Je to láska do konce života…
Jméno a příjmení? Adéla Šindelková
Věk? 28
Znamení? Beran
Rozměry? Akorát 
Vztah? Ano
Rezidence? Trocnov u Českých Budějovic
Zaměstnání, povolání? OSVČ
Klub? BASK České Budějovice
Jaké vybavení používáš?
Manmat, Zero DC, F. Chlaň
Kde trénuješ?
Přes týden v okolí Trocnova,
přes víkend v Novohradských Horách
Kategorie?
MB, MB1
Počet a plemeno psů?
Prozatím 4 SH
Jména a věk psů?
Iuk Blue Akbara (Jack) – 3 roky
Haska – asi 2 roky
Sendy – asi 2 roky
Lenny Blue Akbara (Lajla) – 2 měsíce
Jak a čím krmíš své psy?
Maso + granule
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? V roce 2012.
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
V roce 2010 jsem si od Honzy Ochozky pořídila svého vůbec prvního psa. O potřebách SH jsem toho moc nevěděla, snad jen to, že je potřeba je utahat. 
Jezdila jsem na koloběžce, ale viděla jsem, že psovi schází psí společnost (zdemoloval mi byt 
). Pořídila jsem si proto dvě fenky z útulku… Začala jsem pomáhat a jezdit u Honzy a zjistila, že čím víc psů, tím líp.
Současné další sportovní aktivity? Na nic dalšího není čas.
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Jsem teprve na začátku, odjela jsem zatím pár závodů...
Za největší úspěch považuji, že se mi povedlo rozběhat psy z útulku a postavit se s nimi na start...
Tvůj nejtěžší závod? Ten životní...
Tvůj sportovní vzor?
Jednoznačně Honza Ochozka. Ukázal mi pravý mushing, naučil spousty věcí, v mnoha směrech mě inspiroval nejen jako sportovec, ale především jako člověk. To, co dělá, dělá skvěle…
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Ráda společně se psy, alespoň na chvilku „vypadnu“ z každodenní reality a z uspěchaného světa.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Je to láska do konce života...
Co ti tento sport dává?
Díky tomuto koníčku jsem získala pokoru, úctu a respekt vůči psům a přírodě. Dává mi spousty krásných zážitků. Poznala jsem milé a fajn lidi, se kterými mám společnou řeč.
Tvé nejoblíbenější závody?
Zatím jsem na moc závodech nebyla, líbilo se mi v Hradci. Každý závod má své kouzlo...
Tvůj nejbližší závod? Česká Kanada.
Jak často a jak moc trénuješ?
Téměř každý den, nejintenzivněji o víkendu.
Něco z tajů tvé přípravy? Běhat, běhat, běhat...
Tvůj zdravotní stav? Dobrý.
Dopuješ? Samozřejmě.
Tvé cíle do budoucna?
Alespoň 6 SH, plánuji vzít další SH z útulku. Chci dát šanci i těm psům, kterých už se jednou někdo vzdal... Není krásnější pocit než to, že děláte něco, co má smysl...
Tvůj největší sportovní sen?
Svůj sen jsem si už splnila, dělám to, co mě baví... Jednou chci jet Šediváčka...
Tvé další koníčky? Četba, piano, kreslení.
Co nesnášíš? Nezodpovědnost lidí vůči zvířatům.
Přeješ si něco? Být zdravá, šťastná a prožít spokojený život se svými psy.
Tvé motto?
„Byl jsem naučen dávat. Ne proto, že bych měl moc, ale proto, že vím, jaké to je, když někdo nemá nic...“
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Jsem začátečník, nevím, zda mám právo radit.
Je smutný pohled na psy v útulcích, které nikdo nechce a odložil je jen proto, že byli stvořeni k běhání...
Pár slov na závěr?
Přeji všem, ať jsou spokojeni a běhá jim to... Já díky psům opět našla smysl života...
15. ledna 2014
