoda midů, miluji i adrenalin sprintu.
Počet a plemeno psů? Kolem 30 psů v kennelu, mixy AH/ESP.
Jména psů?
Musím zmínit formulku Fatu - je to matka nejlepších psů, napůl člověk. Jinak máme vždycky i štěňata, i produktivní psy i důchodce.
Čím krmíš své psy?
Podle peněz a výkonu. Maso/droby z jatek, ovesné omelky, škvarky, vepřové kůžičky, nožičky, kostičky, losový/rybí olej, MIKROP.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? V roce 1996.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (co tě motivovalo)?
Inzerát Jirky Trnky - „Daruji 3 AH nejlépe začínajícímu musherovi“, který našel Jirka Konicar. Na ty „hyeny“ jsme tehdy koukali jak z jara, někdy závidím modrookou chlupatou romantiku čistým, ale neměnila bych.
Předchozí sportovní kariéra?
Koně - parkury, distančky, hory, voda - duše poutníka.
Současné další sportovní aktivity?
Zajistit psy péčí a penězi bere všechen čas.
Největší sportovní úspěchy? To je dávno... s koňmi.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Na suchu se čtverkou s Fatou+Axou+Borkem+Blackem, 4. místo na MS Piandelagotti, mistr republiky 1x, jinak pohárů za ta léta máme tuny, není to kam dávat a padá na to prach 
, člověk jednou za rok při úklidu vzpomíná.
Největší sportovní zážitek?
Noční Orava na Kohútiku, kdy psi jeli jako o život v zatáčkách na přemrzlém sněhu. To je člověk s týmem jedna duše, v takových chvílích se člověk spojí s podstatou všeho a ŽIJE.
Tvůj nejtěžší závod?
Některé Ledovky byly fakt na hraně - 10 silných psů, saně 80 kg, traverzy, led, sníh, běžkař, únava.
Nebo na suchu Falze di Piave - ME offsnow - tam byly takové zatáčky, že i Lena bourala. Měla jsem obrovské obavy, že to na tříkole neustojím, protože jsem měla docela velké silné psy - skoro jako 3+ 1/2 ohaře.
V okamžiku startu se vše uvedlo do souladu, psi dali všechno, tříkola nezklamala, byl to tak úžasný zážitek, že ještě teď mne mrazí.
Tvůj sportovní vzor?
Z lidí VIP, co jsem osobně poznala Rudi Ropertz - životní styl na upravené usedlosti obklopen smečkou psů a skvělou Marlies.
Z našich - Radek Havrda - pro jeho vztah se psy - naprostá pohoda, ale psi mají disciplínu, mohou chodit na volno.
Moc fandím mladému Wojtkovi Sygulovi na severu Polska - přemýšlí, učí se, psi jsou na 1. místě. 
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Miluji psy pro jejich přímý přístup k životu, jejich energii a ochotu jít do toho, být s týmem. Jsem ráda s lidmi, které život se psy vytesal do nezaměnitelné podoby.
Miluji adrenalin i slunce na horské pláni. Spolupráci s leadry, na kterých závisí vše. Mám radost, když se psi učí a dělají pokrok, když je každý den vidět, jak se jim zlepšuje kondice.
Musím být dobrým šéfem, a to mne vede k maximálnímu sebeovládání (psi to přesně cítí - i v totálním průšvihu musí člověk dávat psům pocit, že ví, co dělá a že je to řešitelné).
Psi jsou pro mne velkými učiteli, stejně tak jako ostatní musheři.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Psy chci mít vždycky. Otázka je kolik závodních a s jakou intenzitou se věnovat závodění.
Co se ti na něm líbí?
Mushing vychovává lidi - učí se ovládat své ego a myslet na psy. Posouvají se - díky psům - od Sportovců k Musherům.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Je to životní styl. Jsem šťastná. Jen někdy mne zamrzí, že se nemůžu od smečky odtrhnout a odjet třeba do Himalájí.
Tvé nejoblíbenější závody? Ledovka, Border.
Tvůj nejbližší velký závod? Další sezóna.
Za co bys dala palec dolů českému mushing?
Hádavosti v diskusích na webu. 
Jak často a jak moc trénuješ?
Optimálně 3 + 1 den volno - pokud je čas.
Něco z tajů tvé přípravy?
Schodečky (postupné zvyšování v rámci 3 dnů, oddych a znova).
Tvůj zdravotní stav?
Dřív jsem říkala, že až nevylezu na koně, tak budu mrtvá... Tak teď podobně se psy.
Dopuješ? Dobrou náladu, slunce, vlastní adrenalin.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Skloubit čas+finance, zvládnout si zazávodit i prodávat a pomoct začínajícím.
Tvé cíle do budoucna?
Najít vyvážený stav, pohodu pro psy, pro rodinu, užívat si mushing.
Tvůj největší sportovní sen?
Nějaký extrémní závod třeba i se staršími psy - na pohodu, na dojetí.
Tvé další koníčky? Příroda.
Co jíš a piješ nejraději?
Výborné vegetariánské meníčko v Haribolu (Brno), piju ráda fakt dobrou vodu, po zátěži pak jasně že točené, rumpunč jako SOS zdroj energie a antistres.
Co nesnášíš?
Když lidi ty druhé hodnotí a chtějí jim říkat, co by ti druzí správně měli dělat. Hloupost a intoleranci.
Kdo (co) tě nejvíc zlobí?
V mushingu vztah ke psu jako k nářadí. Když závodníkovi chytne koudel a pro vítězství nehledí na psy. Pokud jsem tam jako rozhodčí, řeším to.
Jaké máš pocity?
Že je krásný den a žiju tady a teď a s tím co přijde, si nějak poradím.
Přeješ si něco?
Aby se mnou Martin trénoval tak suprově jako letos na jaře.
Co si ráda broukáš?
Křesťana - Až si jednou, Pavlica - Altajské nebe, mantry jako poděkování po startu za to, že můžu se psy jet.
Tvé motto?
Náhody neexistují, všechno má nějaký účel a překážky jsou výcvikové lekce ve škole života.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Když jsme sjížděli s Tomem Lorenzem na Ledovce z hor do Vrchlabí, jeli jsme jako první, rychlíci nás ještě nedojeli. U prvních usedlostí stál uprostřed cesty volný kůň a předváděl nám, jak je velký hřebec. Rozhodli jsme se, že to musíme projet a koně zahnat - za námi bylo 20 dalších smeček. Psi na povel vyrazili po trati proti koni, ten začal prchat. Paráda, hnali jsme ho před sebou. Pak přišel okamžik pravdy - koňova cesta vedla rovně domů, naše dolů do údolí. Leader Finta zatočila bezchybně a koník nám pak už jen za zády předváděl svou bujnost... V takových chvílích skládám svým leadrům hold.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Napřed se hodně dobře rozhlédnout, hodně vyzkoušet, chodit na závody, na stáže k závodníkům, zjistit jaký typ aktivity a plemena bude nejlépe vyhovovat, při nákupu psa prověřit rodiče i chovatele, nešetřit - pořídit toho nej psa k danému účelu.
Pár slov na závěr?
Pozor, mushing je prudce návykový! Začnete s jedním psem a za chvilku kupujete káru a stavíte další kotce... Užijte si to! Já už musím jít ke psům...
28. března 2012
