Není přece nutné hned vítězit
Jméno a příjmení? Bára Boudová
Přezdívka (jak ti říkají)? Boudička
Znamení? Váhy
Rozměry? Akorát
Klub? Metuje
Jaké vybavení používáš?
Postroje a šňůry ManMat, koloběžka od pana topenáře,
kára a saně od Františka Chlaně
Kde trénuješ? Jeseník, Rychleby, HK
Disciplíny, kategorie?
CCW (to už je ale pravěk), SC, C, MB, LU
Počet a plemeno psů?
Teď to bohužel sklouzlo z 5ti SH/AH na 3 SH, ale během listopadu smečku asi opět rozšířím o jednoho čumáka a pak snad v letě, uvidíme…
Jména a věk psů? Balto 13, Andulka 4, Robin 3.
Jak a čím krmíš své psy?
Granule + maso + škvarečky + posypat želatinou a vitaminem.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? Někdy tuším kolem roku 2000…
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (co tě motivovalo)?
S prvním psem SH jsem jako malá chodila na cvičák, což ho moc nebavilo, tak jsme hledali, co pro něj jiného. A u rodičů v HK se tenkrát na Biřičce jezdili závody spřežení. Tak jsem to zkusila.
Předchozí sportovní kariéra? Atletika, karate.
Současné další sportovní aktivity? Dogtrekking, lyže, kolo.
Největší sportovní úspěchy? Dokončení Šediváčka 2011.
Tvůj nejtěžší závod?
Asi vetamix 2006 - jela jsem ho na starých běžkách na klasiku. Balto zásadně běhal vedle běžek a já místo běžkařských pohybů těch 100 km prakticky odskákala stylem žáby. 
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení? Pročistí to hlavu.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud to půjde, snad ještě hodně dlouho.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává spoustu zážitků se psími kamarády, bere peníze.
Tvé nejoblíbenější závody? Kostelec, Běleč, Janovičky, Šediváček.
Tvůj nejbližší velký závod? Jako závodníka asi až Šedivák.
Za co bys dala palec dolů českému mushingu?
Jako celku ne, ale spíš takovým těm závodníkům, zvaným vysírači, kteří jdou pro svůj cenný kov „přes mrtvoly“.
Něco z tajů tvé přípravy?
Jezdím pomalu a pro radost, to by asi nebyly relevantní doporučení. 
Tvůj zdravotní stav? Snad dobrý.
Dopuješ? Granko ve velkým.
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
Dobře si zajezdit, podívat se na nějaké závody, dát zase dohromady smečku, a hlavně zorganizovat a přežít 2. ročník dogtrekkingu Krkonošská tlapka.
Tvůj největší sportovní sen? Podívat se na Aljašku a zajet si Yukon Quest.
Tvé další koníčky? Kytara.
Co jíš a piješ nejraději?
Pečený čuník na Kostelci; černý čaj, ledový granko po ránu a rum s kofolou.
Co nesnášíš? Přehodnocování.
Kdo tě nejvíc zlobí? To netřeba vypisovat, konkrétní jedinci to poznají.
Jaké máš pocity? Teď už dobrý.
Přeješ si něco? Jo, ale to se neříká nebo se to nesplní.
Co si ráda broukáš? Folk, country, bluegrass, rock, punk - podle nálady.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Těch by se asi našlo.
Naposledy snad když jsem na Tlapce při prezenci popletla závodníkova psa (fena) s jeho přítelkyní. Chtěl si objednat na spaní pokoj s tím, že samička musí být na pokoji s ním. Já na to, že může, ale nesmí na postel, aby ji nezašpinila. Později mi došlo, že nemluvil o psovi…
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Vyzkoušejte to se psem, kterého máte doma nebo si zkuste nějakého běhacího půjčit, ať víte, do čeho jdete. Není přece nutné hned vítězit, ale spíš zjistit, jestli vás to vůbec bude bavit a nějak naplňovat.
25. října 2011
