Být dobrým člověkem,
dobrým pánem pro svoje svěřence
a dobrým musherem
Jméno a příjmení? Eva Janečková
Věk? 26 let
Znamení? Panna
Rozměry?
Co se týče šířky, tak to ještě nějak jde. Ovšem 160 cm mě řadí k hobitům. Výhoda: nemusím se sklánět na „drbačků“ psů. Zvládám to i ze stoje.
Vztah? Dlouholetý přítel Mojmír Chudoba (taky postižen husky nemocí).
Rodina?
Pocházím z učitelské rodiny. Tatínek je chodící Gandalf a maminka je další musher - šílenec jako já. Oba mě podporují, za což jsem jim vděčná.
Rezidence?
Láska k psům nás odvála na maličkou chatičku kousek od Brna. Stále se nemůžu nabažit vody ze studny a topení v krbu.
Zaměstnání, povolání?
Vystudovala jsem obor knihkupectví, leč má touha pracovat v tomto oboru jaksi vyprchala. Momentálně hledám něco jiného.
Klub? Hanácký musher club.
Jaké vybavení používáš?
Postroje si šiju sama. Sáně mám od úžasného pana Chlaně. Na suchu jezdíme na Tektossce. Jinak se tu najde od Manmatu až po Zero všechno. Jo, super jsou tažné šňůry a postroje od Pfeifera.
Kde trénuješ? Na lesních a polních cestách.
Disciplíny, kategorie? Midy. Kategorie do 4 psů.
Počet a plemeno psů?
Psů máme dohromady 13. U nás je jich 9. U mé maminky zbytek. Většina našich psů je z útulků. Máme SH, alaskány, křížence, berňáka, malamuta, retrívra...
Jména a věk psů?
U těch z útulků je to těžké. Věk se určuje špatně. Počítám, že tak 5 psů je tu nad 8 let. Zbytek jsou mladší ročníky. Araj, Skot, Sany, Hakim, Kajla, Megy, Moon, Polar, Freya, Mája, Endy, Dark, Zeta.
Jak a čím krmíš své psy?
Vetamix, Calibra, Magnusson, lososový olej, škvarky... je toho hodně. Hlavně kvůli rozdílnosti jejich věku a zdraví tu dostává každý něco.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? Před 4 roky.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Jedna známá, kterou už nevídám, měla naprosto úžasnou fenku huskyho Čadu. Na dlouhých túrách po lesích jsme si snily o spřeženích a každý se nám smál. Mně se to nakonec povedlo. Nevím, jak jí...
Žádné mushery jsem neznala a všechno jsem se učila sama. Má to svoje pro a proti. Než jsem zjistila, že existují vozítka pro větší počet psů, řádila jsem na kole (bez helmy) s „trojkou“. Můžu být jen ráda, že ještě žiju.
Předchozí sportovní kariéra?
Vzhledem k tomu, že jsem na základce padala i s kozou a na lanech visela s děsem v očích, už asi nemusím víc psát...
Současné další sportovní aktivity?
Skáču přes švihadlo, chodím běhat a plavat, věnuji se lezení po skalách, pravidelně navštěvuji fitness, občas tenis a squash. Pravidelně též jezdím na expedice do hor, v zimě lyžuju a bruslím... (doufám, že tady není zakázaný humor)
Největší sportovní úspěchy?
Pro mě osobně to bylo zaježdění útulkáčů. Plus veleúspěch byl dogtrekking Šerák - 100 km. Nevěřila jsem, že to ujdu, ale stalo se.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
S přítelem jezdíme oba. Vyhrál 3. místo na Radíkově u Olomouce. Jinak nic velkého. To ani nejde, když jezdíme v otevřené se seveřanama. Ale o to nám vlastně ani nejde. Hodně lidí řeší vyhrávání, ale to až tak neprožívám. Závody a jiné akce toho druhu jsou jediná šance, jak potkat lidi stejného ražení. To je můj důvod, proč na závody. Pak samozřejmě ten zážitek.
Tvůj sportovní vzor?
