Člověk si nemá dávat malé cíle,
takže můj vzdálený cíl je Yukon Quest
Jméno a příjmení? Aleš Pícl
Přezdívka?
Kdysi jsem měl přezdívku Abu,
kterou jsem dostal v hospodě od jednoho Maďara
Věk? 39 let
Znamení? Kozoroh
Rozměry? 191 cm, 93 kg
Vztah? Ženatý, již 10 let
Rodina?
3 děti, všechno holky, kluka už zkoušet nebudeme
Rezidence?
Horní Rokytá u Mnichova Hradiště
Zaměstnání, povolání?
Jak říkají kamarádi, prostě ředitelskej
Klub? Krakonoš.
Jaké vybavení používáš?
Postroje a šňůry Eurohusky, saně Danler a Chlaňovky, tréninkovou čtyřkolku Access motor Max4.
Kde trénuješ?
Podzimní trénink u nás na Rokytě (perfektní traily na loukách a v lese), na sněhu Krkonoše ze Strážného.
Disciplíny, kategorie? Nyní MID, LONG - open.
Počet a plemeno psů?
Dnes již všechno Alaskáni, počty jsou dynamicky se měnící 
, aktuálně 18.
Věk psů? Od 1 do 8 roků.
Jak a čím krmíš své psy?
Syrové mleté maso (kuřecí, krůtí, hovězí), přidávám rýžové chlebíčky a vitamíny.
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
V roce 1999, kdy jsem koupil prvního huskyho a zjistil, že se i u nás jezdí psí spřežení.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (co tě motivovalo)?
Jako kluk jsem dostal od táty knížku Bílý tesák, od Jacka Londona. V ten moment se zrodil sen jezdit se psím spřežením. Musel jsem si však počkat až do svých 26 let, kdy jsem si pořídil zahradu a mohl koupit vysněného Huskyho od Krupičků.
Vůbec jsem netušil, že se zde provozuje mushing. Luboš Seidl mi následně pomohl se zorientovat v začátcích a paradoxně vstoupit do moravského klubu až v Hlučíně, 350 km od mého tehdejšího bydliště.
Předchozí sportovní kariéra?
Bezmotorové létání na větroních, amatérský biker.
Současné další sportovní aktivity?
Nic kromě mushingu už nestíhám. Jen přes léto a na služebních cestách běhám.
Největší sportovní úspěchy?
Za úspěch považuji každý dokončený závod, který posunul moji hranici toho, co se dá dokázat.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
1. místo Šediváčkův long s pulkou, 2. místo Šediváčkův long LU 2012, 5. místo Ledová jízda 2012, 1. místo Janovičky 2012 MU.
Největší sportovní zážitek?
Pokaždé je to Ledová jízda v Krkonoších a pak nemohu zapomenout na silničního Krále Šumavy, na 200 km a 24 hodin bike marathon u Liberce.
Tvůj nejtěžší závod?
Ledovka s Víťou Hůlkou 
- jednou jsme po osmi hodinové etapě konečně dojeli (jako poslední) zpět na bivak. Říkám Víťovi: „Sem tak unavenej, že nevidím ani náš stan." A Víťa říká: “No jo, jenže on tu fakt není." (vítr nám ho odfouknul někam do lesa).
Tvůj sportovní vzor?
Radek Havrda, Jirka Vondrák, Lance Mackey, Lance Armstrong.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Celý den se pohybuji v IT virtuální realitě, kdy restartem většinou vyřešíte problém. Když v noci na tréninku zapadnete v závějích s dlouhým spřežením a dojdou vám k tomu baterky v čelovce, jste zpět v realitě.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Rád bych se věnoval do konce svého života, ale každý rok je to boj. Rozdělit čas mezi práci, rodinu, psy. A pak, co si budeme nalhávat, je to hodně finančně náročné.
Co se ti na něm líbí?
Spolupráce psa a člověka. Je neuvěřitelné, co pes ze sebe dokáže vydat.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi radost z pohybu na horách. Bere mi čas, který bych rád věnoval rodině.
Tvé nejoblíbenější závody? Ledovka, Janovičky.
Tvůj nejbližší velký závod?
Aktuálně je po sezóně, takže spíš začínám spřádat plány na sezónu 2012/13. V hledáčku mám malou Odysseu, Šediváčka, Ledovku. Je to ještě hodně daleko, ale chci své hranice posunout zase o krůček dál.
Za co bys dal palec dolů českému mushingu?
Chybí nám osobnost, která by nás vedla před veřejností a která by měla před ostatními mushery respekt.
Jak často a jak moc trénuješ?
Každý rok trénuju víc a víc. Vedu si statistiky a letos jsem najezdil 2x tolik co loni. Jak na počet kilometrů, tak i na dobu strávenou na saních či motorce. Nejtěžší jsou zimní tréninky, protože jezdím cca 80 km na hory, což mi vezme 2 hodiny cesty s přípravou, pak 2-3 hodiny na trati a zpátky domů. Návraty po půlnoci a následné ranní vstávání v 6 hodin je kolikrát vražedné.
Něco z tajů tvé přípravy? Nevzdávám se a jedu za každého počasí.
Tvůj zdravotní stav?
Mám sice o 10 kg víc než v době před deseti lety, ale to už se prostě asi nedá sundat. Běháním se udržuju v dobré formě.
Dopuješ? Je zelená a rum doping?
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Zlepšit se a porazit své soupeře.
Tvé cíle do budoucna? Vydržet a nevzdávat se.
Tvůj největší sportovní sen?
Člověk si nemá dávat malé cíle, takže můj vzdálený cíl je Yukon Quest.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Ráno vstávám v 6 hodin, dělám snídani a svačiny dětem do školy. Cestou do práce vysadím děti do školy a jedu do Prahy do kanceláře. Na večer kolem 18. hodiny jedu zpět domů. Rychle napojit psy, najíst se a hurá do Krkonoš. Většinou stíhám vyrážet na kopce kolem 8. až 9. hodiny večer. Konečně klid na prázdných trailech. Kolem půlnoci návrat domů, nakrmit psy, dát si jednoho lahváče, políbit ženu a spát. 
Tvé další koníčky? Rád čtu životopisy lidí. Dává mi to inspiraci.
Co jíš a piješ nejraději?
Mám rád pivo, a kdybych měl jmenovat jedno jídlo, tak Kloboučky (maso v těstíčku, které se jí s octem a hořčicí).
Co nesnášíš?
Falešné lidi. Raději snesu nepříjemnou pravdu než poslouchat příjemnou lež.
Co tě nejvíc zlobí? Když nestíhám plnit to, co někomu slíbím.
Jaké máš pocity? Po skončení této sezóny mám dobrý pocit.
Co si přeješ? Abychom byli všichni zdraví.
Co si rád broukáš? Songy od Visacího zámku.
Tvé motto? Nikdy to nevzdávej.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Pořád si pamatuju scénu z mých prvních závodů na Javorovém vrchu, kde jsem jel na běžkách a předjížděl mě Pavel Kučera s hromadou psů v zápřahu. Volá na mě: „Proč se tady tak dřeš a nekoupíš si víc psů”. Tenkrát jsem si v duchu říkal, že nejsem takovej blázen jako on. Hmm, a dneska jich mám 18.
Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?
Začněte pomalu a nechte si poradit od zkušených musherů. Nehledejte rady na diskusích.
Pár slov na závěr?
Obdivuju pořadatele závodů za to, jak dokáží vše připravit. Mají můj opravdu velký obdiv.
3. března 2012
