A jak s mushingem dál?
Uvidíme…
V únoru 2012 jsem poprvé vyplnil otázky o tom, kdo jsem v musherském sportu. Za dobu 2 let se mi podařilo ujít obrovský kus cesty, ve který jsem ani nedoufal. Dnes nechci odpovídat na jednotlivé otázky, ale chci spíš shrnout tu zajímavou cestu s tímto sportem.
Jak jsem již minule psal, člověk si nemá dávat malé cíle, a tak hned po skončení sezóny ve mně začala hlodat myšlenka, co se sezónou další. Nutno říct, že mě k tomu nakopl i Luboš Seidl, který mi po dojetí Šediváčkova Longu 2012 řekl: „no a příští rok na malou Odyseu ne?“. No a znáte to, jak se vám to zavrtá do hlavy a už začínáte spřádat plány. Nicméně mojí největší obavou bylo najít dostatek času na trénink, což je pro tak náročný závod rozhodující. A tak vznikl plán, jet do Francie vyzkoušet tamní hory, a aby to nebyl cíl moc malý, přihlásil jsem se rovnou na Double Trophee, což je půlka velké La Grande Odyssee. K tomu jsem si naplánoval ještě Šediváčkův long, který začínal 4 dny po dojezdu z Francie a závěrem Ledovku, kterou jsem bral spíš jako závod s kamarády a zábavu.
Podzimní tréninková část byla pro mne moc náročná. Nakombinovat dohromady trénink s chozením do práce (dojížděl jsem skoro denně 80 km) a ještě být dobrý táta a manžel, to prostě úplně na 100% nejde. V prosinci jsem navíc začal jezdit trénovat do Krkonoš, což znamenalo další cestování a tím ještě krácení spánku. Několikrát jsem pak na zpáteční cestě domů musel stavět, protože jsem za volantem usínal. Nicméně jsem se prokousal až na start závodu a mohl zúročit vše, co jsem do toho dal. Nutno říct, že abych byl tak dobrý jako Jirka Vondrák nebo Radek Havrda či jiní soupeři ze zahraničí, tak to by den musel mít pro mne aspoň 48 hodin a věc jako spánek by asi nesměla existovat.
Závod jako takový jsem denně popisoval na svém blogu dogtrail.cz, kde jsem vše ponechal tak jak jsem to tenkrát na mobilu ťukal, a tak je to i s překlepy, které vyžadují i trochu fantazie, aby čtenář pochopil, co jsem měl asi na mysli. Popisovat tedy závod v tomto textu nebudu, ale pouze shrnu, že to byla obrovská zkušenost a pro mne i motivace jet kompletní závod v roce následujícím.
Po návratu z Francie jsem jen přeházel věci, nechal chvíli odpočinout psy a hned jsem uháněl na Šediváčkův long 2013. Myslel jsem si, že psi budou odpočatí dostatečně a že to bude brnkačka. Bohužel to tak nebylo, a tak jsem opět dojel na druhém místě a nedokázal opět porazit Víťu Kolátora, který je opravdu zapálený bojovník.
Byl jsem z obou závodů tak unaven, že jsem už nedokázal znovu nastartovat další tréning na Ledovku, a tak bylo naše účinkování spíše jen projížďkou po Krkonoších. Nicméně mně to přineslo jednu skvělou zkušenost, a to byla souhra s týmovým parťákem Lukášem Čechurou. Ledovka s ním byla paráda. Viděli jsme se spolu poprvé až v hospodě po nočním prologu. Myslím, že jsme vytvořili skvělý tým.
Plán na sezónu 2013/14 byl jasný. La Grandee Odyssee 2014 a hned jubilejní 10-tý ročník. Co čert nechtěl, tak jsem dostal v srpnu padáka a po dlouhé době jsem musel přemýšlet jak dál. Mushing se nedá dělat bez pořádné porce financí, pokud se chystáte na velký závod. Myslel jsem, že to zabalím a vzdám to, ale věděl jsem, že by mě to moc mrzelo, a tak jsem do toho vrazil vše, co jsem měl i s tím, že to dojedu a skončím.
Podzim byl opět náročný. Do tréninku jsem zakomponoval navíc osobní přípravu, což mi dost chybělo v předchozím ročníku. A tak v den psího volna, jsem zase já běhal a snažil se shodit přebytečná kila. Bohužel sníh tentokrát nepřišel, a tak jsme se dál protloukali bahnem až do samotného startu závodu.
Závod sám o sobě byl fantastický a užíval jsem si ho každým dnem. Opět jsem pilně psal denní korespondenci na dogtrail.cz a posílal čerstvé zprávy ze závodu. I to byla jedna fáze závodu, které jsem se věnoval, i když mě to vždy stálo 1-2 hodiny spánku denně.
Co mi závod přinesl:
- dokončil jsem závod, i když už to vypadalo, že to dál nepůjde. Prostě to člověk nesmí vzdát.
- poznal jsem spousty lidí a vyslechl jejich životní zkušenosti.
- změnilo mi to myšlení při náhledu, co by měl člověk v životě dělat a co je opravdu důležité.
A jak s mushingem dál? Uvidíme...
Aleš Pícl
30. dubna 2014