Už mnoho let Jana Henychová. Jednak proto, že je to opravdu profík. Stará se skvěle o pesany a nechává si je až do důchodu, za což si jí velice vážím. Mým druhým koníčkem je totiž vytváření stránek Seveřani v nouzi! Setkávám se s ne moc hezkými věcmi. Lidi odkládají staré neběhací psy jak oježděná kola. Je jim jedno kam.
Můžeme se na to dívat všelijak. Ale můj názor je ten, že pokud se takto chci a budu chovat, pořídím si raději místo psů kolo...
Sama tu mám dva odložené psy od mushera. Jedna fenka už umřela (Andělka) a druhá jezdit nemůže (Zeta). I když je to Blue Akbara, váží asi 12 kg a běhat nemůže. Pana mushera přestal mushing bavit a nechal šestiměsíční štěndo s dvanáctičlennou smečkou dospělých v kotci. Jaký div, že nenarostlo, jak mělo… Díky bohu už mushing nedělá.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Je to relax, životní styl, vášeň. Jednou tomu propadnete a je to...
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Doufám, že navždy...
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi na něm ten vztah ke zvířeti, vzájemná důvěra, příroda... Nelíbí se mi, jak jsem už zmiňovala, záměna zvířete za pracovní a výkonnostní stroj. Pokud je to jednou váš přítel a prožil s vámi kus života, měl by si zasloužit důstojný důchod a odchod... Pokud toto nejsme schopni udělat nebo pochopit, tak nejme musheři, ale lidi, co si na ně jen hrají...
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Tento sport mi dává hodně. Zpětná vazba od našich psů je motorem do dalších dní. Pobyt venku a kontakt se zvířetem. Nádhera! Bere mi naopak čas. Ne snad, že by mi to vadilo, ale myslím, že to vadí ostatním.
Za co bys dala palec dolů českému mushingu?
Myslím, že to už jsem výše zmínila...
Jak často a jak moc trénuješ?
Když je vše OK a pesani jsou zdraví, tak i 5krát týdně.
Něco z tajů tvé přípravy? Ani ne, stále se učím...
Tvůj zdravotní stav? Už to není jako za mlada. Ale dá se...
Dopuješ?
Kafe, kafe, kafe... Bylo by to bývalo i s tou cigaretou, ale šla jsem do sebe...
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Tuhle sezónu se mi nedaří. Trénink jsem zahájila už koncem srpna, ale říjen nám tu přeletěla nějaká infekce, a tak jsme pesany jen léčili. Tím pádem jsem absolutně vypadla z tréninku a začínám vlastně znova. Budu ráda, když se dostanu alespoň na nějaké závody v lednu...
Tvé cíle do budoucna?
Být dobrým člověkem, dobrým pánem pro svoje svěřence a dobrým musherem. Dělat méně chyb a přestat se tolik bát o ta naše psiska.
Tvůj největší sportovní sen?
Naprosto a zcela LONGY. Od Šediváčka až po Yukon Quest.
Tvé další koníčky? Šití, čtení, focení.
Co jíš a piješ nejraději?
No, voda to nebude. K jídlu asi všechno. Pokud teda neredukuju váhu. To pak jím zdravě.
Co nesnášíš?
Nejvíc mě dokáží odradit lidi. Vím, že mushery asi každý nemusí, ale trocha tolerance by neškodila. (páni sousedé)
Přeješ si něco?
Přeji si dlouhý a krásný život. Chci být zdravá a spokojená a nemít nikdy nouzi. Realita bude ale asi někde jinde, předpokládám, že moje generace půjde do důchodu tak v 80ti a mezi tím ještě padnu na nějakou chorobu ze zahraničí.
Co si ráda broukáš? Pearl Jam, Korn, Adele... Jsme takový živý jukebox.
Tvé motto?
Nejdůležitější v životě není zvítězit, ale bojovat: hlavní není vyhrát, ale odvážit se bít...
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Zjistěte si o tomto sportu co nejvíce, než s ním začnete. Abyste pak nelitovali a zbytečně netrpěli vaši psi...
Pár slov na závěr?
Pohlaďme každý den svoje psy za to, že s námi vydrží a milují nás nehledě na naše chyby. Na naše úspěchy se stejně zapomene. Život běží rychle. Ale na to, jak jsme se chovali k našim psům, nezapomeneme nikdy…
Mějte to na paměti.
12. listopadu 2011
